Vědecký ředitel Ceitecu Koča: Ve vědě platí hlavně neusnout na vavřínech

Kam směřuje současná věda?

Jednadvacáté století je ve znamení biologie. Věda se ale rychle obměňuje. Myslím, že nikdo nedokáže předpovědět její budoucnost. Nějakému vědci se může dnes večer v hlavě zrodit myšlenka, která určí nový směr. Také se to může stát za dvacet let. Nikdo nepředpoví, co bude zítra. Základní věda je o tom, že něco nevíte a zkoumáte to, ne o tom, že zdokonalujete něco, co už objeveno bylo.

Jakému oboru se přesně věnujete vy?

Vystudoval jsem matematiku a chemii. Zajímaly mě věci na pomezí těchto dvou oborů. První roky jsem pracoval na počítačových návrzích syntéz v oblasti organické chemie. Vytvářel jsem metody pro předpověď, jak připravit chemickou látku v laboratoři. Stále více mě ale lákala biologie. Nyní spolupracuji na počítačovém modelování živých systémů. Na počítači vytváříme modely molekul, napodobujeme jejich proměnu v čase a z toho vyvozujeme biologické chování.

Můžete uvést konkrétní příklad vašeho výzkumu?

Molekulami a jejich rolí v biologii jsem se začal zabývat na postdoktorálním pobytu v Norsku. Výzkum byl zaměřený na feromony. Látky, kterými například u hmyzu lákají samci samičky nebo naopak. Ve Skandinávii měli v té době vážné problémy s kůrovcem, ničil velké množství lesů. Hledali jsme látku, která jej naláká na jedno místo, kde ho mohou zahubit.

Účastnil jste se výzkumů ještě v jiných zemích?

Kromě Norska jsem působil jako hostující profesor v Řecku, Francii nebo ve Spojených státech. Tam jsem strávil rok v Pacific Northwest National Laboratory v Richlandu. Je to město v poušti neblaze proslavené vývojem atomových zbraní, které Američani použili v roce 1945 v Japonsku. V oblasti jaderné fyziky patří ke světové špičce.

A co vaše kariéra v Brně?

Moje brněnská minulost není moc pestrá. Je spjatá výhradně s Masarykovou univerzitou. Po doktorátu jsem působil na Ústavu matematiky a statistiky, potom na Katedře organické chemie. S kolegy jsme založili Národní centrum pro výzkum biomolekul na přírodovědecké fakultě a před pěti lety Ceitec.

Doposud jste byl ředitel ústavu Ceitec na Masarykově univerzitě. Jak se liší práce vědeckého ředitele celého institutu?

Jako ředitel ústavu při Masarykově univerzitě jsem řešil i ekonomické záležitosti. Funkce vědeckého ředitele je obecnější. Starám se o zejména kvalitu vědy. Naše centrum srovnávám s těmi nejlepšími v Evropě. Vyhledávám nová témata a snažím se, aby vědecké týmy mezi sebou spolupracovaly. Ceitec dlouho neměl vědeckého ředitele, protože nebylo jednoduché najít uchazeče, který by splňoval všechny předpoklady. Časem se ale ukázalo, že je takový ředitel potřeba, aby se výzkum vyvíjel tím správným směrem.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Každý den je trochu jiný. Některý den je vědecký, to například pracuji se studenty, diskutujeme a píšeme články. Další je zase politický, to třeba jedu do Prahy a tam řešíme problémy spojené s přístrojovým vybavením. Probíráme s kolegy a uživateli, co jim nevyhovuje a mělo by se zlepšit. Jindy zase probíráme s partnery hodnocení úrovně vědy.

Na co přesně se výzkum v Ceitecu zaměřuje?

Soustředíme se zejména na základní výzkum. To znamená, že zjišťujeme, jak fungují základní principy. Proč se buňky chovají tak, jak se chovají, proč jsou molekuly navázané tak, jak jsou, a proč jsou například atomy uspořádané do různých struktur.

Můžete to ilustrovat na praktickém příkladu?

Při výzkumu živých organismů, třeba člověka, existuje několik různých pohledů. Lékař se na něj dívá ze své specializace, ortoped přes klouby, neurolog přes mozek. Biolog nevidí člověka jako celek, ale jako jednotlivé orgány, tkáně až buňky. Já jako chemik či biofyzik nevidím celou ruku, ale jednotlivé molekuly. Práce v Ceitecu je hodně blízká tomu poslednímu příkladu. Snažíme se na živý systém dívat ze základní úrovně. Ty pak vzájemně propojovat.

Proč je důležité zkoumat vědu od základů?

Podle základních principů můžeme pochopit vše ostatní. Například po druhé světové válce nechtěli Japonci platit základní výzkum. Byl drahý a nepřinesl jim bezprostřední výsledky. Aby ušetřili, rozhodli se nakoupit už hotové patenty, které jim popsaly, co a jak mají dělat. Nějakou dobu to fungovalo. Ale díky tomu, že přestali pěstovat základní vědu, tak po deseti či dvaceti letech patentům přestali rozumět a nevěděli, co s nimi mají dělat. Začali po světě lovit vědce na několikaleté pobyty, kteří by jim pomohli základní výzkum obnovit. Sám jsem to zažil, pozvánku jsem také dostal. I když byla lákavá, odmítl jsem.

Čím konkrétně se můžete v Ceitecu ve výzkumu pochlubit?

