Kliknutím zvětšíte„Desetitisíce pracujících ze všech pražských závodů proudily ve středu brzy po poledni z předměstí do vnitra Prahy a úplně zaplnily – hlava na hlavě – celé Václavské náměstí, kde bouřlivě manifestovaly za okamžité ustavení Gottwaldovy vlády. Uprostřed projevu náhle zazněly sirény motocyklů SNB a dobře známý ZiS předsedy vlády se zastavil před tribunou. Za neutuchajícího jásotu davů vystoupil soudruh Gottwald s generálním tajemníkem KSČ soudr. Slánským, následováni ministrem vnitra soudr. Noskem a posl. soudr. Švermovou. Předseda vlády ihned přistoupil k mikrofonu a ohlásil pracujícímu lidu Prahy, že prezident republiky právě podepsal listinu nové vlády. A celou vnitřní Prahou se rozlehlo hřímavé volání: Ať žije nová Gottwaldova vláda!“
Tak popisovalo události na své titulní straně ve čtvrtek 26. února 1948 Rudé právo, které zmínilo i Gottwaldův vůz, v němž na Václavské náměstí přijel: ruská státnická limuzína ZiS 110 byla podle časopisu Autorevue „Packardem socialistického tábora“, vyráběla se od roku 1945 a vycházela pravděpodobně skutečně z amerického modelu Packard Super Eight 1942, který americký prezident Franklin Delano Roosevelt věnoval sovětskému vůdci Josifu Vissarionoviči Stalinovi.
Hned začali řádit
Rudé právo ještě na téže titulní straně nabízelo článek s výhružně znějícím titulkem, který výmluvně naznačoval, k čemu se nový režim chystá: „Lid čistí republiku od sabotérů, zrádců a nespolehlivých živlů“.
Článek informoval mimo jiné o tom, že už ve středu ve tři odpoledne donutily takzvané akční výbory z pražských jatek, z ministerstva výživy a z národního (znárodněného) podniku Odkolek ministra výživy Václava Majera (sociálního demokrata z protikomunistického křídla strany), aby opustil ministerstvo a že další demokratičtí politici včetně těch členů vlády, kteří podali protestní demisi, byli vyloučeni ze Svazu národní revoluce.
Výhružný článek psal dále o čistkách v čele celé řady státních nebo znárodněných podniků, například v oblasti lihovarnictví, likérnictví a cukrovarnictví. K okamžitým personálním změnám došlo také v čele Československých aerolinií, jejichž vedením byl dočasně pověřen „inženýr Růžička“.
Za zmínku přitom stojí, že v době, kdy komunistická moc začala tímto způsobem úřadovat, prezident Edvard Beneš ještě Gottwaldovy návrhy nepodepsal, nebo to přinejmenším nedal veřejně najevo. Gottwalda totiž přijal až v půl páté odpoledne – a tehdy mu také sdělil, že přijímá demisi odstoupivších ministrů (šlo o 12 ministrů ze tří demokratických stran v 25členné vládě, tedy o těsnou menšinu, k níž se na poslední chvíli, tedy přímo 25. února, přidal již zmíněný Majer, ale to už situaci nezvrátilo) a že na jejich místa jmenoval lidi, které mu Gottwald navrhl.
Československý prezident Edvard Beneš se slovenským politikem Ivanem Horváthem, který se za Komunistickou stranu Slovenska podílel na nátlaku na nekomunistické strany, aby byl později sám souzen v procesu s tzv. slovenskými buržoazními nacionalisty
Studenti protestují
Nikde se naproti tomu nepsalo o protestním studentském pochodu, který se jako již druhý uskutečnil ve středu odpoledne.
První pochod vysokoškolských studentů, později nazývaný jako večerní, vyšel skutečně v podvečer 23. února z Náměstí Republiky, kde bylo tehdy sídlo národních socialistů, a šel přes Příkopy, Národní třídu, Karlovo náměstí a Nerudovu ulici na Pražský hrad. Zúčastnil se ho tehdy i mladý student techniky František Suchý, jehož vzpomínky zachytil projekt Paměť národa. „Vím, že vedle mě šli dva mládenci, já jim říkám: ‚Vy jste odněkud z Ostravy, že mluvíte jinou řečí?‘ Oni, že ne, že jsou z Jugoslávie. Tak já jim říkám: ‚To máte blbý.‘ Oni říkali: ‚Buď klidnej, budete to mít tady taky tak.‘“
Brzy se ukázalo, že tito studenti měli pravdu. Už tento první pochod probíhal v atmosféře, kdy bezpečnostní složky jednající v intencích KSČ rozjely první zatýkání nekomunistických stranických funkcionářů.
S delegací studentů se tehdy ještě setkal na hradě i prezident Edvard Beneš, který jejich prostřednictvím ostatním účastníkům pochodu vzkázal: „Řekněte svým kolegům a všem: Mám situaci pevně v rukou. V Československu bude zachována demokracie v intencích Masarykových i mých. Se všemi stranami se dohodneme.“
Únor 1948: Zdeněk Nejedlý bagatelizuje protikomunistické demonstrace studentů:
Druhý studentský pochod na Benešovu podporu, který se vydal na cestu ve středu 25. února kolem třetí hodiny odpoledne, se už k prezidentovi nedostal. Průvod měl původně vyjít z budovy techniky na Karlově náměstí, to ale už předem obšancovali příslušníci pražského Sboru národní bezpečnosti, který měl čistě komunistické vedení (právě výměna nekomunistických velitelů pražské bezpečnosti za komunistické vedla k demisi demokratických ministrů). Studenti proto opustili školu zadním východem, kudy se dostali na nábřeží. Pak pokračovali směrem na Hrad, ale už tam v poklidu nedošli. V Nerudově ulici v místech, kde serpentinou odbočuje rampa k Hradčanskému náměstí, jim přehradili cestu esenbáci s automatickými zbraněmi. A protože další bezpečnostní složky uzavřely průvod i z druhé strany, situace se vyhrotila.
„Chtěli jsme jít Nerudovkou nahoru, ale tam už stála řada esenbáků s nabitýma puškama, tak nás na chvíli zarazili a najednou se ozval praskot dřeva, nevěděl jsem, co se děje. Nás tam tak natlačili, že kluci zlomili dopravní značku, která byla na nějakým dřevěným sloupku. A když už vrcholila ta hrozná tlačenice, tak se ozval výstřel. A my jsme zpanikařili, mysleli jsme, že střílejí do nás. Takže se to otočilo a hnali jsme to zase dolů na Malostranské náměstí,“ vzpomínal pro Paměť národa Miroslav Houštěk.
Náhodný výstřel, pravděpodobně ze samopalu strážníka Mana, jehož identitu zjistil v roce 1968 novinář Jiří Ruml, zasáhl do kotníku studenta lesnictví Josefa Řehounka, který v 50. letech skončil na pět let ve vězení.
Studentům se pak podařilo prorazit kordon a řada z nich se probila i do areálu Pražského hradu, odkud byli surově vyháněni mlácením pažbami pušek. Víc než 70 účastníků pochodu bylo pozatýkáno.
„Studentská delegace se nakonec dostala do pracoven Pražského hradu, prezident už je ale nepřijal, pro komunistickou stranu se tak stal únor definitivně vítězným,“ uzavírá Paměť národa.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
