Pětadvacet let svádí boj s alkoholem a v rodině není zdaleka první, koho tento démon ovládl. „Dědeček z máminy strany se upil. Se závislostí se perou i někteří mí blízcí. Bráchu stálo pití dokonce život. Byl o pět let mladší než já, během tří dnů se stal bezdomovcem a umřel na olomouckém nádraží,“ svěřila se Deníku třiapadesátiletá Š. Š. (redakce zná její identitu).

Celý život podnikala. Obchodovala s textilem a působila v oblasti investicí. „Alkohol mě ale semlel a za nedotažení investičních obchodů v hodnotě 80 milionů korun jsem se dostala do vězení,“ uvedla. Za mřížemi strávila tři roky. Nejprve ve vazbě, poté ve výkonu trestu. Má za to, že jí to zachránilo život, neboť od té doby abstinuje. Nyní je půl roku na svobodě a živí se fyzickou prací v obchodě s potravinami.

Láska na svobodě

Je matkou tří dospělých a jednoho šestnáctiletého dítěte, které je v péči otce. „Jsem ráda, že s rodinou mám dobré vztahy. I s maminkou, která ožila tím, že si našla přítele. Jinak ale prožívám těžké chvíle. Práce je fyzicky i psychicky náročná, mám problémy s nohama a čeká mě výměna kolenního kloubu,“ řekla. K tomu splácí dluhy a hledá bydlení. Zatím žije na ubytovně a pomáhá jí víra v Boha, kterou v sobě v těžkých chvílích nalezla.

Věznice Vinařice
Vězni dostanou padesát korun navíc. Po třiceti letech

Navíc se na ni na svobodě usmálo štěstí. Při setkání, pořádaném Mezinárodním vězeňským společenstvím, totiž potkala muže, který byl též čerstvě po výkonu trestu. Nejdřív se dohodli na sexu, který oba po drahné době v izolaci potřebovali. Nakonec je z toho láska. „Nic před sebou netajíme. A na všechno jsme dva,“ podotkla Š. Š.

Její partner J. N. (Deník zná též jeho identitu) je o čtrnáct let mladší. Oba tak nejenže boří stereotypy o lidech, kteří opustili vězeňské brány, ale i dokazují, že věk je jen číslo. Také on byl za mřížemi prvně. Pochází z velké rodiny, má sedm bratrů. „V rodině byla agrese a též alkohol. Vybudoval jsem si nenávist k lidem, měl jsem problémy s drogami,“ řekl.

Chtějí využít druhou šanci

Za mříže se po jedné podmínce za agresi dostal kvůli násilnému chování. „Zbil jsem muže, který mi dlužil vysokou částku peněz. Rozšlápl jsem mu hlavu. Musel do nemocnice, kde dostal implantáty. Dodnes špatně hovoří. Seděl jsem proto za těžké ublížení na zdraví s následky. Do vězení mi přišla zpráva, že moje žena s dcerou spáchaly sebevraždu skokem z okna. Chtěl jsem se oběsit, ale naštěstí mě zachránil dozorce, který zrovna přišel,“ konstatoval muž.

On i jeho přítelkyně chtějí dostat druhou šanci a čestně žít. Zatím jsou na svobodě podmíněně a každé klopýtnutí je může dostat zpět za mříže. Vědí, že je to tenký led a spoléhat musejí především sami na sebe. Chválí si, že jsou na to dva. Přesto by uvítali, kdyby stát nastavil podmínky, které lidem po výkonu trestu reálně pomohou. „Když vyjdete z vězeňských vrat, dostanete jen tisíc korun okamžité pomoci. Jinak se musíte postarat sám. Vše funguje hlavně na papíře,“ poznamenal J. N.

V současnosti funguje v České republice 10 vazebních a 25 klasických věznic.
Věznice v Česku: kolik lidí bručí, kde je vězňů nejvíce, jaký je slovník „muklů“

Jeho partnerka upozorňuje i na to, že člověk ve vězení zažívá šikanu od protřelých spoluvězenkyň či spoluvězňů, kteří si tresty odpykávají opakovaně. Oba by proto uvítali, kdyby stát víc využíval alternativních trestů. Mezi ně patří domácí vězení, veřejně prospěšné práce, za určitých podmínek peněžitý trest či podmíněné odsouzení (někdy s dohledem). „Vězení mi vzalo iluze o životě. Přesto bych jednou ráda pracovala jako peer (člověk se zkušeností, který například v neziskových organizacích pomáhá lidem, kteří si procházejí podobnou životní situací, pozn. red.), kdy bych své zkušenosti mohla předávat dalším,“ řekla Š. Š.

Rozšíření alternativních trestů

Za mřížemi v Česku je nyní kolem dvaceti tisíc lidí. Ministerští úředníci se podle mluvčího ministerstva spravedlnosti Vladimíra Řepky zasazují o rozšíření výkonu alternativních trestů. Vyzdvihl práci Probační a mediační služby, která je pro jejich výkon klíčová. Pomoci má i nový elektronický monitorovací systém využívaný při domácím vězení. Ministerstvo též poskytuje dotace na projekty rozvíjející resocializační programy pro pachatele. Připravuje i novelizaci trestních předpisů, která by umožňovala častější ukládání peněžitých trestů.

Řepka ale pro Deník zdůraznil, že nebudou ukládány za všechny trestné činy, ani se nestane, že movití pachatelé nedostanou jiný trest. „Jako samostatný trest může být peněžitý trest uložen jedině, když vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele není třeba uložení jiného trestu,“ vysvětlil.

