„Výhodou analýzy opravdu velkého množství dat je to, že vám ukáže nějaký problém v náležitých proporcích. Když došlo například v roce 2014 k sestřelení dopravního letadla MH17 nad východní Ukrajinou, jež podle výsledků vyšetřování sestřelil ruský raketový protiletadlový komplet Buk, sledovali jsme, jak tuto kauzu pokrývala média v anglosaském světě a jak ruská média,“ říká Vrabel.

„Výsledkem byly dvě zcela rozdílné křivky - zatímco křivka mediálního pokrytí v anglosaských médiích měla přirozené vrcholy (takzvané peaky) tam, kde se objevila nějaká nová informace nebo závěr, ruská křivka se po celou dobu podobala přímce vedoucí kousek nad nulou. Anglosaská média zkrátka informovala o tomto problému daleko víc, ta ruská ho v podstatě ignorovala,“ vysvětluje.

Úplně jiný obrázek se však podle něj ukázal u dalšího obdobného případu, jímž byl o rok později výbuch bomby na palubě letadla Metrojet 9268 ruské letecké společnosti Metrojet. Pokrytí této události ruskými a anglosaskými médii mělo najednou mnohem vyváženější proporce. V obou se také objevovaly zpravodajské vrcholy ve chvílích, kdy se v této věci objevilo něco nového.

„Byl to důkaz, že v případě Metrojetu informovala ruská média o věci objektivně, zatímco otázku letu MH17 cíleně ignorovala. A protože jsme tento graf sestavovali celkem z 24 tisíc ruských médií, ukázal nám, jak obrovský vliv má nad všemi ruskými médii stát,“ konstatoval Vrabel.

Dezinformace v politickém boji

Podle něj jde o jeden z projevů toho, jakým způsobem se Rusko snaží dezinformovat veřejnost a ovlivnit tak veřejné mínění. „Veřejné mínění není nic jiného než zrcadlový obraz toho, co se píše v dostatečně velkém agregátu médií. To platí i o popularitě politiků. Mohli jsme to sledovat na prezidentské volbě při porovnání četnosti zmínek o Miloši Zemanovi a o Jiřím Drahošovi. Ze srovnání obou křivek jasně vyplývalo, že šance Jiřího Drahoše jsou menší, protože média o něm informovala viditelně méně. A to je věc, která rozhoduje. Kontext je bohužel vedlejší, daleko větší váhu má množství, tedy to, jak často se o konkrétním politikovi nebo politické straně píše,“ říká analytik.

Ve svém vystoupení pak zmínil i další prostředky ruské dezinformační propagandy, jimiž je relativizace pravdy, prezentace Evropské unie jako fašistické „Čtvrté říše“ a postoj proti NATO a proti minoritám.

Rusko je oproti tomu prezentováno důsledně jako mírotvorné, přičemž základní východisko tvoří mantra, že „Rusko nikdy nezačalo válku“. „Jako kdyby nikdy nedošlo k podepsání paktu Molotov-Ribbentrop, jakoby nevtrhlo do Gruzie a neokupovalo východní část Ukrajiny,“ komentoval to Vrabel.

Samotný termín dezinformace podle něj začala hojně využívat ještě v dobách Sovětského svazu sovětská tajná služba KGB jako pojem pro záměrně lživé informace šířené za účelem zmatení veřejnosti.

Známou dezinformací šířenou KGB je například zpráva, že AIDS byl vyvinut v rámci vojenského výzkumu Spojených států amerických. Tuto informaci převzaly a vytiskly indické noviny a následně se rozšířila do celého světa.

Pokud jde o česká dezinformační média, pak podle Vrabela nehrají prim často zmiňované Parlamentní listy, ale spíš méně obecně známé online weby, které však působí jako prvotní „rozsévači“ dezinformačního obsahu.

