Hlavy odsouzených se téměř dotýkají keramických postaviček nebo ještě neozdobených vánočních perníčků. Chlapci z kategorie mladiství mají v rukách drobné štětečky a jiné různé nástroje a zdobí je. Snad se v nich vyznávají z lásky ke svým bližním, možná prosí o odpuštění za činy, kterých se dopustili. Dárky jsou pro jejich rodiny. Blíží se přece Vánoce.

„Nelituji je a ani neobhajuji. Jenom jim chci pomoct, aby se neutápěli ve smutku a spíš něco hezkého vytvořili. To je hlavně u mladistvích hodně důležité,“ vypráví speciální pedagožka a odchází zkontrolovat vězně do vedlejší místnosti. Sledují film Pelíšky, za zády mají ozdobený stromek. Je umělý, ale občas se na něj někteří z nich podívají jako by ho viděli poprvé v životě.

Už jedenácté svátky připravuje pro vězně i tisková mluvčí věznice v Bohunicích, Soňa Haluzová. „O svátcích mají vězni upravený program a delší večerku. Samozřejmě se musí chovat slušně, jinak by vrchní inspektor povolení zrušil,“ říká tisková mluvčí. Podle ní jsou mnohdy poměry za ostnatými dráty a mřížemi lepší než mezilidské vztahy na ostatních pracovištích. „Líbí se mi tady, je to zvláštní svět se svými specifickými pravidly,“ vysvětluje mluvčí, která s vězni připravuje i premiéru divadelního představení Járy Cimrmana.

Mezi vězni je z vyprávění speciální pedagožky hodně šikovných lidí. Tak třeba koledy a jiné vánoční písně zazpívá na Štědrý den v kulturním pásmu ve hudebně nadaný Rom. Slavnostní Štědrovečerní tabuli pro změnu připravují členové kuchařského kroužku.

Lze se vůbec na Vánoce za mřížemi upřímně těšit? „Někteří vězni dostali nejvyšší kázeňskou odměnu, čili přerušení trestu, a mohou odjet na pět dní domů. Ostatní se musí smířit s realitou,“ pokračují pedagožka a mluvčí věznice. Za dráty zůstanou i osmačtyřicetiletý muž, který za finanční podvod dostal sedmiletý trest a také sedmadvacetiletý vězeň, jenž řídil opilý.
Budou to jeho první Vánoce ve vězení.

„Měl jsem skoro tři a půl promile. Dostal jsem deset měsíců a už bych moc chtěl domů. O Vánocích sice návštěvy nemáme, ale jinak za mnou pravidelně chodí má přítelkyně a teta,“ svěřuje se odsouzený Miroslav Petr.

To jeho starší spoluvězeň přiznává, že se těšil, jak bude před Vánocemi hledat po bytě dárky. „Otevřel jsem skříň a vypadly na mě lyže. To byla krása! Za pár dní jsem ale vyjel na sníh a zlomil je,“ zasmál se rozvedený muž. Ze vztahu mu zůstala sedmnáctiletá dcera. Ušetřil pro ni z platu za práci ve věznici tisícovku. „Má víc rozumu než já. Naštěstí.“