Podle míry investic do inovací na počet obyvatel drží Izrael světové prvenství. Jednu z nejvýznamnějších izraelských vědecko-technologických osobností posledních desetiletí, Ornu Berry (67), minulý týden premiér Andrej Babiš jmenoval členkou Mezinárodního poradního orgánu vládní Rady pro vědu, výzkum a inovace.

Právě tato žena v Izraeli působila jako „Chief Scientist“, tedy šéfka státního investičního fondu pro výzkum a vývoj, stála také u zrodu mimořádně efektivního start-upového systému. Během svého třídenního pobytu v Česku Orna Berry navštívila několik center excelence, Akademii věd, ministerstvo průmyslu, Technologickou agenturu a jako host Česko-izraelské smíšené obchodní komory si udělala čas i na rozhovor pro Deník.

Tuzemští politici v poslední době často hovoří o tom, že by se Česká republika měla dostat mezi deset nejvyspělejších států světa, kam patřila za první republiky. Je to podle vás reálný cíl?
Jeden z důvodů, proč jsem chtěla Českou republiku navštívit, byl, že je zde rozvinutá akademická infrastruktura a zdejší průmysl je vyspělý i rozmanitý. Podle mě ČR může vybrat oblasti, ve kterých je silná, stále je vylepšovat, dosáhnout za pět let dobré reputace a během jedné dekády získat značný ekonomický přínos. Při vědomí těchto záměrů existuje velmi dobrá šance tohoto cíle dosáhnout.

Máte obrovské zkušenosti s organizováním vědy, technologických inovací i aplikace výsledků výzkumu do komerční sféry. Co je z této triády nejdůležitější, aby byla země aspoň zčásti úspěšná jako Izrael?
Je k tomu nutná ingredience odborných znalostí a kompetentní pracovní síly, potřebujeme, aby lidé byli ochotní vzájemně spolupracovat, protože excelentní výsledky nelze získat izolovaně. Vše se také urychlí, když lidi hmotně zainteresujeme, podnítíme je, aby přicházeli s vlastními myšlenkami nebo kvalitně reagovali na požadavky, které se objevují v akademické obci či v průmyslu. V Izraeli jsme organizovali výzkum a vývoj s rozumným počtem organizací, který zajišťuje flexibilitu pro různé situace. Připravili jsme jim rozpočty, určili kritéria úspěšnosti, vyjasnili jsme financování a celý proces zjednodušili. Ve výsledku to přineslo spoustu věcí: výzkum a vývoj do soukromého sektoru, zrychlení realizace myšlenek výzkumníků, spolupráci mezi akademickou obcí a průmyslem, během níž dochází k transferu znalostí a někdy se vyřeší problémy, které by samotný výrobní sektor nevyřešil optimálně.

Kdybych to rozdělila do tří rovin, které jsou nezbytné pro dosažení cíle, jsou to peníze, schopnost odhadnout, který z nápadů ve start-upech je nosný, a dovednost převést myšlenky do praxe. Co z toho je nejtěžší?
Vzdělané lidské zdroje. Bez vynikajících znalostí vynikajících výsledků nedosáhnete. Takže nejdůležitější je vycházet z kvality vzdělání, zvyšovat její úroveň, podporovat celoživotní učení, aby se lidé vždy drželi na špici ve svých oborech či objevujících se oblastí odbornosti. Tři body, které jste zmínila, jsou zásadní. Musí existovat politika, která klade důraz na odborné znalosti a dovednosti, na výkonnou ekonomiku opřenou o vědecké poznatky a progresivní technologie. Když tyto podněty přicházejí od vlády, pak země může získat reputaci ekonomického a technologického lídra.

Jakým kouzlem, či spíše argumenty, jste v roce 1997, kdy jste se stala „Chief Scientist“, přesvědčila vládu, aby na investice do vědy a výzkumu dala 450 milionů dolarů?
Protože jsem spíše technický inženýr, spolupracovala jsem na rozpočtových požadavcích s předními ekonomy, odborníky na ekonometrii, makroekonomiku a také znalostní ekonomiku. Můj předchůdce doktor Shuki Gleitman společně s finanční ředitelkou Lydií Lazanes zavedli v každoroční přípravě rozpočtu poptávkový formulář a požadavky snížili o nějakých třicet procent tím, že definovali úroveň připravenosti trhu na financování výzkumu a vývoje s cílem optimalizovat růst. Když se podíváte na letošní Nobelovy ceny, je tam nobelista Paul Romer, který konkrétně řeší znalostní ekonomiku. Ekonom Elhanan Helpman došel k obdobným závěrům v době, kdy jsem byla vrchním představitelem vědy. Pomohl svými publikacemi a vystoupeními uvést do praxe požadavky na monetizaci výzkumu a vývoje, propojit ekonomický potenciál s jejich rozsahem a hloubkou.

Šlo tedy o prolnutí ekomomie a politiky?
V praxi jsem použila vše, co mě Elhan učil. Spolupracovala jsem se Zvim Grilichesem, který přežil holokaust, přišel do Izraele a časem se stal velice známým profesorem na Harvardově univerzitě, i s profesorem Manuelem Trajtenbergem. Manuel se specializoval na ekonomiku výzkumu a vývoje, vztahy mezi partnery, srovnání států atd. S těmito lidmi jsem připravila profesionální argumentaci pro rozpočet, který vláda přijala. Existoval také bilaterální fond se Spojenými státy pro průmyslový výzkum a vývoj, což je zajímavé z pohledu mezinárodní spolupráce a jejího rozpočtování. No a náš tehdejší velvyslanec v EU Efraim Levy, který byl později ředitelem izraelského Mosadu, – vidíte, jak jsou lidé v Izraeli multioboroví – přesvědčil premiéra Netanjahua, že náš vztah s Evropskou unií ve výzkumu a vývoji je politicky důležitý a měl by být řízen profesionálně. Požádal mě, abych vedla příslušná jednání a účastnila se přípravy 5. evropského rámce, neboť by to mohlo generovat značný ekonomický přínos. To se skutečně stalo. Malé státy, jako jsou Česká republika a Izrael, musejí rozvíjet mezinárodní spolupráci. Když investujete do výzkumu a vývoje, děláte to se záměrem exportovat co největší část produkce. Izraelské start-upy od počátku cílí na globální trh.

Když ekonomové spolu s vědci předložili závěrečný finanční požadavek, bral ho premiér Netanjahu jako výsledek odborné expertizy a bez řečí ho přijal?
Ano, bylo to tak. Když přijdete s profesionálními požadavky, které se neřídí stranickými nebo skupinovými zájmy, máte šanci je pozvednout na úroveň, kde jsou vnímány jako celostátní priorita. Několikrát jsem poděkovala premiéru Netanjahuovi, který si vždy uměl vybrat nosné téma. V minulosti to byla kybernetická bezpečnost, teď je to umělá inteligence a kvantové počítače. Musíte uchopit téma a říci – tohle je národní cíl. Pak z dané oblasti dostanete požadovaný výstup. Zajímavé je, že dnes neřešíme izolovaně informační a komunikační technologie, ale také zdravotnictví, farmacii, zdravotnické vybavení a řadu dalších odborností. Zdravotnické vybavení stejně jako genomika jsou spojeny s informačními a komunikačními technologiemi, veškerá automatizace, sekvencování a ukládání dat jsou propojené.