Předchozí
1 z 3
Další

Podle míry investic do inovací na počet obyvatel drží Izrael světové prvenství. Jednu z nejvýznamnějších izraelských vědecko-technologických osobností posledních desetiletí, Ornu Berry (67), minulý týden premiér Andrej Babiš jmenoval členkou Mezinárodního poradního orgánu vládní Rady pro vědu, výzkum a inovace.

Právě tato žena v Izraeli působila jako „Chief Scientist“, tedy šéfka státního investičního fondu pro výzkum a vývoj, stála také u zrodu mimořádně efektivního start-upového systému. Během svého třídenního pobytu v Česku Orna Berry navštívila několik center excelence, Akademii věd, ministerstvo průmyslu, Technologickou agenturu a jako host Česko-izraelské smíšené obchodní komory si udělala čas i na rozhovor pro Deník.

Tuzemští politici v poslední době často hovoří o tom, že by se Česká republika měla dostat mezi deset nejvyspělejších států světa, kam patřila za první republiky. Je to podle vás reálný cíl?
Jeden z důvodů, proč jsem chtěla Českou republiku navštívit, byl, že je zde rozvinutá akademická infrastruktura a zdejší průmysl je vyspělý i rozmanitý. Podle mě ČR může vybrat oblasti, ve kterých je silná, stále je vylepšovat, dosáhnout za pět let dobré reputace a během jedné dekády získat značný ekonomický přínos. Při vědomí těchto záměrů existuje velmi dobrá šance tohoto cíle dosáhnout.

Máte obrovské zkušenosti s organizováním vědy, technologických inovací i aplikace výsledků výzkumu do komerční sféry. Co je z této triády nejdůležitější, aby byla země aspoň zčásti úspěšná jako Izrael?
Je k tomu nutná ingredience odborných znalostí a kompetentní pracovní síly, potřebujeme, aby lidé byli ochotní vzájemně spolupracovat, protože excelentní výsledky nelze získat izolovaně. Vše se také urychlí, když lidi hmotně zainteresujeme, podnítíme je, aby přicházeli s vlastními myšlenkami nebo kvalitně reagovali na požadavky, které se objevují v akademické obci či v průmyslu. V Izraeli jsme organizovali výzkum a vývoj s rozumným počtem organizací, který zajišťuje flexibilitu pro různé situace. Připravili jsme jim rozpočty, určili kritéria úspěšnosti, vyjasnili jsme financování a celý proces zjednodušili. Ve výsledku to přineslo spoustu věcí: výzkum a vývoj do soukromého sektoru, zrychlení realizace myšlenek výzkumníků, spolupráci mezi akademickou obcí a průmyslem, během níž dochází k transferu znalostí a někdy se vyřeší problémy, které by samotný výrobní sektor nevyřešil optimálně.

Kdybych to rozdělila do tří rovin, které jsou nezbytné pro dosažení cíle, jsou to peníze, schopnost odhadnout, který z nápadů ve start-upech je nosný, a dovednost převést myšlenky do praxe. Co z toho je nejtěžší?
Vzdělané lidské zdroje. Bez vynikajících znalostí vynikajících výsledků nedosáhnete. Takže nejdůležitější je vycházet z kvality vzdělání, zvyšovat její úroveň, podporovat celoživotní učení, aby se lidé vždy drželi na špici ve svých oborech či objevujících se oblastí odbornosti. Tři body, které jste zmínila, jsou zásadní. Musí existovat politika, která klade důraz na odborné znalosti a dovednosti, na výkonnou ekonomiku opřenou o vědecké poznatky a progresivní technologie. Když tyto podněty přicházejí od vlády, pak země může získat reputaci ekonomického a technologického lídra.

