Pro zoology to ovšem znamená i nový úkol: nejenom, že pomocí fotopastí monitorují pohyb šelem a ze vzorků jejich trusu sledují zdravotní stav, nově také začali zkoumat, zda se vlci nekříží s volně pobíhajícími domácími psy.

Výskyt prvního „vlko-psa“, neboli hybrida, už loni potvrdili odborníci u Rumburku na severu Čech. Šlo o jedno ze tří mláďat. Dvě mláďata zemřela a po třetím „vlko-psu“ se slehla zem. Podle expertů je možné, že v tuto chvíli už nežije, protože ho od loňského dubna nezachytila žádná fotopast.

VLČÍ GENETIKA

Na pohyb vlčích smeček, včetně hlídání jejich genetické „čistoty“, se teď soustavně zaměřují odborníci z České zemědělské univerzity (ČZU) společně se zoology z Univerzity Karlovy a dobrovolníky z Hnutí Duha. Experti z ČZU se stali členy tzv. středoevropského konsorcia pro vlčí genetiku a řádově nasbírali už stovky vzorků vlčího trusu – z nějž lze zjistit i zmíněné křížení.

„Na území Česka k páření vlků se psy dochází vzácně, protože zdejší farmáři nepo-užívají pastevecké psy a zaběhlé a toulavé psy u nás regulují myslivci, na rozdíl například od Itálie, kde také na výzkumu spolupracujeme a kde je hybridizace běžnější. Křížení se nejčastěji děje v době, kdy je volně žijících vlků málo a jedinec k sobě nenajde vhodného partnera. Když je samice vlka v říji a nemá jinou možnost, psa přijme,“ vysvětluje Barbora Černá Bolfíková z Fakulty tropického zemědělství (FTZ) ČZU.

„V případě zjištěného křížení v Rumburku se loni narodila vlčici tři mláďata se psími geny. Byla tmavá a nebyla plachá. U dvou z nich bylo potvrzeno uhynutí,“ popisuje Černá Bolfíková. 

Podle vědců z FTZ je zajímavým faktem, že domestikovaní psi častěji nakrývají vlčice než samci vlků psí feny. „Je ovšem potřeba říci, že častěji vzorky pocházejí z volné přírody, a proto štěňata, která se případně narodí feně psa a samci vlka, nemusíme zaznamenat,“ poznamenala bioložka.

ČESKOSLOVENSKÝ VLČÁK

Samotné křížení psa a vlka samozřejmě není novinkou. Domestikace vlka začala před 15 až 30 tisíci lety a od té doby se vlci a psi stále setkávali a občas křížili. Podle Černé Bolfíkové je výskyt kříženců do jisté míry kontroverzní jev, protože je to na jednu stranu nežádoucí, ale zároveň poměrně přirozená věc.

„Křížením se na fakultě zabýváme i z obecnějšího hlediska, jako model používáme československé vlčáky. To jsou kříženci čtyř karpatských vlků a několika německých ovčáků. Genetické složení tohoto plemene je unikátní, geny spojené s metabolismem a chováním jsou psího původu, naopak dědictví od vlků jsou například geny spojené se vzhledem,“ dodává Barbora Černá Bolfíková.

Tento výzkum do budoucna pomůže při hodnocení křížení ve volné přírodě. Odborníci z FTZ své znalosti o křížení druhů mimochodem využívají i jinde, aktuálně třeba připravují projekt na výzkum tzv. vesnických psů v Africe.