„Umírá hrozně moc mých milovaných," říká Verča ze Zlína, která na své blízké vzpomínala i na norském hřbitově.

„Mám takové podezření, že letos pan Smrťák chystá VIP party," snaží se odlehčit téma Veronika, kterou už v prosinci zasáhla smrt slavného rockového hudebníka Lemmyho Killmistra.

„Po Novém roce se to rozjelo naplno… Alan Rickman, David Bowie, Gene Wilder, Prince, Muhammad Ali…," vyjmenovává osobnosti, které dokončily svou životní pouť.

„Vím, že každý den zemře spousta lidí. Každého z nich bude postrádat jeho rodina i přátelé," říká s tím, že ale její oblíbení vlastně pro ni nezemřeli.

„Měla jsem je ráda pro jejich práci, názory, humor… A to tady zůstalo a zůstane, stejně jako vzpomínky na ně," dodává jednoznačně.

Mnohem více ji ale zasáhla smrt přímo v rodině.

Norský hřbitovZdroj: Veronika Mandincová

„Každý den zapaluji svíčku za svého tátu," svěřila se Deníku. Její otec zemřel letos v lednu poměrně mladý a po zákeřné, rychlé nemoci. Nejen Veronice chybí každý den a nikdy chybět nepřestane.

„Hodně přemýšlím o našem vztahu, který byl někdy dost komplikovaný, a dochází mi, proč byly věci tak, jak byly – někde uvnitř jsme byli stejní, naladění na stejný kanál. Třeba když jsem v něčem lhala, táta to věděl. Dlouho jsem tomu nerozuměla, ale pak jsem pochopila, že to bylo proto, že by jednal stejně, použil stejnou výmluvu, taktiku. Bývalo to pro mě magické a hodně nepříjemné," vysvětluje.

Zpětně je vděčná za všechno, co udělal.

„Díky jemu a mámě jsem měla super dětství a takové všechny ty věci, co si neuvědomujete a berete je jako samozřejmost; až jednoho dne vám to všechno dojde," popisuje své pocity.

Citově a emočně náročný rok pokračoval pro Veroniku i v srpnu, kdy se rozhodl zabít její kamarád.

„Byl to srdcař, kterého všichni rockeři znali jako Ozzyho – Jiří Kubík. Úžasný chlap, který zemřel pro to, co tolik miloval – dobrou muziku," domnívá se a i když jeho rozhodnutí přímo neschvaluje, chápe ho a respektuje.

„Ono s tím stejně nic jiného nejde dělat, prostě to tak je. Za Ozzyho si naleju panáka a pustím Marillion, jejichž koncert byl jeho poslední akcí," přiznává.

Před pár týdny přitom pocítila smrt opět velmi blízko, když skonal její bývalý zaměstnavatel, se kterým měla dlouholeté dobré vztahy.

„Svíčku si nechám pro svého bývalého šéfa, Petra Zatloukala, který od září sleduje dění v jeho rádiu taky z druhé strany, a hraje mu k tomu B.B.King," uzavírá smířeně.

Na své milované přitom zavzpomínala také na výletě v Norsku, kde mimo jiné navštívila i hřbitov. Norské hřbitovy, které viděla, jsou prý jiné. „Možná by se dalo říct upřímnější," hledá slova.

„Přijde mi, že se nedává na odiv bohatství a postavení člověka," přibližuje svůj dojem.

Hroby, které v Norsku viděla, nebyly až na výjimky honosné, žádný leštěný mramor, zlaté nápisy, sošky… „Někdy najdete obyčejný kámen, který vylovili příbuzní z řeky, posadili ho na zem, zasadili kytku, a je hotovo," popisuje své zážitky.

MARCELA KANIOVÁ