V reakci na rozhodnutí vedení Prahy umístit epopej v nové přístavbě holešovického Lapidária Mucha tvrdí, že mu nikdy nešlo o získání dědečkových objemných pláten "pro sebe", ale že chtěl jen zabránit jejich neustálému přemisťování. O více než půlmiliardové investici bude ve čtvrtek hlasovat zastupitelstvo hlavního města.

Potěšila vás zpráva o tom, že chce Praha vybudovat pro epopej vlastní galerii na Výstavišti?
Nemohu se k tomu zatím přesně vyjádřit, protože nemám informace o plánované velikosti té budovy, přesném umístění či parametrech. Pokud jde ale obecně o tu koncepci, tak samozřejmě možnost permanentního vystavení epopeje vítám. To jsem zopakoval už několikrát v minulosti. Je to navíc příležitost udělat něco obrovského, něco se světovým významem.

Co máte konkrétně na mysli?
Nejde jen o vystavení těch dvaceti pláten, jak si to dědeček představoval. V naší soukromé sbírce, která je největší na světě, máme mnoho olejových studií, pastelů, kreseb, fotografií, návrhů i psaných dokumentů, které provázely vznik epopeje. Z toho všeho by mohl vzniknout "příběh" pojednávající o celém díle, o jeho vzniku, zázemí atd. Tento objemný "doprovodný" materiál by měl být pochopitelně přístupný veřejnosti, a to i k bádání. To celé by byl světový unikát, který má ekvivalent snad jen v amsterdamském muzeu Van Gogha.

Naplnilo by to i dědečkův úmysl?
Naprosto ano, protože by se vystavila epopej v celosti a souvislostech. Končilo by to třemi drobnějšími studiemi o tom, co Alfons Mucha plánoval vytvořit po epopeji. Měl to být velký tryptych o něčem, co dalece přesahuje téma Slovanstva, ale podle mě je už základem samotné epopeje. Ten triptych tvoří věk rozumu, věk lásky a věk moudrosti. To je jeho základní filozofie, která ho hnala dopředu.

Jste připraven ukončit s Prahou soudní spor o vlastnictví epopeje?
Pokud opravdu existuje úmysl udělat něco skvělého, unikátního, tak naše dveře jsou vždy otevřené ke konstruktivnímu dialogu a spolupráci. Ve chvíli, kdy bude absolutně jasné a definitivně rozhodnuté, že se bude stavět seriózní budova na seriózním místě, ukončím ten spor. Názory, že bych chtěl epopej pro sebe, jsou absolutně lživé. Zahájil jsem ty spory v okamžiku, kdy se epopej začala stěhovat sem a tam, a od toho okamžiku jí hrozilo nenavratitelné poškození.

To bylo začátkem tohoto desetiletí, kdy se epopej poprvé po desetiletích stěhovala z Moravského Krumlova. Jak významná byla ze zpětného pohledu ta "krumlovská éra"?
Díky Moravskému Krumlovu ty obrazy dnes vůbec existují. Proto máme my dědicové i Praha vůči němu obrovský dluh. A v případě, kdybych vlastnický spor náhodou vyhrál, jsem byl připraven nabídnout obrazy nejdřív Praze a pak, pokud bychom se nedohodli, právě Krumlovu. Nikoliv Číně, Tchaj-wanu apod. Stěhování epopeje by každopádně mělo přestat. I mezinárodní odborníci se shodli, že by jí přesouvání po světě přineslo zkázu.