Oficiálních Českých škol bez hranic (ČŠBH)je devět, včetně spolupracujících škol se jedná asi o třicítku škol. Zájem o založení už projevili také v Basileji, Stuttgartu, Madridu nebo novozélandském Wellingtonu. "Vždycky je tam minimálně rok, rok a půl…kdy teda si to čistě hradíte ze svých soukromých zdrojů," upozornila Slavíková-Boucher.

Školy si mohou žádat o příspěvek od ministerstva zahraničí nebo ministerstva školství. Podle Slavíkové-Boucher dalo tento rok ministerstvo zahraničí na výuku češtiny v zahraničí čtyři miliony korun, přičemž většina jde Českým školám bez hranic, školství pak 1,1 milionu.

Do ciziny za prací

Rodiče navíc musejí splnit další administrativní náležitosti a standardy ČŠBH, jejíž vzdělávací program je schválen ministerstvem školství. Jde prý hlavně o Čechy, kteří odešli do ciziny za prací, ale v budoucnu se plánují vrátit do vlasti. "A pochopitelně chtějí, aby jejich děti uměli prostě perfektně česky," vysvětlila zakladatelka sítě českých škol.

Novinkou od letošního roku je, že rozdílové zkoušky v kmenové škole v Česku už nejsou povinné, ale dobrovolné. Česká škola v zahraničí může vydávat osvědčení, kterým se pak děti v ČR prokazují jako klasickým vysvědčením.

Na pár hodin týdně

První Českou školu bez hranic založila Slavíková-Boucher roku 2003 v Paříži. Školy žijí především z příspěvků od rodičů a ze školného. Ve školách se děti od 18 měsíců do 15 let učí český jazyk, literaturu, zeměpis, dějepis a reálie. V rámci povinné školní docházky přitom navštěvují běžnou školu v zemi, kde bydlí, do české školy chodí jen na pár hodin týdně.

Kromě Českých škol bez hranice se český jazyk a kultura pěstují také na lektorátech při zahraničních vysokých školách. Nyní jich ve 24 státech funguje 50, většina v Evropě. Kromě lektorátů se čeština učí i v rámci krajanských komunit. Sedm pedagogů v současnosti působí v Evropě, hlavně v Chorvatsku, Rumunsku, Srbsku a na Ukrajině, dalších pět pak učí potomky českých emigrantů v Jižní Americe, zejména v Argentině.