Nedávno jste představili projekt na rozvoj elektromobilů v Česku. V první fázi do něj chcete investovat půl miliardy. Není to při ziscích ČEZ, a při „dárku“ desítek miliard od státu za povolenky trochu málo?

Když jsme stanovili tuto částku, nevěděli jsme, jak povolenky dopadnou nebo nedopadnou. Určitě to, že povolenky byly schváleny, dává další prostor, abychom investovali více. Máme podmínku, že všechny peníze musíme proinvestovat do projektů, které snižují emise. Ale zda to u elektromobilů opravdu bude více, záleží na mnoha faktorech, velká část z nich leží mimo náš vliv. Především, jak rychle se automobilkám podaří přivést na trh auta, která budou mít konkurenceschopné ceny a slušný dojezd. Dnes je to něco kolem sta kilometrů, k většímu rozšíření by mohlo dojít při dojezdu alespoň 200 až 250 kilometrů. Přestože většina lidí v průměru neujede denně více než padesát kilometrů.

Jsou technická omezení z předchozích let důvodem, proč se ČEZ pustil do podpory elektromobilů až teď? Plynárenské společnosti podporují rozvoj automobilů na stlačený zemní plyn již řadu let…

Určitě. Až nyní se elektromobily dostaly do stadia, kdy to není jen nějaká fikce, hobby, ale může dojít k jejich masivnějšímu rozšíření.

Od té doby, co jste představili svou iniciativu, celá řada předních automobilek zveřejnila i své projekty elektromobilů. Zdá se, že se rozvoj tohoto odvětví zrychluje…

Zjevně jsme zvolili správné načasování. Samozřejmě bychom byli nejraději, kdyby se do toho pustila i česká automobilka Škoda. Celkově je v tomto odvětví vidět solidní posun. Když jsme se s firmami bavili před devíti měsíci, byli všichni poměrně skeptičtí, teď říkají: Mohli bychom vám něco nabídnout.

Sedíme v restauraci mezi dvěma rameny pražské magistrály, když člověk vyjde ven, neslyší vlastního slova kvůli hluku a dusí se zápachem z projíždějících automobilů. Kdybyste si zahrál na vizionáře, kdy si myslíte, že bychom si tu mohli sednout příště, aby kolem jezdily tiché elektromobily bez exhalací? Aby jich byla většina?

Myslím, že reálný je rok 2020. Samozřejmě bude záležet, jak stát bude elektromobily podporovat, třeba daňovými úlevami. Dneska je levnější jezdit elektromobilem i proto, že zdanění benzinu je jiné. Dneska to není jen ekologický krok, ale i ekonomický krok. Když si odmyslíme cenu baterie, tak samotný provoz je levnější. Pořizovací cena elektromobilu je ale zatím výrazně vyšší než u klasického vozu. Tyto náklady provozní úsporu zcela vyruší. Elektromobily jsou zatím drahé proto, že se vyrábějí v jednotkách kusů. V okamžiku, kdy se budou vyrábět standardně, budou vozy na elektřinu cenově převyšovat klasické automobily jen v řádu desítek procent. A díky výrazně levnějšímu provozu budou celkově výhodnější. Jediná výrazně dražší položka je baterie. Výroba elektromotoru je daleko levnější než klasického spalovacího.

Podle našeho názoru je největší brzdou infrastruktura. Když chcete mít z elektromobilu plnohodnotné vozidlo, musíte mít mnoho dobíjecích stanic. Už v tomto něco konkrétního podnikáte?

Víme, jaké dobíjecí stanice na trhu existují. Liší se podle příkonu. Na klasickou zásuvku se dobije auto za osm hodin. Což při běžném provozu není problém. Přijedete domů, dáte auto do garáže a ráno odjedete. Ovšem když použijete hodně velký příkon, můžete mít dobito za deset minut. To je srovnatelné s tím, jako když tankujete na benzinové pumpě.

Na okrajích měst, kde lidé bydlí na sídlištích a nemají vlastní garáže s možností dobíjení, ale zatím potřebná infrastruktura chy­bí.

Určitě, hromadné rozšíření, kdy bude jezdit stejně aut na elektřinu jako benzin či naftu, bude potřebovat rozsáhlé investice do infrastruktury. S tím souvisí i náš druhý pilíř, takzvaná chytrá síť. To bude jedna z podmínek, aby mohly elektromobily dojít širšího rozšíření.

A kdy bude mít Martin Roman svůj první elektromobil? Ať už soukromý nebo služební.

Martin Roman o tom už uvažoval. Myslím si, že to ještě chvilku potrvá, ale určitě ne příliš dlouho.

