„Můj první a poslední dojem ze setkání s ním odpovídal tomu, co říká Talmud. Tedy, že Pravá velikost prchá před tím, kdo po ní prahne a následuje toho, kdo ji nehledá,“ popisuje Holíková.  Na někdejší hlavu státu vzpomíná v nové knize rozhovorů, jejíž úryvky exkluzivně poskytla Deníku.

Václav Havel byl podle řeholnice skutečným filosofem, což se projevilo i v závěru jeho pozemské pouti. “Byť se jeho zájmy rozpínaly do nezvyklých horizontů, dle mého soudu se to dalo pochopit z otázek, které si poslední měsíce svého života kladl.“

A i když již prezident v posledních svých dnech cítil nevyhnutelnost smrti, neztrácel dle Holíkové smysl pro humor. „Pamatuji si, že jsem mu četla úryvek z básně Davida Maria Turolda. Tato báseň o smrti končí slovy Zavazadla mám připravené. Na viděnou, synáčkové!“ To pana prezidenta velmi rozesmálo, jak mu připadal tento text trefný pro jeho situaci,“ vzpomíná sestra boromejka.

close info Zdroj: Deník zoom_in Ta ještě před lety pro Katolický týdeník zavzpomínala i na jinou stránku pohřebního humoru ze strany Václava Havla. „Pan prezident Havel měl rád květiny a svíčky, které se zapalovaly vždy, když jedl. Jednou jsem se ho zeptala, proč má ty svíčky tak rád, a on s širokým úsměvem řekl: „No, to abych si zvykal.“

Na poslední den s Václavem Havlem si vzpomíná i po deseti letech detailně. „Onu poslední noc nebyl v agonii, několikrát jsme spolu mluvili, protože nemohl spát. Večer hovořil i s paní Dagmar a naplánovali spolu Vánoce na Hrádečku. Ráno jsme pak spolu ještě hovořili, byl v dobré náladě, mluvil zřetelně a vypadal mnohem lépe než předchozí den.“

Odešel ve spánku 

V neděli 18. prosince 2011 ráno pak sestra Veritas zavolala osobnímu lékaři prezidenta, aby udělal vizitu na dálku a upravil medikaci.

„Pan prezident mi pak řekl, že by chtěl ještě chvíli spát, abych přišla za hodinu. Když jsem kolem půl desáté dorazila, viděla jsem, že se jeho dech stává mělčím. Jako zdravotní sestra jsem pochopila, že se skutečně blíží ke smrti. Zemřel ve spánku. Další nadechnutí, které jsem čekala, najednou nepřišlo. Silně to na mě zapůsobilo: jako když zhasne svíce. Prostě tiše odešel, bez nějaké úzkosti,“ zavzpomínala boromejka.

V nové knize vzpomínek nejbližších Havlových přátel, která zatím vyšla jen v italštině, sestra Veritas píše, že Václav Havel dnes chybí společnosti stále více. I v době pandemie nemoci covid-19.

„Kdo má odvahu klást si i teď těžké otázky po smyslu toho všeho - je spíše podivnou výjimkou. To, co tedy dnes hrozně chybí, je jeho jakoby samozřejmá zdvořilost ( spíš připadá jako z jiného světa). Ale znovu vidím šanci v mnoha mladých lidech, kteří se o Václava Havla zajímají a čtou jeho spisy, i když ho sami nezažili,“ dodává sestra Veritas.

Na Václava Havla jí zbyla kromě vzpomínek i hmatatelná památka – červená šála, kterou prezident nosíval v posledních dnech svého života.