Jak Britové vnímají těsnou výhru premiérky Theresy Mayové, jíž nepotvrdila svou roli jednoznačného lídra pro období brexitu?
To je složitá otázka, protože Britové jsou široký pojem. Jsou Britové novináři, politici a občané. Pak jsou Britové, kteří volili Corbyna, a ti, kteří dali hlas Mayové. Pak jsou Skotové, Irové a Angličané, takže všeobjímající hodnocení za celou Británii nelze dost dobře udělat. Z mediálního ohlasu lze vyčíst, že je to velké zklamání pro Theresu Mayovou, která situaci trošku podcenila. Do kampaně nastupovala s dvacetiprocentním náskokem. Během sedmi týdnů se dostala na rozdíl jediného bodu. To, že vyhrála, je vlastně ještě úspěch. Ztráta mohla být daleko větší.

Co se stalo, že se z takového náskoku málem stala prohra?
Stalo se hodně věcí, některé byly v pozadí, jiné viditelnější. Sebejistota konzervativců se promítla do jejich volebního programu, kterému se tady říká manifest. To je strašně důležitý dokument, který vyjadřuje, co ta strana chce z pozice vládní síly prosazovat v průběhu dalších pěti let. Konzervativci chtěli dostat Británii do rozpočtově vyrovnané pozice, protože zatím stále platí, že utrácí víc, než si na sebe vydělá. Ve snaze ukončit tuto tendenci navrhli opatření týkající se sociální situace lidí, kteří potřebují dlouhodobou pomoc ve svých domovech.

Máte na mysli tzv. daň z demence?
Přesně tak. Do povědomí Britů vstoupila jako pokus konzervativců sáhnout na jejich domy, protože senioři by jimi museli ručit nebo je prodat, aby zaplatili pečovatelské služby. To je citlivá věc, která tu obrovsky zarezonovala. Mayová tento návrh musela stáhnout, nicméně újma na preferencích už byla nevratná. Druhá věc je bezpečnostní situace, atentáty v Manchesteru a Londýně. A do třetice to bylo vedení kampaně. Theresa Mayová vsadila všechno na jednu kartu, tj. na sebe, jezdila autobusem, který nesl její jméno, konzervativní strana takřka vymizela. To se neukázalo být úplně správné.

A proč bodoval Corbyn?
Corbyn se otevřel, byl označován za nositele optimismu a naděje, byť jeho plány nejsou ekonomicky podložené. Objevil se ale jako někdo s jiskrou, kdo uměl zapálit především mladé voliče. V roce 2015 se voleb účastnilo 43 procent lidí do 25 let. Letos se jejich počet téměř zdvojnásobil. Corbynovo velké plus tedy je, že dokázal vzbudit zájem o politiku v těch částech společnosti, jež dřív zůstávaly stranou.

Mayová přes výzvy labouristů nerezignovala, rozhodla se opřít o podporu Demokratické unionistické strany Severního Irska. Co to bude znamenat z hlediska vyjednávání o brexitu?
Theresa Mayová bude mít v parlamentu díky spojení s unionisty většinu. Bude muset udělat ústupky směrem k Irsku a srovnat se s požadavkem na otevření hranic mezi Irskou republikou a Severním Irskem. To je velmi složité téma. Dalším důsledkem voleb je posílení Corbynovy opozice. Parlament bude mít daleko větší slovo ve vyjednávání o brexitu než dosud. Mayová měla představu, že parlament jí bude pasivně přitakávat v krocích, které bude činit. Teď už na to spoléhat nemůže. Bude muset změnit i styl vládnutí, protože zatím vládla s poměrně úzkou skupinou lidí, jež si přivedla z předchozích působišť. Uvažuje se o tom, že vládu by měly doplnit některé osobnosti, například bývalý ministr spravedlnosti. Cesta tvrdého brexitu těmito volbami podle mě padla.

Premiérka Mayová v povolebním projevu řekla, že počítá s pěti lety v úřadu. Není tedy radno spekulovat o předčasných volbách?
Velvyslanci a diplomaté mají studovat fakta a snažit se v nich najít to, co je pro Českou republiku nejlepší. Na vaši čistě novinářskou otázku tudíž odpovídám, že Mayová je schopna vytvořit parlamentní většinu. Dojde ale zřejmě ke krystalizaci v Konzervativní straně. V říjnu se koná její výroční konference, která potvrzuje vedení, a do té doby se může stát řada věcí. Nyní Theresa Mayová svou pozici uhájila, ale vývoj je překotný. Říct dnes, že na pět let je něco jistého, by bylo odvážné tvrzení.