Jak odpovídal Dominik Duka? Čtěte zde.

Test Deníku: Kdypak odlétají zvony do Říma? Proč pečeme právě jidáše? Co je to korbáč?

Než muži vyrazí s pomlázkou, aby se vyřádili, a dámy budou při této tradici útrpně držet, rozhodli jsme se vyzkoušet mediálně známé osobnosti z „velikonočního testu“.

Otázky Deníku zněly:

1. Kdy odlétají zvony do Říma?
2. Proč pečeme jidáše?
3. Co to je korbáč?
4. Proč musely být ženy a dívky „pomlazeny“?
5. Jaké z velikonočních tradic držíte?
Než se podíváte na správné odpovědi v rámečku na konci textu, vyzkoušejte si sami odpovědět. A také samozřejmě čtěte názory dotazovaných.
Lenka Gotthardová, kastelánka státního zámku Slatiňany
1. Teď by měly o Velikonocích odletět.
2. Určitě je to tradice. Souvisí se zradou Jidáše, které se dopustil na Ježíšovi.
3. Korbáč? Asi je to jídlo. Sladké?
4. S čím to může souviset? Asi s předáním energie.
5. Malujeme vajíčka, pečeme bochánky i beránky. Těšíme se na hodovníky. Dodržujeme, že v pátek držíme půst a nejíme maso. Určitě netrávíme Velikonoce jen konzumně, jsme si vědomi jejich duchovního významu.
Ota Stejskal, trenér mistrovského týmu futsalistů FK Era-Pack Chrudim
1. Tak to vůbec netuším. To ten kvíz pěkně začínám.
2. Souvisí to s biblickou postavou Jidáše, který zradil Ježíše.
3. Co je korbáčik, to vím přesně – spletený ovčí sýr, mimochodem velmi lahodný. Korbáč je zřejmě nějaká větší pomlázka, ale netuším z kolika spletených prutů.
4. Aby neuschly a dodalo jim to životní sílu.
5. S dvanáctiletým synem chodím koledovat po známých a rodinných příslušnících. Starší syn chodí se svými sedmnáctiletými vrstevníky. Jsem rád, že se v Čechách nevžila tradice z Moravy, kde jsou koledníci poléváni vodou. Doma dodržujeme říkání koled, obdarovávání vajíčky, nesmí chybět velikonoční beránek a výzdoba bytu i vstupních dveří. O Velikonocích jezdíme také za rodiči do Vamberka.
Karel Štrégl, sbormistr Rychnovského dětského sboru Carmina
1. V sobotu před Velikonocemi.
2. Připomíná se tím Jidáš, který zradil Ježíše a prodal ho za 30 stříbrných.
3. Kromě dnešních sýrů to byl asi bič, v souvislosti s Velikonocemi pomlázka.
4. Aby byly v příštím roce krásné a zdravé.
5. Na chalupě na Panském Poli nad Rokytnicí v Orlických horách nás chodí na koledu asi čtyřicet mužů už v neděli, protože v pondělí chalupáři odjíždějí. Na sedmnáctikilometrovou trasu – od pětí od rána, do pěti odpoledne – s námi vyráží i kapela a kronikář, který zapisuje, co se za rok ve které rodině změnilo, zda vajíčka nejsou přeleštěná a v ruce příliš nekloužou a podobně.

Aleš Jaluška, husitský kněz a kaplan Věznice Valdice na Jičínsku
1. Po mši na Zelený čtvrtek, vrací se na Bílou sobotu.
2. Abychom si připomenuli Jidášův polibek, kterým zradil Ježíše.
3. Korbáč čili tatar čili pomlázka je symbolem pomlazení dívek a žen jarními proutky. Není nástrojem k jejich seřezání.
4. Aby z nich byla vyhnána zimní únava a byly obnoveny životodárné plodící funkce.
5. Dodržuji jizerskohorský zvyk přání „věčnýho jara v domě i stodole“, jde o přání hospodyním věčné jarní svěžesti v loži, seknici i stodole.

Adolf Klepš, náčelník Horské služby Krkonoše
1. Myslím si, že na Velký pátek, ale nejsem si jistý.
2. To má původ v dávné křesťanské historii, ale přesně netuším.
3. Je to pomlázka.
4. Netuším, asi aby neuschly.
5. Doma pouze barvíme vajíčka, máme velikonoční výzdobu a chodíme na koledu. Beránka nepečeme, ale kupujeme.