Podle našich informací s vámi jednala pošta a někteří výrobci autobusů o možné spolupráci na rozvoji elektromobilů. Došli jste k nějaké shodě, budete s nimi spolupracovat?

Určitě budeme spolupracovat s tím, kdo bude mít zájem nebo možnost, aby elektromobily buďto vyvíjel, anebo je užíval. Pošta je v tomto ohledu naprosto ideální uživatel. Jezdí po centrech měst, v průměru ujede sto kilometrů denně, každý večer se vrací do stejného areálu, kde je možnost dobíjení. Řekli jsme si, že elektromobily jsou správná cesta, je to dobrá kombinace, kdy děláme něco pro životní prostředí a zároveň jde o podnikatelskou příležitost. A to jak pro nás, výrobce elektřiny, tak i pro české podnikatelské subjekty. Proto se nebráníme například podpoře těch, kteří pracují na patentech lepších baterií. To je třetí pilíř našeho inovačního projektu Future Motion – podpora vědy a vývoje. Když má někdo dobrý nápad, technologický patent, a nemá peníze na jeho rozvoj, i na to je část peněz vyčleněna.

V rámci strategie Future Motion jste prezentovali svůj záměr investovat i do obnovitelných zdrojů energie. Přitom u některých z nich, jako jsou větrné elektrárny nebo spalování biomasy, se v poslední době objevují informace o jejich negativním vlivu na životní prostředí. Budete investovat také do skutečně „čistých“ zdrojů, jako jsou solární nebo geotermální elektrárny?

Poměrně často teď budeme oznamovat nové projekty solárních elektráren. Náš první solární park bychom chtěli otevřít do dvou měsíců. A co se týče geotermální energie? Geotermální elektřina je i ve světě na začátku vývoje. Chceme se jí věnovat a jsme v pokročilé fázi přípravy na pilotní geotermální vrty na Liberecku. Pokud budou úspěšné, můžeme je využít pro geotermální elektrárnu.

Osobně mě zaujala myšlenka inteligentní elektrické sítě smart grid, kdy třeba pračka rozpozná levnější proud a začne prát. Kdy se toho můžeme dočkat?

Tady je balon trochu na straně EU. Každá země jde tak spíš vlastním směrem, čím dříve se Evropské unii podaří unifikovat systém inteligentních sítí, tím dříve může dojít k jejich rozšíření. Určitě nepotřebujeme pravidla, jak mají být zahnuté banány, ale u inteligentních sítí je jednotný postup smysluplný. Aby to mohlo fungovat, musí dojít k masivnějšímu rozšíření. Podle mne jsou to jednotky let, řekněme pět let.

Future Motion, bílé šrotovné, odpuštění záloh pro nezaměstnané, pro postižené povodněmi. Zdá se, že se ČEZ snaží pomocí šikovného marketingu vylepšovat svoji pověst v očích veřejnosti…

Myslím, že je povinností každého subjektu, který stabilně vydělává velké peníze, aby část zisků používal na projekty, které jsou dobročinného rázu. Děje se tak všude ve světě, ve světě je to mnohem standardnější než u nás. Je to proto, že firmy ve světě peníze vydělávají dlouho a nemají strach je na charitu dát. ČEZ má dlouhodobou ziskovost, kdo jiný by měl peníze na charitu dávat? My jsme dlouhodobě největší filantrop, dáváme násobně na charitu více než kdokoli jiný. Naše heslo je: pomáháme tam, kde působíme. Náš zisk je tvořen z plateb lidí a podniků. A když oni mají dneska problém, je správné jim to vrátit. Oni tvoří náš zisk, a když jsou dneska vytopeni a dostali se do velmi komplikované životní situace, je fér jim říci, že teď nemusí platit. Protože mají nečekaný problém a jsme rádi, když jim můžeme alespoň trochu ulehčit. Totéž platí i pro lidi, kteří ztratí práci, je to obrovský náraz a myslím, že tito lidé nedostanou moc pozitivních impulzů. Přijde nám slušné říci podnikatelům, je krize, posuňte platby o měsíc.

Desítky miliard z emisních povolenek jste v parlamentu dostali až překvapivě rychle. Čekal jste tak snadný postup?

