Pracuje s pacienty i s jejich rodinami. Jako sociální pracovnice v Nemocnici Sokolov řeší Vendulka Maxová nejčastěji složité životní situace pacientů i to, kdo se o ně postará po propuštění. Rozsah její práce je ale mnohem širší, spadá tam i zprostředkování péče pro odložená miminka v porodnici nebo nevyhovující domácí prostředí, kam by se měl vracet dětský pacient.

Její kancelář je v budově Centrálního registru sokolovské nemocnice. Má na starosti všechna oddělení kromě následné péče, kam se překládají pacienti, u nichž je ještě nutné doléčování a rehabilitace. Toto oddělení má svou vlastní zdravotně sociální pracovnici.

Zbystříme, když teenageři píšou o nudě, samotě, sebepoškozování, nebo ventilují silné emoce, říkají sociální pracovníci, kteří působí i na internetu:

Tým služby Online v Klídku z Hradce Králové
Sociální pracovníci na internetu: Snažíme se zachytit volání teenagerů o pomoc

Žena prošla různorodými profesemi. Pracovala jako kosmetička, asistentka pedagoga ve školce nebo učitelka plavání. Našla se ale až v sociální oblasti. „Měla jsem maminku v nemocnici a doktor ji nechtěl pustit, že bychom to s ní doma nezvládli. Tehdy jsem hledala možnosti, jak se o maminku postarat, ale neporadil mi vůbec nikdo. Chtěla jsem to změnit,“ vypráví.

V pětačtyřiceti letech se proto přihlásila na Vyšší odbornou školu sociální práce v Chebu. Po ní vystudovala bakalářský obor zdravotnictví a sociální práce v Příbrami a nastoupila do sokolovské nemocnice.

Řeší i složité případy

Redaktorka Deníku s ní strávila v práci dvě hodiny. Jen během nich Maxová řešila hned několik složitých případů. Třeba padesátiletého pacienta na interně, jenž nedbá o své zdraví a do nemocnice se stále vrací. Značnou část života nepracoval, nárok na invalidní důchod má omezený. Bydlí u matky, která již nemá sílu se o něj starat. Muž nemá peníze, aby si zaplatil nějaké pobytové zařízení. Maxová proto rodině navrhuje krajskou léčebnu dlouhodobě nemocných, kde se neplatí.

Z interny míří zdravotně sociální pracovnice na dětské oddělení. Zde řeší případ mladé matky, jež volala záchranku ke své dvouleté dceři. Přivolaná posádka si všimla hygienicky zcela nevyhovujícího bytu a dala o tom vědět nemocnici. Maxová se spojila s Orgánem sociálně právní ochrany dětí a řešila, jak na matku působit, aby se naučila řádně fungovat a nemuselo se jí dítě odebrat.

„Lidi mají představu, že přijde sociálka a vezme dítě. Ale dneska se už snaží udělat vše, aby rodina zůstala zachována,“ vysvětluje žena. Upřesňuje také, co si matka se sociálním odborem domluvila: než dají svůj byt do pořádku, dcerka bude pobývat u babičky. S rodinou by pak měla začít pracovat nezisková organizace.

Nemocnice SokolovNemocnice SokolovZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Úspěšnými případy jsou pro Maxovou ty, které končí spokojeností pacienta i rodiny. „Někteří jsou spokojeni, když jdou domů, jiní jsou zase šťastní, když seženou místo v následné péči,“ popisuje. Těm prvním pomáhá dojednat zapůjčení zdravotnických pomůcek či pečovatelku, té druhé umístění v některém z blízkých zařízení.

Zima přináší potíže navíc

Zima se pod Krušnými horami ohlásila již koncem listopadu. Stromy popadané kvůli těžkému sněhu přerušují dodávky elektřiny, nemocnice musí občas jet na vlastní zdroje. Přibývá i starostí s pacienty bez domova, kterým je potřeba v chladných dnech sehnat přístřeší.

Příběh hladovějící samoživitelky se třemi dětmi vzbudil velký ohlas:

Sociální pracovnice Radka Hamáčková při výjezdu za klientkou
Neuvěřitelná solidarita. Příběh hladovějící matky dojal čtenáře, posílají pomoc

„V Sokolově máme i záchytku, kam svážejí opilé lidi skoro z celého kraje. Když z ní vyjdou ven a přespí v mrazu venku, končívají u nás na ambulanci. Musíme je dostat do místa trvalého bydliště, aby se o ně postarali. Úzce proto spolupracujeme se sociálními odbory měst z celého regionu,“ líčí.

Nejtěžší chvíle si ale prožila během epidemie covidu, kdy Sokolov patřil spolu s Chebem k nejpostiženějším městům. Přes ni šly stovky pacientů po zaléčení akutního stavu, kterým sháněla následnou péči. Navíc je i koordinátorkou očkovacího centra. „To byla opravdu strašná doba. Raději nevzpomínat,“ říká.

Zdravotně sociální pracovnice sokolovské nemocnice Vendulka Maxová.Zdravotně sociální pracovnice sokolovské nemocnice Vendulka MaxováZdroj: Deník/Zuzana Hronová

Den co den se na ni valí silné příběhy pacientů. Hlavu si čistí trenérskou prací v plaveckém oddíle, poslechem audioknih, péčí o dva psy nebo cestováním. „Když už jsem opravdu unavená, vezmu si den volna navíc a pak jedu dál. Mě ta práce baví a těším se do ní,“ konstatuje.

Složitost sociální práce v sokolovské nemocnici potvrzuje i vrchní sestra zdejší následné péče Barbora Sedláková. Senioři prý nejdříve nechtějí do nemocnice a na pokoj s více pacienty. „Ale po delším pobytu u nás se jim naopak nechce domů. V bytě bývají sami, tady se spřátelí s dalšími lidmi, sestry se jim věnují,“ popisuje.

Terénní pracovníci pomáhají dětem a mládeži v ulicích:

Lucie Hrušková a Šimon Pohořelý jsou sociální terénní pracovníci. Jejich rajónem je Praha 10.
Jsme takoví profesionální kamarádi, říkají terénní pracovníci Lucie a Šimon

Často dojdou k tomu, že by raději šli do pobytového zařízení. „Uvědomí si, že je lepší, když se o ně někdo stará a když mohou žít ve společnosti,“ říká Sedláková.

Pro nemocnici to znamená další nekonečné telefonáty, neboť domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou i léčebny dlouhodobě nemocných jsou v Karlovarském kraji plné. „A tak stále obvoláváte a připomínáte se. Telefon skoro nepustím z ruky. Dělám, co můžu, ale moje práce končí zdmi nemocnice. Mohu nasměrovat, doporučit a požádat. Víc dělat nejde,“ ví Maxová.

Nemocnice Sokolov je součástí skupiny Penta Hospitals patřící do portfolia společnosti Penta, která je také vlastníkem Deníku.