Po mrtvém zůstala manželka Hana, dva synové a právě zrekonstruovaný hotel v Moravském Krumlově. A především základní otázka: Kdo a proč Adama zastřelil?

Více o případu s přečtěte ZDE

Vdova po zavražděném, paní Hana Tranová, poskytla Znojemskému deníku Rovnost exkluzivní rozhovor.

Proč a kdo podle vás vašeho muže zavraždil?
Byl to boj o moc a samozřejmě s tím spojené peníze. Kdo to provedl je jedna věc, kdo měl zájem na tom, aby Adam zemřel, věc druhá. Víc v tuto chvíli nemohu říci.

Jak se Adam dostal do Čech?
Ve Vietnamu vystudoval gymnázium a protože byl poněkud otevřený a řekl vše, co měl na srdci, poslali ho rodiče do České republiky. Byl to prostě rebel a rodiče jej tak chtěli uchránit před problémy s komunisty ve Vietnamu. V České republice se vyučil slévačem. Přitom se naučil rychle česky a začal pracovat jako tlumočník. Učiliště absolvoval s vyznamenáním. Po škole tlumočil a začal s podnikáním. Dostal se do Znojma a tady také otevřel školu kung-fu. V ní jsme se seznámili. Měl velké plány a šel za nimi. Zabili jej v jeho nedožitých čtyřiceti letech.

Jak byste zhodnotila práci policistů při vyšetřování vraždy Adama?
Snahu vyšetřit vraždu a najít pachatele jsem skutečně celou dobu vyšetřování cítila. Od začátku bylo vidět, že policisté usilovně pracují, jenže také bylo patrné, že se hned ze začátku nemají čeho chytit. Náznaků, odkud by impuls k vraždě mohl vyjít, byla celá řada. Ve vietnamské komunitě se však účty vyřizují třeba i po dvaceti letech, takže okruh podezřelých byl velmi široký. Vietnamská komunita mezi sebe nepustí nikoho cizího a rozhodně nesděluje důležité informace o svých lidech. Takže policisté to při vyšetřování neměli vůbec jednoduché. I po třech letech však věřím, že skutečné pachatele policisté dopadnou.

Když se ohlédnete do doby osudného května roku 2007, jak zpětně vidíte první okamžiky po vraždě?
Abych pravdu řekla, tak první půlrok po manželově smrti si sled událostí moc nepamatuji. Člověk je v takovém stresu, že se nepříjemné věci snaží prostě vytěsnit z paměti. Měla jsem tehdy obrovský strach, především o děti. Nevěděla jsem například, jestli byl útok vedený pouze proti Adamovi, nebo proti celé rodině.

Vy jste s manželem společně podnikali?
Ano. Agendu si vedl muž výhradně sám, já mu spíše pomáhala. Zabývali jsme se především pronájmy bytových a nebytových prostor v Hatích a v Moravském Krumlově a také provozem hotelu v Krumlově , který se postupně stával prioritou v manželově podnikání.

Když jste zůstala sama, jak jste v tomto podnikání pokračovala?
Víte, jde o to, že pokud nepocházíte z vietnamské komunity, tak vás ve většině případů lidé z této komunity nepřijmou. Nejste-li jedním z nich, je podnikání s nimi složitější. Jednoduše řečeno, já mezi ně nepatřím. Někteří, především blízcí lidé z komunity, se mi snažili psychicky či finančně pomáhat. Našli se ale i tací, kteří krátce po manželově smrti se na mne obrátili jako manželovi věřitelé a chtěli po mně splatit dluhy z podnikání mého muže. Nebrali žádné ohledy.

Jak jste tyto situace zvládala?
Chtělo to spoustu času a nervů. Musela jsem se naučit v těchto záležitostech chodit. Musela jsem být neústupná a dokázat stát si za svým. Kromě náročných jednání s věřiteli jsem musela získat znalosti zákonů, hodně jsem spolupracovala s právníky.

Čím se zabýváte dnes?
Vlastním hotel Epopej v Moravském Krumlově. Hotel byl vlastně manželův sen. Chtěl mít kvalitní restauraci. Věděl, jak na to a šel si za svým velkým snem.

Jak jste hotel získali?
Měli jsme úvěry u bank. Když provádíte rekonstrukci takového objektu a nemáte potřebné peníze, musíte si půjčit i u dodavatelů. Dodnes nemám vše splacené. Počítám, že mi umoření všech dluhů bude trvat ještě tak dva, tři roky, mimo úvěru od banky, kde to bude ještě o pár let déle.

Když Adam zemřel, byly vaše děti ještě malé. Jak vše zvládaly?
Mladšímu synovi tehdy bylo osm let a společně se mnou se z té události tak nějak vybrečel. Staršímu bylo čtrnáct. Odchod otce nesl hodně těžce a uzavřel se naprosto do sebe. Plánovali s manželem budoucnost a smrtí Adama, kterého měl jako velký vzor, se synovi všechno zhroutilo.

Chlapce vychováváte sama?
Ne, pomáhají mi moji rodiče.

Jak se o smrti vašeho muže dozvěděli Adamovi rodiče?
Krátce po manželově smrti jsme volali do Vietnamu jeho sestře. Adamovi rodiče byli nemocní a chtěli jsme je ušetřit šoku. Jenže nakonec se stejně vše prozradilo jinými cestami a oba manželovi rodiče skončili v nemocnici.