V současné době je v domovech pro seniory asi sto tisíc lidí. V malých městech a vesnicích taková zařízení chybějí úplně, ale někde se na umístění čeká i několik let. Problémy jsou například v Praze nebo ve Vsetíně, kde počet obyvatel v důchodovém věku přesahuje 24 procent. „Podle dostupných údajů je v současné době průměrná čekací doba na umístění do domu pro seniory dva roky. Tu ale výrazně zkreslují domovy, které kapacitně nevyhovují a uvádějí čekací dobu šest let. Některé domovy přitom přijmou seniory v rámci týdnů," uvedla ředitelka domova pro seniory Centrum Na Verandě Beroun Hana Červenková.

Málo pečovatelů

Podle ní tak mezi lidmi koluje představa o přecpaných domovech pro seniory a několikaletých čekacích dobách na umístění. „Z tohoto důvodu někteří senioři ani přihlášku do domova nepodají, navzdory tomu, že péči druhé osoby skutečně potřebují," doplnila Červenková. Přitom třeba v Ústeckém nebo Plzeňském kraji nabídka volných míst stále převyšuje poptávku. „Do domova pro seniory se lze přihlásit nezávisle na trvalém bydlišti," upřesnila ředitelka.

Potíž je také v tom, že řada obyvatel domovů pro seniory do nich vlastně nepatří. Upozornil na to třeba prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký. „V České republice je v domovech pro seniory lůžek dostatek, nejsou ale optimálně rozmístěna a zároveň jsou z hlediska zákona o sociálních službách využívána lidmi, kteří v domově pro seniory ještě být nemusí," řekl pro portál i60.cz Horecký. V domovech pro seniory je totiž zhruba čtvrtina klientů, kteří jsou zcela nebo převážně soběstační a mohli by být ve svém domácím prostředí.

Podle Červenkové by si tedy senioři nebo jejich rodiny měli uvědomit, že domovy jsou určeny hlavně pro lidi, kteří se o sebe nejsou schopni postarat.

Upozornila tak ovšem na další problém, se kterým se bude muset Česká republika v budoucnu vyrovnat. V současné době se o seniory a handicapované stará kolem čtyř a půl tisíce pečovatelek, což ale už nyní na pokrytí poptávky nestačí. Navíc řada z nich odchází za prací do zahraničí.

Důvod je poměrně jednoduchý. Zatímco v Česku si vydělají průměrně 15 800 korun měsíčně, v zahraničí to je 30 až 50 tisíc korun. Přitom v západní Evropě je poptávka po pečovatelkách obrovská. Jen v sousedním Německu chybí takových odborníků 30 tisíc.

Oblast sociálních služeb je dlouhodobě podfinancovaná, což přiznává i ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). „V této oblasti chybí peníze dlouhodobě, a to nejen na provoz a zajištění sociálních služeb, ale například i na zvýšení platů pracovníků, kteří se o seniory a zdravotně postižené lidi starají," řekla resortní ministryně Michaela Marksová (ČSSD). Na zvýšení mezd v sociálních službách se už loni na podzim dohodla vláda a vyčlenila na ně 750 milionů korun. Ministerstvo navíc minulý měsíc slíbilo, že dá z vlastních zdrojů na sociální služby dalších 720 milionů korun.

Pryč z práce

Nejde ovšem pouze o domovy pro seniory, protože o starší generaci se v řadě případů stará rodina. Podle nedávného výzkumu Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy intenzivní péči v rodinách dostává 80 tisíc důchodců a seniorek. „Dalších 150 až 200 tisíc rodin nějak pomáhá svým seniorům. V roce 2030 bude intenzivní péči potřebovat na 145 tisíc lidí a podpůrnou pomoc 400 až 550 tisíc osob," řekl před časem jeden z autorů výzkumu Hynek Jeřábek.

O staršího člena rodiny se převážně starají ženy, přičemž odborníci vypočítali, že v průměru tak rodina této péči věnuje 41 hodin týdně. Některým seniorům sice stačí jen podpůrná pomoc, ale i ta si vyžádá průměrně 30,9 hodin týdně. Na nezbytnou péči ovšem rodiny průměrně věnují 61,8 hodiny. Čím tedy intenzivnější opatrování, tím větší fyzickou a psychickou zátěž to pro členy rodiny znamená.

Nejčastěji se o seniory v rodinách starají ženy kolem padesátky. To ale znamená, že v řadě případů musí opustit zaměstnání, aby se o stárnoucí členy rodiny mohly postarat. Hledat potom znovu práci je pro ně velmi obtížné. Počet takových lidí přitom narůstá. Odborníci proto mimo jiné navrhují takzvanou pečovatelskou dovolenou, po níž by se lidé zase vrátili do práce.

Ministerstvo práce a sociál-ních věcí o takové možnosti uvažuje. Pečující člen rodiny by tak například mohl požádat o volno na tři měsíce nebo o dočasné zkrácení nebo úpravu pracovní doby. Firma by musela vyjít vstříc. „Je to jeden z návrhů Odborné pracovní skupiny pro rodinnou politiku, ve které je zastoupena řada odborníků, například demografů, sociologů a tak dále. Na základě jejich doporučení MPSV zpracovává návrhy možných řešení. Inspirujeme se i v zahraničí a čekáme na výstupy legislativních návrhů z Fondu dalšího vzdělávání, který dokončuje projekt zaměřený na neformální péče," dodal mluvčí ministerstva Petr Habáň.

Důchodci