Jiří Lammel, Litomyšl, ředitel Museum Kampa v Praze a ředitel Smetanovy výtvarné Litomyšle
1. Zvony do Říma? Nevím, asi teď někdy, ne?
2. Když byl Ježíš v Getsemanské zahradě, Jidáš na něho ukázal. Jidáše jsem kdysi jedl, ale už ani nevím, jak vlastně chutnají.
3. Co je korbáč, nevím. Jo velká pomlázka? To teda bude výprask.
4. Pomlazování se snoubí s tradicí plodnosti. Když jsem chodil s pomlázkou, tak jsem dívkám zmaloval zadek a ještě jsem je pohladil po bříšku.
5. Přísně neotvírat koledníkům, protože to většinou špatně dopadne, když mám dvě dcery. Jinak barvíme vajíčka a s pomlázkou chodím na sousedky.
Podklady k otázkám i odpovědi jsme čerpali z publikace Lidová tvorba autorky Kamily Skopové. Jde o útlou knížečku, která úžasným způsobem mapuje lidovou kulturu nejenom ve východních Čechách.

JAK JE TO SPRÁVNĚ

1. Od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty.
2. Jde o připomínku zrady. Je to tradiční pečivo, původně ve tvaru točenice z pruhů těsta na památku provazu, kterým se oběsil zrádný Jidáš.
3. Velká pomlázka splétaná až ze šedesáti prutů.
4. Protože životodárná síla přechází šleháním pomlázkou na člověka a dokonce i na dobytek.
5. Velikonoční tradice – barvení vajec, pletení pomlázky, pečení beránka, koledování…

CO SI O VELIKONOCÍCH MYSLÍ MUŽ

Josef Macháček, Automotoklub Heřmanův Městec, pětinásobný vítěz Rallye Dakar v kategorii čtyřkolek.
„Mám z Velikonoc spíše smíšené pocity. Na jedné straně to jsou svátky, které jsou příjemné probouzejícím se jarem a prodlouženým víkendem. Tradice pletení pomlázek a pochůzek se však zvrhla ke komerci a vysloveně opileckým orgiím, kdy má člověk možnost přijít lehce k alkoholu a penězům.
Já sám si pomlázku nepletu, někomu ji seberu, s tím, ať si koupí jinou (smích), nebo ho vyplatím tím, co je zrovna po ruce, a navštívím dva tři známé a zajdu za tchyní. Svátky tedy ctím, ale nejsem z nich nijak zvlášť nadšený. Sám jsem zapřísáhlý abstinent a nekuřák, v životě jsem nevypil ani sklenici piva. Alkohol a cigarety jsou pro mě cosi jako atomová bomba. Knedlo-vepřo-zelo zapíjím coca-colou nebo džusem. Nejraději mám jogurtový nápoj.
Třeba v Itálii, na rozdíl od Česka, je na opilce nazíráno tak, že by měli být suspendováni v pracovní funkci, když jsou takoví chudáci a nejsou schopní se ovládnout. Pravdou také je, že já jako podnikatel na pondělní velikonoční svátek doplácím, je totiž o další pracovní den méně.“

CO SI O VELIKONOCÍCH MYSLÍ ŽENA

Dana Holečková, ředitelka zoo ve Dvoře Králové nad Labem, říká: Kvůli Velikonocům jsem si pořídila velkého psa.

„K Velikonocím mám trochu rozdvojený vztah. Na jednu stranu se na ně každý rok těším. Nejsem věřící, takže je vnímám jako svátek začínajícího jara, které mám moc ráda.
Na druhou stranu jsem se jejich příchodu vždycky děsila, protože ve středních Čechách, odkud pocházím, si hoši ze všech velikonočních tradic zapamatovali jenom tu, která jim velela beztrestně tlouct pomlázkou každou sukni v okolí. Tenhle zvyk nesnáším, nikdy jsem ho v této podobě nepochopila, a vnímám ho jako velkou nespravedlnost. Vyřešila jsem to tak, že jsem si pořídila velkého psa, leonbergera. Ten za mě případné neodbytné koledníky vyřídil.
Dnes mám dva velké psy, takže si Velikonoce můžu užívat po svém. S dcerou někdy barvíme vajíčka, někdy ne – jak se nám chce.
Vysloveně se těším každý rok na Velikonoce u nás v Zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Lidé mají o den volna víc, většinou bývá krásné počasí a u nás je po dlouhé zimě najednou živo…“