Mě to nepřekvapilo. Vláda to přijala, včetně pana Bursíka, naprosto jednomyslně. Naopak se bralo jako úspěch českého předsednictví, že se tato výjimka podařila vyjednat pro země s velkým podílem uhlí na energetice. Spousta zemí nám to závidí, a kdyby to mohly také aplikovat, udělaly by to. Protože to dává smysl, nechat podnikům více peněz, aby je mohly investovat do čistších technologií, znamená to peníze pro místní průmysl. V médiích se někdy špatně interpretuje, že mohly být použity například na výstavbu škol, a teď je dostane ČEZ. Ale tak to není. Stejně by musely být investovány na rozvoj ekologických projektů, obnovitelných zdrojů. A myslím si, že když je použijí přímo výrobci elektrické energie, určitě je využijí daleko efektivněji a pro stát přínosněji, než kdyby je měli na starosti ministerští úředníci. Posuďte sám, jak jsou úspěšní…

Tím narážíte na poněkud pomalý start vládního projektu Zelená úsporám?

To jste řekl vy. Řada odborníků přitom líčí energetiku budoucnosti založenou více na malých, lokálních zdrojích.

Není dostavba obří elektrárny v rozporu s tímto trendem?

Moderní trendy říkají přesně jednu věc. Boj se změnami klimatu, který je účinný a zároveň ekonomický, je budovat jaderné elektrárny. Svět zatím nevymyslel nic lepšího, kde máte na investovanou korunu tolik snížených emisí. Poradenská společnost McKenzie udělala studii, kde investovaná koruna přinese největší snížení emisí. Zkrátka, co by musel stát udělat, aby dostál závazku, který má na snížení emisí? Když pomineme zateplování, které je správnou cestou, tak nejúčinněji vynaložené peníze jsou do jaderných zdrojů. Nelze zastavit emise CO2 a zároveň nerozvíjet jadernou energetiku. Jaderná energetika je jediný reálný účinný nástroj, jak zastavit nárůst emisí CO2.

Je tak levná i se započtením zatím nedořešeným nákladů na uskladnění jaderného odpadu?

Tam nejsou žádné nevyřešené náklady. Z každé vyrobené megawatthodiny platíme přes sto korun, což jsou velké peníze, které se hromadí na státním účtu a jsou určeny na budoucí uložení použitého paliva a rozebrání jaderné části elektrárny. Zatím nejsou potřeba, mezisklad je plánován do roku 2065. Vybudování skladu vyhořelého paliva nakonec nebude problém, ale obrovská příležitost. Nové moderní jaderné elektrárny budou schopny využít mnohem více uranu z toho paliva. Dnes jsou to jen tři procenta. Čtvrtá generace reaktorů umí zpracovat 20 procent. Jsou ale i technologie, zatím v laboratorních podmínkách, které umí dostat uran i z použitého paliva. V USA je tolik jaderných reaktorů jako v Evropě a mají jedno jediné trvalé uložiště. Nevidím důvod, proč by jich mělo být v Evropě více. A pak se určitě vybere jiná lokalita než hustě obydlené Česko nebo Slovensko. Nakonec o to bude obrovská rvačka, protože to bude velký byznys.

Když říkáte, že nejlepším řešením klimatických změn jsou jaderné elektrárny, nebudete chtít využít část peněz z emisních povolenek právě na dostavbu Temelína?

To by asi vyvolalo další vlnu nevole. Myslím, že by to podle přijatých pravidel ani nebylo možné.

V říjnu příštího roku chcete začít stavět první paroplynovou elektrárnu v Počeradech za zhruba 20 miliard. Jaký podíl podle vás bude tento typ elektráren v Česku mít, neobáváte se nestability dodávek plynu, podobných jako letos v lednu?

Pro počeradskou elektrárnu máme podepsaný kontrakt s RWE, což je velká nadnárodní společnost se sídlem ve staré zemi EU, takže z této strany nevidím žádný problém. Myslím si, že plyn by neměl být nikdy tou hlavní nohou, na níž by měla tuzemská energetika stát. Tou bude v nejbližších desítkách let uhlí a jádro. Plyn by měl být v řádu dvou tisíc megawatt.

Pro mě, ale asi i pro čtenáře, by byl srozumitelnější podíl v procentech.

Dnes je v České republice instalovaný výkon kolem 18 tisíc megawatt, takže plyn by měl být v řádu deseti procent instalovaného výkonu. Plynové elektrárny ale nepojedou ve dne v noci, bude to spíše zdroj pro energetické špičky. Plyn musíte stavět, pokud chcete rozvíjet obnovitelné zdroje. Když máte větrný park a přestane foukat vítr, zkolabuje síť, pokud nespustíte náhradní zdroj. Jedině plyn a vodní kaskády jsou tak rychlé, že dokážou vrátit elektřinu do sítě během několika minut.

Veřejnost určitě zajímá, jak se bude vyvíjet cena elektřiny v příštím roce?

Cena elektrické energie určitě klesne, ale zatím nedokážu říct o kolik.

Nemůžete říci ani hrubý odhad?

