Kliknutím zvětšítePříběh prvního vánočního stromku v Čechách, který se na Vánoce v roce 1812 objevil v domě intendanta Nosticova divadla, pražského Němce Jana Karla Liebicha, je dostatečně známý, ostatně ho zachytil i Alois Jirásek ve svém románu F. L. Věk. Jako druhý známý průkopník jehličnatého vánočního stromku bývá uváděn pražský právník Josef Helfert, který k němu zval ve 20. letech 19. století i spolužáky svých dětí a děti z okolí.
Trochu méně se ví, že zvyk zdobit si domácnost stromkem se šířil rychleji ve městech než na venkově, protože pro rolníky a sedláky to byl dlouho "panský zvyk" a také byli trochu konzervativnější, pokud jde o přijímání nových obyčejů, nota bene německého původu (tradice zdobeného vánočního stromku v domácnostech se do střední Evropy i do anglosaských zemí začala šířit z Německa zhruba v 18. století, ale jen pomalu a sporadicky - k jejímu "průlomu" došlo až ve století devatenáctém).
Stromek se tak zabydlel v řadě vesnických domácností až po první světové válce a úplně u nás zdomácněl teprve ve druhé čtvrtině 20. století. Jak se ale na něj dostaly ozdoby a jak se během plynoucího času proměňovala jejich podoba?
Jablka, oplatky a ořechy byly první
Podle knihy Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře autorky Evy Večerkové figuroval jakýsi "prazárodek" vánočních ozdobiček ve středověkých takzvaných rajských hrách o Adamovi a Evě, v nichž se objevoval stromek ozdobený jablíčky a oplatkami. Tyto hry předváděly na veřejnosti starozákonní příběh o poklesku prvních lidí, za něž je Bůh vyhnal z Ráje, a byly uváděny zprvu v kostelích.
Právě "rajský strom", ověšený ovocem a pečivem, byl zřejmě předchůdcem a inspiračním zdrojem k vánočnímu stromu, jak ho známe. Například český vlastenecký kněz, spisovatel a sběratel lidové slovesnosti Václav Krolmus psal v první polovině 19. století o "máji" či "stromu rajském", který mají lidé postaven na štědrovečerním stole.
Jiným artefaktem zdobícím vánoční stůl byl takzvaný vrkoč, který se objevoval třeba na Táborsku nebo v Českém Meziříčí na Rychnovsku. Šlo o jablka zasazená do kruhu v bochánku z vánočkového těsta, do nichž byly po třech zapíchány špejle se sušenými švestkami a cukrovím.
Na Slavkovsku se větvičky zdobené sušenými švestkami, vlašskými ořechy a bonbony zastrkovaly do silného krajíce chleba.
Unikátní výroba perličkových vánočních ozdob v Poniklé:
Na vánočních stromcích v domácnostech se pamlsky začaly častěji objevovat kolem poloviny 19. století a původně sloužily nejen jako ozdoby, ale skutečně také jako dárky pro děti, které si je ze stromku po vánočních svátcích sundávaly. Během času začalo dárků přibývat a místo na stromek se začaly dávat pod něj, ukryté ve slavnostním balení. Dárky obložený stromeček se tak stal zosobněním Štědrého večera.
Ovocné a jiné pochoutky (zejména jablka a ořechy coby symbol hojnosti a plodnosti, ale také už zmíněné sušené švestky a dále třeba hrušky nebo jeřabiny a šípky navlékané do řetízků) pomáhaly udržovat vánoční atmosféru přes celé vánoční svátky i uvítání nového roku - děti si je většinou směly otrhat až na Tři krále. V chudých rodinách se cukroví schovávalo, aby mohlo posloužit jako ozdoba i příští rok.
Stromky stříbrné a zlaté
Jak se vánoční strom v rodinách zabydloval, přibývaly na něm postupně další a další rukodělně vytvořené ozdoby – vedle křížal, ořechů, jablek a cukrovinek se tak na stromcích začaly objevovat i papírové řetězy slepované škrobem, ozdoby ze slámy, brambor a z jiných přírodních materiálů.
Ořechy se začaly brzy zlatit nebo pokrývat stříbřitou fólií, což předurčilo vzhled vánočních stromků až do dnešních dnů - zlaté a stříbrné zářící drobnosti jsou v Evropě dodnes jejich dominantním prvkem.
K rostoucí popularitě nejrůznějších ozdobiček z papíru, lepenky nebo i pohlednic a k vyrábění figurek ze sušených švestek, hrozinek a fíků, popřípadě z fazolových zrna z oplatek přispělo i to, že na jejich výrobu začaly vycházet návody v časopisech a v drobných spiscích pro ženy i pro školní dílny.
Děti se ve školách učily vyrábět z papíru a vaty nejrůznější řetězy, lampionky, košíčky a kornouty (naplnitelné případně cukrovím) a ze slámy nejrůznější závěsy a figurky andělíčků, děťátek a ptáčků.