Jakým kouzlem, či spíše argumenty, jste v roce 1997, kdy jste se stala „Chief Scientist“, přesvědčila vládu, aby na investice do vědy a výzkumu dala 450 milionů dolarů?
Protože jsem spíše technický inženýr, spolupracovala jsem na rozpočtových požadavcích s předními ekonomy, odborníky na ekonometrii, makroekonomiku a také znalostní ekonomiku. Můj předchůdce doktor Shuki Gleitman společně s finanční ředitelkou Lydií Lazanes zavedli v každoroční přípravě rozpočtu poptávkový formulář a požadavky snížili o nějakých třicet procent tím, že definovali úroveň připravenosti trhu na financování výzkumu a vývoje s cílem optimalizovat růst. Když se podíváte na letošní Nobelovy ceny, je tam nobelista Paul Romer, který konkrétně řeší znalostní ekonomiku. Ekonom Elhanan Helpman došel k obdobným závěrům v době, kdy jsem byla vrchním představitelem vědy. Pomohl svými publikacemi a vystoupeními uvést do praxe požadavky na monetizaci výzkumu a vývoje, propojit ekonomický potenciál s jejich rozsahem a hloubkou.

Šlo tedy o prolnutí ekomomie a politiky?
V praxi jsem použila vše, co mě Elhan učil. Spolupracovala jsem se Zvim Grilichesem, který přežil holokaust, přišel do Izraele a časem se stal velice známým profesorem na Harvardově univerzitě, i s profesorem Manuelem Trajtenbergem. Manuel se specializoval na ekonomiku výzkumu a vývoje, vztahy mezi partnery, srovnání států atd. S těmito lidmi jsem připravila profesionální argumentaci pro rozpočet, který vláda přijala. Existoval také bilaterální fond se Spojenými státy pro průmyslový výzkum a vývoj, což je zajímavé z pohledu mezinárodní spolupráce a jejího rozpočtování. No a náš tehdejší velvyslanec v EU Efraim Levy, který byl později ředitelem izraelského Mosadu, – vidíte, jak jsou lidé v Izraeli multioboroví – přesvědčil premiéra Netanjahua, že náš vztah s Evropskou unií ve výzkumu a vývoji je politicky důležitý a měl by být řízen profesionálně. Požádal mě, abych vedla příslušná jednání a účastnila se přípravy 5. evropského rámce, neboť by to mohlo generovat značný ekonomický přínos. To se skutečně stalo. Malé státy, jako jsou Česká republika a Izrael, musejí rozvíjet mezinárodní spolupráci. Když investujete do výzkumu a vývoje, děláte to se záměrem exportovat co největší část produkce. Izraelské start-upy od počátku cílí na globální trh.

Když ekonomové spolu s vědci předložili závěrečný finanční požadavek, bral ho premiér Netanjahu jako výsledek odborné expertizy a bez řečí ho přijal?
Ano, bylo to tak. Když přijdete s profesionálními požadavky, které se neřídí stranickými nebo skupinovými zájmy, máte šanci je pozvednout na úroveň, kde jsou vnímány jako celostátní priorita. Několikrát jsem poděkovala premiéru Netanjahuovi, který si vždy uměl vybrat nosné téma. V minulosti to byla kybernetická bezpečnost, teď je to umělá inteligence a kvantové počítače. Musíte uchopit téma a říci – tohle je národní cíl. Pak z dané oblasti dostanete požadovaný výstup. Zajímavé je, že dnes neřešíme izolovaně informační a komunikační technologie, ale také zdravotnictví, farmacii, zdravotnické vybavení a řadu dalších odborností. Zdravotnické vybavení stejně jako genomika jsou spojeny s informačními a komunikačními technologiemi, veškerá automatizace, sekvencování a ukládání dat jsou propojené.

Čili stačí jen chytře spojit dva konce provazu?
Myšlenky musejí vzejít z potřeby nějaké komunity, řekněme zdravotnické. Pak je třeba je spojit s jinou komunitou, například z informačních a komunikačních technologií. Pochopitelně trvá nějaký čas, než si porozumí. Ale když to zafunguje, jde o rozdílovou záležitost, která věci zásadně posune dopředu. Pokud hovoříme třeba o zdravotním pojištění nebo o nových objevech v léčbě, mluvíme o multioborových oblastech. Když mi zjistili rakovinu, odkázali mě na vaše zdravotnické zařízení, protože v Praze jsou nemocnice, které používají velice pokročilé metody.