Nechci o tom spekulovat, hodně bude záležet na regulátorovi.

V letošní předvolební kampani vám musí hodně zvonit v uších. Zejména opoziční politici se předhánějí, o kolik snížit ceny elektřiny, padají čísla 20 až 30 procent, nebo jak budou ze zisků ČEZ dotovat důchody a sociální dávky. Je takové využití peněz ČEZ rozumné, neohrozí další rozvoj společnosti?

Nikdy jsme nekomentovali žádné politické tahy, žádné politické výroky. Nepatří to k tomu, co má dělat podnikatelský subjekt. Jenom na vysvětlenou, akcionář si se ziskem, který od nás dostane, může dělat, co chce. A my jsme hrdi, že se v Česku postaví například více silnic a občané jsou spokojeni. A co se týče těch výroků. Já si myslím, že ne vždy byly správně pochopeny. Jak já jsem tomu rozuměl, jednalo by se o změnu účtování z ročního na kvartální, který by z krátkodobého hlediska mohl snížení cen opravdu přinést. Je to sázka na to, že bude recese, kdy jsou ceny na burze nízko. Dál bych to nechtěl komentovat.

Stránky novin uprostřed léta plnily vaše fotografie z dovolené v Toskánsku, kde se ve stejnou dobu objevila i řada českých politiků. Přemýšlel jste po této aféře o tom, že změníte svůj přístup k politikům?

Předně. Jestli jste si všiml, na žádné fotografii jsem s žádným politikem nebyl. Byl jsem pouze na fotografiích ze stejného místa, na kterém byli politici. Já můžu jen říci, že jsem byl ve stejném domě, ve stejném termínu, jako jsem byl loni. A loni jsem si i dovolenou objednal na letošní rok. S nikým jsem ji nekoordinoval, s nikým jsem ji neladil. Nemohu nijak ovlivnit, pokud se někdo rozhodne jet na dovolenou ve stejném termínu na stejné místo jako já. Kdyby někdo chtěl dělat konspirativní schůzku, zavře se do kanceláře v Praze a nepojede s rodinami do Toskánska.

Takže ve vysoké politice nemáte vůbec žádné vlivné přátele?

Já bych spíše řekl, že každý manažer musí komunikovat se svými akcionáři. S politiky jsem komunikoval, komunikuji a komunikovat budu. To je podstata mé práce. Koneckonců, odchod mého předchůdce byl zdůvodněn tím, že nekomunikoval s akcionáři.

Podle vašeho životopisu jste vlastně nikdy nepoznal jiné pozice než manažerské. Nechybí vám zkušenosti řadového zaměstnance?

Pokud nepočítáte spoustu praxí, které jsem měl. Já jsem pracoval na střední i na vysoké škole. Studoval jsem v zahraničí a o prázdninách jsem si dva měsíce vydělával na to, abych si to studium mohl platit. Pracoval jsem jako zahradník, frézař, v cementářské firmě, v pojišťovně, rozvážel jsem nákupy v potravinářském obchodě.

Přesto, jak se přihodí, že člověk začne hned po škole pracovat rovnou jako manažer?

V roce 1992, kdy jsem vstupoval na trh práce, tu byla velice specifická situace. Firmy, které sem přicházely, nechtěly takzvaně zkušené manažery, protože si s sebou nesli socialistické návyky, a chtěly mladé lidi, kteří uměli jazyky, a pokud měli zahraniční školu, bylo to nejlepší možné doporučení. Ještě na škole ve Švýcarsku jsem dostal tři nabídky od zahraničních firem. Když jsem začínal, přijal jsem nabídku od německé firmy Wolf Bergstrasse a rok jsem měl na starosti budování jejich logistické a prodejní sítě. Po roce jsme se stali jedničkou na trhu, a když už jsme neměli kam růst, řekl jsem si, že už nechci pracovat pro firmu se zahraničním kapitálem, ale rád bych pracoval pro českou firmu. Proto jsem se přihlásil na inzerát Janky Radotín, když hledala krizového manažera.

Říká se, že životnost manažera se pohybuje okolo pěti let. Zdá se, že manažeři v Česku tyto poučky popírají, není to jen váš případ. Nemáte někdy chuť se vším praštit a už si jen užívat?

Chuť někdy rozhodně mám. Podle mě čeští manažeři vydrží déle díky tomu, že se do svých funkcí dostávají dříve než manažeři na Západě. Když je vám třicet, máte jinou energii, než když je vám pětapadesát. Venku se manažeři do svých pozic dostávají až postupně. My jsme měli výhodu, že se tu počátkem devadesátých let začínalo od bodu nula.

Dalibor Dostál, Vojtěch Janda