Předchozí
1 z 3
Další

Velvyslanec Slovenské republiky s Deníkem hovořil o širokém pozadí kauzy, která vedla k pádu třetí Ficovy vlády. V rozhovoru jsme ale nemohli pominout aktuální dění kolem vyhošťování ruských diplomatů v reakci na otrávení dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery.

Téměř tři desítky států na znamení solidarity s Velkou Británií, kde k útoku nervovým plynem došlo, vyhostily na 150 ruských diplomatů, Česká republika tři. Slovensko se zatím k tomuto gestu nepřipojilo. Proč?

V těchto dnech by měl být ke konzultacím pozván velvyslanec Ruské federace v Bratislavě a z Moskvy přijede také náš velvyslanec. Na základě těchto jednání se slovenská vláda rozhodne o dalším postupu.

Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Jde o zahájení další kapitoly studené války mezi Západem a Ruskem?

Osobně jsem tím vývojem zaskočený, protože Evropa stojí před významnými vnitřními reformami.  Británie unii opustila a zároveň nás nyní žádá o solidaritu. V odpovědi na tuto žádost se EU rozdělila, takže jde o zvláštní situaci. Bojím se eskalace, která má většinou svoji vlastní logiku a může se vymknout kontrole.

Vláda Roberta Fica byla na jedné straně velmi proevropská, na straně druhé si udržovala nadstandardní vztahy s Ruskem. V jaké situaci se nachází nyní její nástupkyně pod vedením Petera Pellegriniho?

Slovenská republika byla vždy věrná závazkům EU, nikdy nešla proti společné dohodě jejích členů, byla dobrým spojencem v rámci NATO, což prokázala  zahraničními misemi i padlými vojáky. Zároveň jako malý stát, který je téměř absolutně závislý na ruském plynu, se snažila udržovat normální vztahy s Ruskem. Samozřejmě jsme měli vážné výhrady vůči anexi Krymu, ale jak říká náš ministr zahraničí, není správné o Rusku jen hovořit, ale hovořit s Ruskem. Neboť kromě jiného je to stálý člen Rady bezpečnosti OSN a jisté věci není možné bez dialogu a dohody s Ruskem řešit.

Premiér v demisi Andrej Babiš se ke kauze Skripal postavil nesmlouvavě, když řekl, že Rusko překročilo všechny meze. Tím měl na mysli i ruské osočení, že smrtící plyn novičok mohl pocházet z českého území. Proč má podle vás Kreml zájem takto věci hrotit?

Chci poznamenat, že Slovensko je mimo jakékoli podezření, že by na jeho území existoval inkriminovaný nervový plyn či jeho složky. Nechci spekulovat na téma cui bono nebo cui prodest (komu to slouží a v čí je to prospěch – pozn. red.). Držím se zásady, že EU je postavená na principech právního státu. To znamená, že obvinění by se měla formulovat na základě jasných důkazů. Tady jsme svědky ping-pongu mezi Ruskem a Velkou Británií o tom, kdo by měl předložit důkazy. Podle mě musíme počkat na definitivní závěry vyšetřování, protože zatím je nikdo nepředložil.

Dá se ale přece předpokládat, že britská vláda má podložené informace od tajných služeb. Těžko by k podobné žádosti o solidaritu přistoupila, aniž by měla v rukou důkazy.

To je předpoklad. Stejné argumenty ale můžete slyšet z druhé strany. Jsou k dispozici i teorie, že v tom může být zapojená nějaká třetí síla z území bývalého Sovětského svazu. Se všemi verzemi je třeba pracovat seriózně, protože žádná z nich se zatím na 100 procent nepotvrdila.

Hovořil jste o zásadách právního státu. Po vraždě novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové byly ale právě ty slovenskou opozicí zpochybněny. Mluvila o Slovensku Roberta Fica jako o mafiánské republice a černé díře na evropské fondy. Co se tedy touto otřesnou událostí na Slovensku provalilo?

To, co se na Slovensku stalo, má svoji genezi, bezprostřední i dlouhodobou. Po volbách v roce 2016 se některé politické strany cítily na koni a myslely si, že budou vládnout. Byly pak velmi překvapené, že se vítěznému Směru-SD podařilo sestavit vládu spolu s maďarsko-slovenskou stranou Most-Híd v čele s Bélou Bugárem a SNS.