Jak jste se o tom dozvěděla?
Od jednoho německého doktora. Kdyby mi o tom neřekl, nedozvěděla bych se o tom, protože jste si nevytvořili reputaci, že jste v jistých oblastech tak pokročilí. Jedním z cílů národního systému je, že se o něm ví. Netanjahu často mluví o vědě, stejně tak o ní musí hovořit i český premiér. Pokud chce Česká republika změnit svoji reputaci a posílit svá partnerství, měla by vytvářet programy s jasným začátkem i cílem a také učit lidi a přeškolovat je, aby se přenášeli od současných k budoucím znalostem. Investice do průmyslu nestačí, protože jste na levnější straně Evropy, na tu dražší se můžete dostat díky svým vědomostem a urychlení realizační fáze.

Pochopila jsem správně, že role premiéra je v zemích našich rozměrů a systémů při prosazení klíčových vědeckých programů a jejich financování stěžejní? Měli by to brát občané v potaz i při volbách?
Úloha premiéra je zcela jistě důležitá. V Izraeli 60 procent území pokrývá poušť Negev s hlavním městem Beer Sheva. Kromě vojenských základen, které jsou poměrně rozptýlené, pracovala většina lidí v této části země v chemickém průmyslu. Pak přišel Netanjahu a řekl, že Beer Sheva bude hlavním městem kybernetické bezpečnosti Izraele. To, co on učinil, bylo zásadním hybným krokem, protože to znamenalo nejen přesunutí a modernizaci technologických složek ministerstva obrany, ale také posílení schopností univerzity a velký přínos pro místní obyvatele, kteří již nemuseli za slušnou prací cestovat do střední části Izraele. Hovoříme o reputaci země, a kdo může v její prospěch pracovat lépe než osoba, která vede vládu? I jednání o rozpočtu se velice vyjasní, když premiér může prezentovat úspěchy. Navíc je to dobré pro všechny, protože nejde o protežování exkluzivní vrstvy obyvatelstva, znalosti nejsou pouze pro bohaté. Musejí se využívat ve prospěch celé země a růstu ekonomiky. Je poměrně vzrušující po-užívat lepší stránku lidských schopností pro společnost jako celek.

Ve vašem obdivuhodném životopise, kdy jste kromě státu pracovala pro špičkové firmy, mě zaujalo, že jste se v neziskovém sektoru angažovala v podpoře zaměstnávání žen, talentovaných dětí, a dokonce arabských akademických pracovníků. Proč byly pro vás tyto aktivity důležité?
Jak už jsem řekla, výsledek úspěšné znalostní ekonomiky závisí na kvalitě lidí. Pokud na ní participuje jen malá část populace, minimalizujeme dostupnost zdrojů a vlastně ženeme cenu nahoru. Pokud kohortu rozšíříme, aby zahrnovala schopné lidi bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, rasu a náboženství, o hodně zvýšíme počet občanů, kteří mohou studovat a stát se produktivními. Vedle toho je důležitá sociální spravedlnost. Proč bych se měla lišit od svého bratra? Neměla bych. Moji dva bratři a já těžíme z velmi egalitářského vztahu a těsného přátelství, přijímáme úkoly podle potenciálu, nikoliv podle předepsané odpovědnosti či genderových šablon. A řeknu vám, jsem na to velice hrdá.

V České republice se teď hodně hovoří o inkluzivním vzdělávání. Podporují izraelské vládní autority začleňování zdravotně či sociálně znevýhodněných dětí do hlavního vzdělávacího proudu?
Ano, ale nikoli dostatečně.

Ptám se na to i proto, že sama máte zdravotní omezení, jste dyslektička. Přesto jste dokázala uspět nejen ve světě vědy, ale dokonce jste získala hodnost poručíka v letecké škole, byť sama jste za kniplem neseděla. Co vám pomohlo handicap překonat?
Člověk musí být odhodlaný.

Pomohl vám v tomto odhodlání izraelský vzdělávací systém?
Ne. Až když jsem si udělala doktorát, začali lidé chápat dyslexii. Předtím tomu tak nebylo.

Byla jste oslovena Česko–izraelskou smíšenou obchodní komorou a poté i vládními představiteli, abyste pomohla české vědě. Jak si spolupráci představujete?
Pokud to představitelé České republiky budou považovat za vhodné, pomohu poradenstvím, kudy nasměrovat orgány výzkumu a vývoje k naplnění národních cílů, jak vytvářet národní reputaci coby základ pro mezinárodní spolupráci.