Opatření proti šikaně

K potlačení šikany mezi vězněnými je podle něj třeba komplexních opatření. Například zvýšeně dohlížet a kontrolovat tam, kde se někdo může dopustit nekalého chování. „Zde se může využívat například kamerový systém,“ uvedl. Zaměstnanci věznic též podle něj případně mohou posílit kontroly.

Přeplněné věznice? Pomoci má častější ukládání alternativních a peněžitých trestů. Ilustrační snímek
Česko je bezpečná země, vězňů má ale moc. Napravit to mají alternativní tresty

Za důležité považuje i programy zaměřené na prevenci - například vzdělávat odsouzené o negativních důsledcích šikany či podporovat respekt mezi vězni. Dále programy mediace, při nichž mohou vězni za asistence školených odborníků řešit spory. Šikanu může vězněný nahlásit i anonymně. „Věznice mají nastaveny mechanismy na ochranu těch, kteří šikanu nahlásí, aby se zabránilo případné odplatě,“ dodal Řepka.

Lidé po propuštění z vězení čekají na dávky i dva měsíce, říká expertka

Ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela KabátováŘeditelka Mezinárodního vězeňského společenství Gabriela KabátováZdroj: Se svolením Gabriely KabátovéPodle ředitelky Mezinárodního vězeňského společenství Gabriely Kabátové v České republice neexistuje ucelený systém pomoci lidem po propuštění z vězení. V rozhovoru pro Deník uvedla, že mnozí z nich nemají z čeho si pořídit jídlo, oblečení, léky či zaplatit za bydlení.

Pomáhá stát lidem po návratu z vězení dostatečně?
V České republice neexistuje žádný ucelený systém, který by lidem po propuštění pomáhal. Tento úkol u nás - ale ne zcela všude - převzali sociální kurátoři. A také, nicméně ne celoplošně, neziskové organizace. Stále řešíme případy propuštěných, kteří vyjdou bez občanského průkazu, netuší, kde přespat, na jakém úřadě si co zařídit, v kapse nemají téměř žádné peníze. Když je nikdo nečeká, je bez pomoci nemožné zařadit se zpět do společnosti.

S čím se lidé, kteří opustí brány věznic, nejvíc potýkají?
Jako jeden ze zásadních problémů vidím to, že na první dávky se stále čeká až dva měsíce. Z čeho tito lidé mají pořídit jídlo, oblečení, léky či platit za bydlení? Ve velkém ohrožení jsou zejména ti, kteří nemají rodinu, domov ani nikoho, kdo by jim v začátcích pomohl. Vracejí se pak k trestné činnosti a starým partám nebo končí jako bezdomovci.

Jedním z projektů je i Tlapka v dlani. Vězni u Otevřené věznice mají na starost výchovu budoucích vodících psů
Jak to vypadá v jiřické věznici? Podívejte se, jak vězni tráví volný čas

Zároveň je přibližně sedmdesátiprocentní recidiva. Tedy plno lidí se dříve či později ocitne za mřížemi znovu. Co s tím?
Každý odsouzený nás denně stojí okolo dvou tisíc korun. Prioritou státu by mělo být, aby věznice nebyly přeplněné a lidé se tam opakovaně nevraceli. Člověka po propuštění bychom měli brát pod ochranu na nezbytně nutnou dobu alespoň dvou měsíců, aby se mohl bez stresu naučit žít na svobodě, prohloubit vztahy s rodinou, najít si práci, po výkonu trestu mít čas uvědomit si, že je vše za ním a může se stát slušným člověkem. Těch, kdo se chtějí vrátit zpět ke kriminálnímu jednání, není tolik jako těch, kdo chtějí žít pěkně.

Jaký je jejich poměr?
Jedná se zhruba o třetinu těch, kteří se chtějí vrátit ke kriminálnímu jednání, versus dvě třetiny ostatních. Z toho třetina se umí postarat sama o sebe po návratu na svobodu a třetině je třeba intenzivně pomoci. Trestat dál i po odchodu z odnětí trestu svobody nedává v ničem smysl. Je to velmi kontraproduktivní a také nákladné. Vícekrát trestaný člověk stojí stát podle propočtů některých organizací údajně více než jednapadesát milionů korun.

Jakou pomoc mohou lidé po výkonu trestu využít a jak ji v praxi využívají?

Mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír ŘepkaMluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír ŘepkaZdroj: Ministerstvo spravedlnosti„Pomoc odsouzeným nepřichází až po propuštění. Přípravy na život na svobodě začínají již v průběhu výkonu trestu, kdy má odsouzený dle vlastního uvážení možnost využít pomoci odborných zaměstnanců. Dále může zahájit dobrovolnou spolupráci s Probační a mediační službou, sociálním kurátorem pro dospělé nebo v případě specifických potřeb navázat spolupráci se spolupracujícími neziskovými organizacemi věnujícími se například dluhovému poradenství či závislostnímu chování.

Pokud odsouzený nenaváže spolupráci již v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, po propuštění se může obrátit s žádostí o pomoc na zmiňovaného sociálního kurátora pro dospělé. Ten je připraven pomoci mu se začleněním zpět do společnosti, ať již pomocí s hledáním zaměstnání, ubytování či předáním kontaktu na rozličné neziskové organizace. V případě podmíněného propuštění (zpravidla za současného uložení dohledu) se může odsouzený taktéž obrátit na příslušného probačního pracovníka. Při hledání vhodného zaměstnání či s žádostí o finanční pomoc se může obrátit na příslušné pracoviště Úřadu práce.“