Mimochodem, to byl skutečný majstrštyk Roberta Fica, že?

Podle mého názoru lze fakt, že v jedné koalici zasedla Slovenská národní strana a maďarský Most-Híd, označit za historický počin smíření mezi Slováky a Maďary, kteří jsou občany SR. Když lidé viděli představitele těchto dvou stran, jejichž spory plnily v 90. letech minulého století slovenské noviny, jak jsou spolu u papeže, byl to skutečně zlomový okamžik. Kdyby ta vláda nevznikla kvůli ničemu jinému než kvůli tomuto smíření, tak to historie ocení. Druhým dobrým důvodem pro její vznik byl úkol zvládnout slovenské předsednictví v Radě EU. Vzhledem k charakteru nestandardních politických stran, které se dostaly do parlamentu, neexistovala záruka, že koalice složená právě z nich, by důstojně obhájila pozice SR v tomto zásadním období. Uvědom᠆me si, že tehdy bylo po brexitu, celá unie byla v krizi a předsednická země hrála důležitou roli. Mít ve vládě amatéry, kteří byli navíc euroskeptičtí nebo vyloženě protievropští, bylo obrovské riziko nejen pro Slovensko, ale celou unii.

V čem jsou strany, které skončily v opozici, nestandardní, protisystémové, amatérské?

Jedna z nich má například čtyři členy, předsedu a tři bratrance. Další, která se jmenuje Naše rodina, má za předsedu člověka, jenž má deset dětí s devíti ženami. Pak máme SaS, která je z hlediska vztahu k EU na úrovni největších skeptiků v ODS. Do parlamentu v roce 2016 navíc vstoupil Marián Kotleba (předseda nacionalistické až neonacistické Ľudovej strany Naše Slovensko – pozn. red.). Vznikla tak nestandardní politická scéna s jednou dominantní stranou a několika menšími subjekty okolo deseti procent. Život ukázal, že třetí vláda Roberta Fica dokázala splnit nejdůležitější úlohu, tedy excelentně zvládnout slovenské předsednictví. Strany, které nakonec skončily v opozici, tu situaci neunesly. Jeden z jejich předsedů řekl, že Ficově vládě udělá ze života peklo. Druhý se nechal slyšet, že „stranu Smer je treba vykinožiť“, což znamená zlikvidovat. Další uvedl, že s předsednictvím EU si není třeba dělat starosti, protože to je jen taková PR akce. Vláda stabilizovala zemi a prokázala jasný tah na bránu, co se týká vstupu do jádra EU. My máme euro, takže je naším eminentním zájmem posílení eurozóny.

O to víc je nepochopitelné, jak dramaticky vražda Jána Kuciaka slovenskou společností otřásla. Do měsíce bylo po úspěšné vládě i po Robertu Ficovi, který byl v ČR vnímán jako charismatický politik. Co se stalo?

Přišlo to po dvou letech opoziční politiky, které zesnulý politolog Michal Horský nazval každodenním inscenováním obvinění členů vlády. Na tiskových konferencích je opozice denně osočovala z korupce, ačkoli nic z toho nebylo podložené trestními oznámeními. Například nesmyslně obvinili Roberta Fica a jeho ženu, že mají 672 milionů dolarů na Belize. V této atmosféře se nesl politický boj.

Nebylo dostatečným podložím k pozdějšímu výbuchu to, že ministr vnitra Robert Kaliňák podnikal s nepříliš důvěryhodnými osobami a premiér Fico bydlí v komplexu Bonaparte, který vlastní bývalý Kaliňákův obchodní partner Bašternák?

To bychom museli jít do velkých detailů. Za ty dva roky se vytvořila atmosféra podezření, jež dotčení politici pomocí argumentů vyvraceli, což ale nestačilo. Na jedné straně tu byla věcná politika, která vedla k historicky nejnižší nezaměstnanosti, velkým investicím a jasné proevropské linii, na straně druhé umně udržovaný nepokoj, protikorupční protesty atd. Do toho přišla vražda, která v sobě nesla velmi silný emocionální náboj. Byla novým impulzem k zintenzivnění způsobu boje vůči vládě. Odstartovala ho smrt dvou mladých lidí a články Jána Kuciaka s indiciemi, které se staly faktem, aniž by byly prokázané. Na základě této emoce část veřejnosti, především v Bratislavě, vyšla do ulic a protestovala. Po měsíci byly předčasné volby na spadnutí.