Užívalo se i vyfouknutých vaječných skořápek, které dnes známe spíš z velikonočních svátků, a pozlacených či postříbřených proužků papíru, jež později nahradily dodnes populární lamety, o nichž bude ještě řeč. V některých domácnostech zdobily vánoční stromek i obrázky, nejčastěji s náboženskými výjevy.
Další tradiční součástí vánočního stromku byly svíčky, které symbolizovaly věčné světlo z Betléma. Na stromek se zprvu jen nalepovaly nebo přivazovaly nití či zapichovaly zespodu na větev špendlíkem.
Ozdob se zmocňuje průmysl
S rozvojem průmyslové výroby a s rostoucí poptávkou po pestřejší vánoční výzdobě začaly ve druhé polovině 19. století na vánočních stromcích přibývat průmyslově vyráběné produkty. Eva Večerková v této souvislosti zmiňuje například okrasy z lisované vaty a papírmaše napodobující plody, krápníky a rozmanité figurky (od počátku byly populární sněhuláci a panenky).
Nejrůznější ozdoby se vyráběly také z tzv. drážďanské lepenky (kartonu natřeného stříbřenkou), která na pohled připomínala drahý kov a dala se plasticky tvarovat. Díky tomu z ní vznikaly realistické figurky ptáků, zvířat, tanečnic, andělů, hudebních nástrojů a podobně.
Dalším populárním materiálem 19. století byl tzv. leonský drát z mosazi, hliníku nebo pozinkované mědi, který sloužil jako dekor - ozdoby se jím oplétaly a krášlily.
Někdejší postříbřený papír nahradily již zmíněné lamety, tedy girlandy tenkých proužků staniolu, rozhazované do větví stromku jako "andělské vlasy".
Značné oblibě se těšily také papírové tištěné vystřihovací obrázky andělíčků a děťátek, které se daly koupit v celých aršících a před zavěšením na stromeček se většinou podlepovaly kartonem.
Foukané sklo nastoupilo v roce 1848
Skleněné ozdoby, bez kterých si dnes vánoční stromeček nedokážeme představit, jsou ze všech výše zmíněných možná vůbec nejmladší, jejich vznik spadá přibližně do 60. let 19. století.
Nejstarší jsou zřejmě ozdoby ze skleněných vinutých perlí, často ve tvaru figurek a zvířátek, voskových perlí (skleněných perlí plněných voskem, uvnitř postříbřených a na povrchu zdobených studenou malbou), mačkaného skla (tzv. ruční mačkání skla je jednou z nejlevnějších a nejrychlejších technologií pro výrobu skleněné bižuterie, jíž se v 19. století živily stovky dělníků) a z foukaných perlí (korálkové ozdoby).
Obliba dodnes populárních koulí a dalších ozdob z foukaného skla se rozšířila v evropském měšťanském prostředí v 70. letech 19. století. "Tento druh dekoru má původ v městečku Lauscha v Duryňsku (první sklárny tu byly zakládány už se sklonkem 16. století) v prostředí foukačů skleněných perlí. První tamější vánoční koule se datují do roku 1848," uvádí Eva Večerková.
Lauscha se stala hlavním evropským producentem foukaných ozdob, které se dovážely i do českých zemí. S rozvojem technických postupů doplnily skleněné koule další pestré tvary, třeba napodobeniny šišek, hroznů, ptáků a dalších, které se vyfukovaly v tvarovaných formách ze dřeva nebo sádry.
Po první světové válce se prosadily jako novinka ozdoby z papírového kartonu obaleného barevnou skleněnou drtí - takzvanou balotinou neboli posypovými perličkami o velikosti zhruba jednoho milimetru.
A počátkem 30. let minulého století se začala i v Česku rozvíjet tradice ručně vyráběných foukaných skleněných ozdob, inspirovaná duryňským městečkem. Velkou zásluhu na tom měl tehdejší Sklářský ústav v Hradci Králové, který v roce 1931 založil Sklářské družstvo na výrobu vánočních ozdob. Toto družstvo navazovalo na starší sklářskou produkci z Jablonecka a Podkrkonoší a podporovalo výrobu foukaných ozdob ve Východních Čechách v Hořicích, Poniklé a jinde.
Díky tomu začalo předválečné Československo už v roce 1933 foukané ozdoby vyvážet. První exporty směřovaly především do Spojených států, kde výrobky českých sklářů slavily obrovský úspěch. Díky tomu jsme už v roce 1937 byli v tomto sortimentu hráčem číslo jedna na světovém trhu.
Po druhé světové válce se domácí výrobci začali sdružovat do výrobních společenství a družstev. V současnosti vyrábějí foukané ozdoby v Česku jak specializované sklářské firmy, tak i jednotliví soukromí skláři, udržující povědomí o staleté tradici této profese v Čechách.
28
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