Vývoj IT techniky jde dopředu mílovými kroky, ale má to i negativní průvodní jevy, kybernetický zločin, hybridní války, hackery tajných služeb ovlivňující volby v cizích zemích. Nebojíte se, že tato oblast výzkumu může být zneužita?
Domnívám se, že svět v digitální transformaci nepůjde zpátky. Nezdá se, že by se někdo vzdal svého počítače, chytrého telefonu, své televize nebo wifi přístupu jenom proto, že by chtěl být více chráněn. Odpovědní pracovníci ovšem musí býti zaškoleni na vyšší úroveň v tématech, jako je bezpečnost, ochrana soukromí a obrana před kybernetickými útoky. Einstein také nečekal, že z jeho objevů ve fyzice povstane něco tak destruktivního, jako je atomová bomba. Ne všechny vynálezy jdou nutně tím směrem, který objevitel zamýšlel. Přesto si myslím, že v souvislosti s populační explozí a zneužíváním přírodních zdrojů skýtá digitální transformace světlo, které může být přínosem, pokud budou rozvíjené oblastí v rovnováze.

Vztahy mezi našimi státy jsou mimořádně vřelé už od dob prezidenta Masaryka, který v roce 1927 jako první evropský státník navštívil území dnešního Izraele. Dodnes řada ulic a náměstí ve vaší zemi nese jeho jméno. Jeho syn Jan podporoval vznik samostatného židovského státu a zasazoval se o dodávky zbraní po roce 1945. Na tuto éru navázal Václav Havel a výrazně také Miloš Zeman. Čím si toto těsné pouto vysvětlujete?
Mimochodem v České republice je nyní na návštěvě delegace z Weizmannova institutu věd a projednává témata týkající se výzkumu. Myslím si, že přitažlivost mezi národy, kulturami a jednotlivci se těžko vysvětluje, musíte se zeptat lidí obou zemí, na čem stojí, ale já si myslím, že je zde soucítění. Česká republika podporovala a podporuje Izrael i myšlenku judaismu. Byla velmi citlivá k otázce diskriminace Židů. Po druhé světové válce, kdy řada zemí dávala přednost silovým věcem, ekonomické síle, Československo prokázalo zájem o lidská práva a právo na existenci Izraele. Řada pamětníků již nežije, ale jejich vzpomínky jsou zaznamenány, bylo by užitečné jak z historického, tak i psychologického hlediska zkoumat, co bylo příčinou jejich náklonnosti. Osobně jsem za tento vztah velice vděčná.

Kdo je Orna Berry
* Narodila se 19. prosince 1949 v Jeruzalémě.

* Pracovala u izraelského letectva, kde dosáhla hodnosti poručíka, studovala statistiku, matematiku a informatiku na univerzitách v Tel Avivu, Haifě a jižní Kalifornii v USA.

* Působila v řadě významných technologických společností.

* V letech 1997 až 2000 pracovala po izraelskou vládu, byla jmenována Chief Scientist, tedy šéfkou průmyslového výzkumu a vývoje. Je jedinou ženou, která tuto pozici zastávala.

* Byla předsedkyní BIRD Foundation, která rozvíjela spolupráci mezi a izraelskými a americkými start-upy. Předsedala společným fondům s Kanadou, Velkou Británií, Jižní Koreou a Singapurem.

* V roce 2008 se připojila k projektu 40 izraelských high-tech manažerů, kteří investovali do izraelských start-upů.

* V rámci dobrovolných aktivit působila jako členka představenstva společnosti Kav Mashve Association, neziskové organizace na podporu zaměstnání arabských akademiků.

* Podílela se na činnosti organizace Women in Industrial Research Evropské komise a evropské výzkumné rady EURAB.

* Orna Berry je nositelkou řady vyznamenání, včetně ocenění WITI, tedy členství v Síni slávy pro výjimečné ženy, které přispěly k technologickému rozvoji. Od jihokalifornské univerzity získala ocenění Vitebi za schopnost spojovat podnikání s odbornou excelencí. Je zařazena mezi 100 nejvlivnějších lidí v Izraeli.

* Dne 22. listopadu 2018 byla jmenována členkou Mezinárodního poradního orgánu Rady vlády ČR pro výzkum, vývoj a inovace.

* Je matkou tří dětí a babičkou čtyř vnoučat.