Do toho výrazně vstoupil prezident Andrej Kiska, který řekl, že buď dojde k zásadní rekonstrukci kabinetu včetně odchodu premiéra, nebo se mají znovu rozdat karty.

Krize se vyřešila tím, že vládní koalice v sobě našla soudržnost a odvrátila předčasné volby. Do nich nemělo smysl jít. První výzkum po dvoutýdenní mediální a opoziční smršti ukázal zajímavý fakt.

Ano, Směr-SD ztratil zhruba pět procent.

Jenže výrazně narostl Kotleba, přičemž dvě nejsilnější opoziční strany, které  byly v čase krize takřka od rána do večera na televizních obrazovkách a bušily do expremiéra Fica a exministra Kaliňáka, svoje preference nezvýšily. Poměr sil je takový, že bez Kotleby by ani jeden z těch bloků nebyl schopen sestavit vládu. Předčasné volby by tak pravděpodobně nevedly ke stabilní vládě. Druhou věcí jsou reálné možnosti nestandardních opozičních stran. Předseda parlamentu a druhé nejsilnější vládní strany SNS Danko rád lidi nabádá, aby si představili některé opoziční politiky, jak budou ve funkci ministrů financí nebo zahraničí. Mám dojem, že ani velcí kritici Roberta Fica nevítali perspektivu předčasných voleb, neboť se báli, že by Slovensko začaly řídit nekompetentní politické síly.

Díky postoji prezidenta Kisky a soudržnosti koaličních stran má Slovensko od pondělní noci vládu s důvěrou (hlasovalo pro ni 81 poslanců ze 150 – pozn. red.). Má kabinet premiéra Petera Pellegriniho předpoklad dovládnout v klidu do roku 2020?

Jsem přesvědčený, že tu šanci má. Vláda potvrdila jednoznačné směřování do jádra EU. To je z hlediska národních zájmů nedůležitější, protože EU je v obrovském pohybu a my jako malý stát si v tak senzitivním regionu nemůžeme dovolit mít nestabilní vládu bez jasné proevropské a proatlantické orientace.

Z vyjádření premiéra Pellegriniho je také zřejmé, že bude brát velmi vážně oprávněnou kritiku, která zazněla na náměstích. Zřejmě se začne s vyšetřováním kolem eventuálních manipulací s eurofondy na východním Slovensku. Hned po vyslovení důvěry dal premiér volnou ruku ministryni zemědělství, aby podle principu padni, komu padni začala dělat pořádek. To by mělo přispět k uklidnění situace. A samozřejmě všichni si nejvíc přejeme, aby se co nejdříve vyšetřilo, kdo byl pachatel a eventuální zadavatel vraždy dvou mladých lidí. Kromě té mafiánské linky, o níž se v médiích mluví jako o nejpravděpodobnější, i když třeba publicista Milan Žitný ji velmi zpochybňuje, jsou tu i jiné stopy. Zdraví slovenské společnosti by velmi prospělo, kdybychom věděli, kdo a proč to udělal.

Takže vítáte, jak krize skončila?

Vzhledem k tomu, že jsem byl při budování samostatné slovenské státnosti a vím, jak těžký zápas jsme museli v roce 1992 svést, abychom měli nikoli kancléřský, ale parlamentní systém, jsem velmi rád, že krize skončila jmenováním Pellegriniho vlády. Důležitá rozhodnutí se mají dělat v parlamentu. Hlas demonstrujících lidí je třeba brát vážně, je nutné ho vyslechnout, ale stejně jako máme svobodu slova a shromažďování, máme i právo na obhajobu a spravedlivý proces.

Co tím máte na mysli?

Dovolím si poukázat na českou zkušenost. Než jsem nastoupil svoji diplomatickou misi v Praze, velmi pozorně jsem sledoval, co se dělo před pádem Nečasovy vlády. Některá silná vyjádření v médiích si pamatuji dodnes. Co z nich po pěti letech obstálo před soudem? Vždy je proto třeba být opatrný, protože je snadné něco napsat, někoho odsoudit, totálně dehonestovat, aby se po čase, kdy už ale bývá na nápravu pozdě, ukázalo, že to bylo úplně jinak.