„První ligu hrají weby jako Pravý prostor, Nová republika a Vlastenecké noviny. Ty rozesílají dezinformační obsah, který pak přebírají další média. Do médií vyznávajících etická profesní pravidla naštěstí většinou nepřeteče, ale i tak se šíří a odtud pak směřuje do sociálních sítí,“ popsal tento mechanismus Vrabel. „Zdaleka nejhorší roli v šíření dezinformací hraje Facebook,“ dodal.

Digitální gangster Zuckeberg

Obrovský vliv Facebooku na šíření dezinformací podle něj zdaleka předčí všechny ostatní dominantní sociální servery. „Google se na tom podílí jen okrajově a Youtube se už s Facebookem v tomto směru vůbec nedá srovnávat. Mark Zuckeberg (zakladatel Facebooku, pozn. red.) je digitální gangster. Jeho cílem je ukrást vaši osobní identitu a využít ji pro manipulaci. Jeho společnost opakovaně lže,“ říká Vrabel.

Jako příklad zmínil Zuckebergovo vyjádření k tomu, že by Facebook pomocí svých aplikací ovládal mikrofon iPhone a měl možnost odposlouchávat hovory. „Opakovaně to popřel a ukázalo se, že to nebyla pravda. K mikrofonu iPhone měly přístup tisíce lidí, kteří vylepšovali jeho algoritmus. Teď přichází s kryptoměnou, ale nejsou tam žádné bloky ani řetězce. Je to Big Brother v měřítku, jaký byl do této doby neuskutečnitelný,“ prohlašuje rezolutně.

Facebook chce v roce 2020 spustit vlastní kryptoměnu Libra. Zavedené instituce ale projekt ostře kritizují. Skupina nejvýznamnějších světových ekonomik vydala zprávu, podle níž tato kryptoměna nesmí pokračovat, dokud společnost neprokáže její bezpečnost. Zatím prý není jistota, že se měna bude pohybovat v mezích zákona a nebude možné ji použít k praní špinavých peněz a financování terorismu. Na zprávě se podíleli centrální bankéři a odborníci z Rady pro finanční stabilitu při MMF.

Vrabel pak zmínil Zuckebergův výrok z doby začátků jeho podnikání: Můžete být neetičtí, ale stále se pohybovat v rámci práva. „Tímto způsobem on žije - dezintegrace, proces dehumanizace a žádná etika. Zuckeberg je diktátor nového věku a představuje nebezpečí pro demokracii,“ zakončil Vrabel.

Na velký význam Facebooku při šíření nepravdivých informací a nenávistných příspěvků si postěžoval i zvláštní host konference, jímž byl bývalý slovenský prezident Andrej Kiska. „Před dvěma lety jsem byl v Silicon Valley, měl jsem možnost hovořit s manažery Facebooku a stěžoval jsem si na to, že na slovenském Facebooku se objevují fašistické příspěvky, které ani přes upozornění nikdo neodstraňuje. Ale nic se nestalo.“

Kiska i další přednášející, lékař a politik Martin Jan Stránský, pak zdůraznili význam vzdělávání, přičemž zvlášť Stránský v této souvislosti zmínil i negativní efekty sociálních médií a moderních technologií. „Díky neurologii víme, kde přesně v mozku vznikají nyšlenky a co je ovlivňuje. Víme, že do krátkodobé paměti ukládáme informace, v dlouhodobé paměti zůstávají vědomosti a že k moudrosti vede hlubší uvažování. A pokud se ptáme, zda pro učení a vzdělávání je lepší ‚obrazovka nebo papír‘, pak neurologická odpověď zní, že prostřednictvím papíru si pamatujeme mnohem víc,“ řekl Stránský.

Průměrný člověk však v současnosti podle jeho slov padesátkrát za den zkontroluje mobil, před obrazovkou stráví sedm hodin denně a 13 hodin týdně věnuje e-mailu. Stránský v této souvislosti zmínil studii Světové zdravotnické organizace, podle níž neustále přibývá studentů trpících klinickou mírou stresu a úzkosti. Důvodem může být i rostoucí závislost na technologiích, které jim nahrazují skutečný mezilidský kontakt.