Nepříznivá věková struktura ale zdaleka není jediným bolavým místem českého školství. „Jen 12 procent českých učitelů druhého stupně ZŠ souhlasí s tím, že mají společenské uznání. To je nejhorší vnímání vlastního postavení z 37 zemí,“ uvedl Štech.

Kantorskou profesi popsal jako „stárnoucí, méně atraktivní a kvalifikačně oslabenou, kde je 60 procent učitelů ve stresu a 20 procent cítí vyhoření“. Není divu, že ji v loňském školním roce opustilo 7 tisíc lidí, z toho čtvrtina do dvou let po nástupu.

Grafika - věk a vzdělanost učitelů

Bez sebedůvěry

Tuzemští učitelé mají hned po těch japonských nejmenší důvěru ve vlastní schopnost zaujmout slabší žáky. Nutně proto potřebují podporu zvenčí – mentoring, hospitace, předávání zkušeností, uvádějící učitele. „Musíme se soustředit na počáteční vzdělávání a také změnit míru teoretické a praktické přípravy,“ míní Štech.

Jeho pohled zarámoval mezinárodními zkušenostmi ředitel direktoriátu pro vzdělávání a dovednosti EDU- OECD Andreas Schleicher. „Indikátorem kvalitního školství nejsou jen platy, to je pouze jedna z podmínek, která ještě nedělá dobrého učitele. Důležité je měnit organizaci práce ve škole, vytvářet plošné kolegiální struktury, sdílet zkušenosti, což v Česku není běžné, učitelé tu spolu tráví málo času,“ uvedl. Hovořil také o motivaci. Žáků i pedagogů.

Například v Hongkongu chudé děti dosahují výborných výsledků, v Česku ale podprůměrných. „V ČR děti míní, že za dobré známky v matematice může talent. V Číně ale mají za to, že budou-li se hodně učit, zvládnou skvěle i matematiku, pílí umějí překonat nepřízeň společenského postavení,“ zdůraznil Schleicher. A platí to i o učitelích. Ve Vietnamu ti nejlepší usilují o místa v nejhorších oblastech, protože jedině tak si vybudují kariéru a mohou se stát řediteli. „Lékaři chtějí dělat ty nejtěžší operace, ale čeští učitelé podobné výzvy nehledají, přejí si malý počet velmi dobrých žáků, ne komplikované děti ve velkých třídách,“ dodává ředitel EDU-OECD.

Znalosti netáhnou

Zabýval se i náplní výuky: „Největší výzva současnosti je posun od memorování k chápání, jak k věcem dochází. Moderní svět nás neodmění za to, že něco víme, ale ocení, že se znalostmi umíme cosi udělat.“ Podle Schleichera je také důležité, aby nejlepší pedagogové jenom neučili, ale také předávali svoje know-how.

V Šanghaji tráví učitel ve škole 11 až 16 hodin týdně, ale dalších 35 hodin pracuje s dětmi a rodiči, svoje žáky chce dobře poznat, aby je mohl co nejlépe vést. Ředitel ve Finsku tráví dvě třetiny času ve škole a jednu třetinu v místní samosprávě, buduje školský systém společně s obcemi, vytváří status profese. Proto je v této zemi, ale i v Singapuru a Koreji její status vysoký. A není divu, že ve Finsku je osm uchazečů na jedno kantorské místo.