Jakou stopu zanechá Robert Fico, který byl současnými okolnostmi donucen k odchodu, ve slovenské politice?

Expremiér Fico byl na vrcholu velmi dlouho, a tím polarizoval společnost. Po pádu vlády Ivety Radičové došlo k tomu, že politické síly, které bych nazval post SDKU, se nadlouho ocitly mimo moc. Z ideologických a programových důvodů, ale i proto, že Fico čtyřikrát vyhrál volby, ho neměly rády. Ten vztah měl u některých politiků doslova osobní rozměr, protože nad Ficem nebyli schopni zvítězit ani v jedněch demokratických volbách.

Čím si to vysvětlujete?

Robert Fico v roce 2006 vyhrál volby po obtížné transformaci ekonomiky proto, že jako první nabídl program lidem, kteří z ní nic nevytěžili. Začal se starat o nízkopříjmové skupiny v méně rozvinutých regionech. Ačkoli byl v koalici se Slotou a Mečiarem v dobách největší krize od roku 1929, dokázal další volby vyhrát s tím, že měl o sedm procent víc než před čtyřmi lety, dostal Jána Slotu z parlamentu a Vladimíra Mečiara ze slovenské politiky. Navíc v roce 2009 vyřešil plynovou krizi, kdy Slovensko doslova mrzlo. To byl úžasný manažerský výkon.

Dovedl zemi do eurozóny a do Schengenu. Posléze se mu v roce 2012 podařilo udělat nejlepší výsledek pro sociální demokracii ve střední Evropě. V roce 2010 vyhrál volby s 34 procenty, ale vznikla proti němu koalice, která po necelých dvou letech položila samu sebe. Kdyby vládla dobře, mohla vyhrát další volby a ukázat, že umí zemi spravovat lépe než Robert Fico. Jenže oni se v přímém přenosu každý den hádali, čímž způsobili, že po předčasných volbách Fico sestavil díky zisku 44 procent jednobarevnou vládu. Volili ho nejen příznivci Směru, ale i pravicových stran, kteří byli frustrovaní z toho, jak si vedla Radičové vláda.

Na tomto místě bych rád poznamenal, že i když slovenská sociální demokracie měla sama pohodlnou většinu v parlamentě, 83 ze 150 mandátů, neudělala jediný krok na posílení svého postavení změnou volebního a politického systému či zákonů týkajících se mediálního prostředí, a to ani v situaci, kdy Směr neměl žádná „svá“ média.

Robert Fico zůstal předsedou Směru-SD. Může za dva roky vyhrát volby?

Nechci na toto téma spekulovat, protože neznám poměry uvnitř Směru. Chtěl bych ale ještě dodat něco k okolnostem případu vraždy Jána Kuciaka. Hlavní útok na vládu vyplýval z podezření, že je za tím italská mafie, která je napojená na stát. V této souvislosti jsem si uvědomil, že mafie byla v Itálii silná už v době, kdy se podepisovaly Římské smlouvy při vstupu do EU. Demokratický italský stát si přitom s mafií neporadil dodnes. Znamená to, že se k nám ze zakládajícího státu EU něco infekčního importuje, ale nechci Itálii za to kritizovat. Zřejmě jde o tak nebezpečný fenomén, že je nad síly jedné země ho zlikvidovat. Myslím, že slovenská zkušenost by měla vést k celoevropskému úsilí a koncepci boje s tímto typem organizovaného zločinu. Pokud nevyřízneme nádor, přijdou další metastáze zhoubné rakoviny.

KDO JE PETER WEISS
Narodil se 7. července 1952 v Bratislavě.

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a do listopadu 1989 působil jako vědecký pracovník.

Byl jedním z hlavních iniciátorů transformace Komunistické strany Slovenska na sociálnědemokraticky orientovanou Stranu demokratickej ľavice. Do roku 1996 byl jejím předsedou.

V letech 1990-2002 byl poslancem Slovenské národní rady. Po odchodu z aktivní politiky působil jako vysokoškolský učitel.

V letech 2009-2013 byl velvyslancem SR v Maďarsku a posledních pět let je velvyslancem SR v České republice.