Dva z našich projektů získaly podporu Evropské výzkumné rady, což je ocenění špičkového výzkumu na světové úrovni. Jeden z těchto projektů se zabývá například strukturní virologií. Na virus nezabírají antibiotika, proto léčba v řadě případů není efektivní. Díky supermoderním mikroskopům, které zabírají třeba polovinu místnosti a jsou vysoké i několik pater, dokážeme vidět jednotlivé viry i atomy. Výzkum studuje základní životní pochody virů. Pokud je chceme zahubit, musíme se dotknout jejich základních životních pochodů a ty narušit.

Máte i další podobné výzkumy?

Začínáme se dostávat do období, kdy přestávají fungovat klasická antibiotika. Způsob, jak se tomu vyhnout, je vytvořit antibiotikum, které tu bakterii přímo nezahubí, ale způsobí, že člověka nechá být. Zjednodušeně zařídíme, aby ta bakterie lidi neviděla. Například velmi často se do těla bakterie dostávají plícemi. Mají totiž nástroje, kterými rozpoznají, že se jedná o lidskou buňku. Když dosáhneme toho, že bakterie nerozpozná, že je v lidském těle, tak ji člověk zase vydechne.

Jaký je přínos výzkumného centra pro Jihomoravský kraj?

Významný je zejména ekonomický přínos Ceitecu. Nashromáždili jsme pod jednu střechu unikátní přístroje, které by si žádná z institucí v regionu nebo v České republice nemohla sama dovolit. Ty nejdražší stojí několik set milionů korun. Kromě toho zaměstnáváme specialisty, kteří vědí, jak přístroje obsluhovat, a umí zpracovat naměřená data. České i zahraniční společnosti tak mají motivaci přicházet a zakládat své pobočky právě v Brně, kde mají přístup ke špičkovému vybavení. Otevírají se možnosti spolupráce a s tím spojená nová pracovní místa nejen v průmyslu.

Jste prospěšní i jinak?

Podílíme se na prezentaci a zviditelnění Brna a regionu na mezinárodní scéně. Všichni naši zaměstnanci musí hovořit anglicky, čímž celkově roste jazyková vzdělanost regionu. Přilákali jsme řadu kvalitních vědců ze zahraničí. Všichni dobří vědci s sebou přinášejí mezinárodní granty, které znamenají i peníze. Vznikají nová pracovní místa, nejen v akademické, ale i v soukromé sféře. Kromě toho několikrát ročně pořádáme mezinárodní konference a workshopy. Loni jsme například organizovali čtyři velké mezinárodní akce, kam přijelo více než tisíc lidí a strávili tu celý týden. Bydleli v hotelech, chodili do restaurací a snažili jsme se jim ukázat i Brno. Někteří z nich si pobyt prodloužili nebo přijeli v létě na dovolenou.

Kolik zahraničních zaměstnanců v centru pracuje?

Průměrně jich tu je okolo čtvrtiny. Mezi studenty doktorských programů jich je nejvíce, v některých oborech až třeba čtyřicet procent. Přinášejí sem odbornost a nové zajímavé vědecké kontakty. Pokud člověk ve vědě nemíchá různé myšlenky, tak pravděpodobnost, že přijde s nějakým převratným objevem, je nízká. Potřebujeme tu soustředit lidi z různých zemí, s různým vzděláním a pohledem na problematiku. Pak je ta šance na úspěch vysoká.

Jak si Ceitec stojí ve srovnání s jinými českými nebo evropskými výzkumnými centry?

Ve vědě platí, že neexistuje žádné národní měřítko. Česká republika není oblast, ve které by se věda měla měřit. Nejmenší jednotka je Evropa. Když centrum vznikalo, dostalo do vínku stát se centrem vědecké excelence, což znamená, že bude vidět na vědecké mapě Evropy. To se ale nestane za rok, trvá to mnohem déle. Chceme docílit, abychom byli srovnatelní s instituty, které na tom jsou ekonomicky podobně a patří k evropské či světové špičce.

Můžete zhodnotit prvních pět let fungování centra?

Rozhodně se výrazně zvýšila kvalita vědy. Naše vědecké články publikují kvalitní odborné časopisy. Tím se zlepšila i viditelnost Ceitecu. Naše vybavení a přístroje se dají považovat za ty nejlepší v republice. V některých oblastech jsme součástí elitních pracovišť, kterých je v Evropě třeba jenom pět. Například v oblasti strukturní biologie jsme mezi šesti elitními centry. Pokud budeme zvyšovat kvalitu stejným tempem i příštích pět let, tak budeme mít důvod ke spokojenosti. Ve vědě ale platí více než kde jinde neusnout na vavřínech, abyste v tom rychle jedoucím vlaku zůstali.

Na čem je potřeba naopak zapracovat?

Musíme zařídit, aby ty přístroje za stovky milionů korun zůstaly stále funkční a konkurenceschopné. Potřebují kvalitní obsluhu, materiál a průběžné inovace. Dále musíme obměňovat mezinárodní vědecký tým. Protože věda sama se vyvíjí. Objevují se nové obory a směry. U jiných se zase ukazuje, že nejsou tak perspektivní.

Který výzkum je nyní perspektivní?

Jsou to například oblasti, kde se překrývají vědy o živých systémech a materiálové vědy. Třeba výzkum materiálů, které můžeme použít jako náhrady kloubů, zubů nebo kostní implantáty. Ve směru zaměřeném na lidské zdraví a kvalitu života se chceme posunout dopředu. Více se zaměříme na oblast vzdálené péče o pacienty vývojem různých čidel a informačních a přenosových technologií. Takových, aby lékař mohl sledovat pacienta stále, i když není u něj, ale doma.