Lisabonská smlouva od úterka vstupuje v platnost. S dopomocí od roku 2007 přeskočila i tak těžké překážky, jako odmítání dokumentu prezidentem Václavem Klausem nebo irské referendum. Když se dojednaly záruky, Irové po prvním vzpírání se nakonec dali dokumentu zelenou.

"Superžena" Catherine Ashtonová

Sportovní terminologie je svým způsobem na místě. Třeba právě sport poprvé získává v Evropě právní základ, o který usilovaly sportovní svazy 15 let. Sice ho EU nebude moci ovlivňovat, ale zavazuje se ho podporovat. Představte si ale jinou situaci: Rusko kvůli sporům s Ukrajinou zavře kohoutky s plynem a lidé budou mrznout. Na pomoc přijde nová evropská „superžena“, ministryně zahraničí EU Catherine Ashtonová.

Už za pár dní by měla poprvé vyjednávat v Kyjevě jednotným hlasem celé Evropy. „Na papíře má silné pravomoci, ale nevíme, jak to bude v praxi,“ říká politolog Piotr Kaczynski. Baronka má dobré vztahy s Amerikou i Čínou. Ale také má kaňku: v mládí působila v Hnutí za jaderné odzbrojení. To za studené války financoval i Sovětský svaz.

Česká republika a změny, které se jí budou týkat

Co se změní pro Česko: Velké země získají více hlasů na úkor malých. Od roku 2014 bude pro schvalování některých evropských zákonů nutný souhlas 55 procent členských států, ve kterých zároveň žije 65 procent obyvatel EU. Čtyři nejlidnatější státy tak spolu mohou zablokovat cokoli.

Jak Lisabonská smlouva změní Evropskou unii

Když budou chtít něco prosadit, stačí jim sehnat 11 menších zemí. Dosud si Češi mohli postavit hlavu a díky právu veta cokoli zablokovat. Veto se teď ruší u 70 okruhů (např. ekologie, energetika či přistěhovalectví). Pružnější rozhodování, ale zároveň možnost EU prosadit třeba ekolimity i proti naší vůli. V případě daní, obrany či zahraniční politiky právo veta zůstává. Posílit by měly i pravomoce společné policie Europol. Spekuluje se, že by mohla bez ohledu na hranice států pronásledovat nejtěžší zločince.

Tomáš Procházka

Lisabonská smlouva posílí demokracii v Evropské unii

Pojem „historický“ bývá často používán nadměrně. 1. prosinec 2009 se nicméně zapíše do historie Evropské unie jako den, kdy vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a zakončí tak téměř desetiletí interních jednání. Tato Smlouva představuje posílení demokracie v Evropské unii a významně zvýší pravomoci Evropského parlamentu.

V oblasti zákonodárství a rozpočtu dochází k téměř dvojnásobnému zvýšení pravomocí parlamentu. Rovněž společná zemědělská politika je jednou z klíčových oblastí, kde dochází ke zvyšování pravomocí. Poslanci Evropského parlamentu budou poprvé spolurozhodovat s ministry národních vlád jak o zemědělském právu, tak o výdajích na zemědělství, které činí téměř 40 % rozpočtu EU.

Evropský parlament bude spolurozhodovat s ministry národních vlád také o důležitých otázkách v oblasti mezinárodní obchodní politiky a spravedlnosti a vnitřních věcí (přistěhovalectví a azylová politika, včetně podmínek pro přijímání žadatelů). Při rozhodování o způsobu čerpání všech strukturálních fondů EU bude mít slovo poslanců Evropského parlamentu stejnou váhu jako slovo ministrů.

Smlouva je změna k lepšímu

Toto zvyšování pravomocí Evropského parlamentu vychází ze skutečnosti, že parlament již spolurozhoduje s Radou ministrů v mnoha stávajících oblastech – jedná se zejména o jednotný trh EU, dále o životní prostředí, dopravu, zaměstnanost a rozvojovou politiku. Smlouva mění k lepšímu způsob vlády na evropském kontinentě a zvyšuje vliv jak občanů, tak národních parlamentů na způsob, jakým Evropská unie funguje.

Naše Evropská unie, kde žije téměř 500 miliónů obyvatel, se bude vyznačovat zlepšeným systémem demokratické odpovědnosti, podle kterého bude každý předpis podroben předběžné kontrole ze strany národních parlamentů a poté bude schválen jak Radou ministrů, která je složena z ministrů odpovědných těmto národním parlamentům, tak Evropským parlamentem, jehož poslanci jsou přímo voleni občany a který tyto občany zastupuje na Evropské úrovni.

Taková úroveň kontroly neexistuje v žádné jiné mezinárodní struktuře. Jedná se o kontrolu, která má zajistit, že EU bude více transparentní a odpovědná evropským občanům.

Přečtěte si: Prezident podepsal Lisabonskou smlouvu

Lisabonská smlouva umožňuje Evropě ujmout se odpovědněji svých povinností ve světě. Vnější činnost EU je úzce spojena s dodávkami energie a jejich bezpečností. Lisabonská smlouva zavádí celou novou kapitolu o energetické politice, včetně solidarity při dodávkách energie, která se týká tolika Evropanů. Cíle politiky EU jsou naprosto jasné; jedná se zejména o propagaci vnitřního trhu s energií, podporu propojení energetických soustav a zajištění dodávek. Smlouva pokládá základy velmi potřebné společné energetické politiky EU.

V lednu tohoto roku jsme byli svědky vyvrcholení sporu Ruska a Ukrajiny o plyn, který na dva týdny uprostřed zimy připravil o plyn mnoho zemí střední a východní Evropy (zejména Bulharsko a Slovensko). Viděli jsme, co nedostatečná politika unie může znamenat. Určitým způsobem se jednalo o opakování podobného případu, který se odehrál v lednu 2006. Vývoj v oblasti energetické politiky, jak je stanoven v Lisabonské smlouvě, je tedy významný, nezbytný a blízký mému srdci: Evropané možná nepochopí celou komplikovanost geopolitiky; pochopí však, když se vypne topení v jejich domovech, nemocnicích a školách.

Jerzy Buzek (Autor je předsedou Evropského parlamentu)