Kromě Čechů vyráží na české toky také stále více cizinců, nejvíce ze sousedních zemí Rakouska a Německa, přibývá však také pádlujících Nizozemců. Vodácká sezona začíná právě nyní. Skutečnost, že každým létem je na nejoblíbenějších českých řekách méně místa, potvrzuje i zkušený vodák a šéfredaktor vodáckého časopisu Hydro Rosťa Starý. Ve vodní dálnici se podle něj každoročně proměňuje především horní tok Vltavy a řeka Ohře. Oblíbenými řekami jsou také Berounka a Lužnice.

Srážka lodí na přeplněné řece však již nemusí být tak dramatická jako před několika lety. Ubývají totiž klasické laminátové kanoe a na oblíbenosti získávají nafukovací plavidla. "Je trend teď v těch plavidlech, mnohem více se používají nafukovačky, nejenom rafty, ale vedou nafukovací kanoe," řekl Starý. "Je to dané tím, že to plavidlo se dá sbalit do kufru," dodal. Dalším trendem posledních let je půjčování lodí. Většina lidí si již k řece nevozí vlastní loď, nýbrž si ji půjčí v půjčovně na místě, případně si ji nechá dovézt třeba z Prahy. "Ta síť půjčoven už je celkem hustá a funkční," potvrzuje Starý.

Půjčení kanoe s pádly a barelem na osobní věci stojí zhruba 200 korun za den, zapůjčení raftu pro osm osob přijde partu vodáků denně na 1 000 korun. Hitem posledních dvou sezón je podle Starého mořský kajak. Ten se však používá pouze na klidných vodách velkých přehradních nádrží nebo rybníků. Za plavidlo je také nutné zaplatit vratnou zálohu, která se podle velikosti pohybuje od 3 000 do 9 000 Kč.

Vodáky dělí Starý do dvou kategorií. Do první patří lidé, kteří vyrazí s kamarády jednou za rok na horní tok Vltavy, kde se tlačí s dalšími tisíci lidmi. "Pak jsou tací, co když jedou na vodu, tak tam chtějí mít klid, chtějí být víc v přírodě a ne v kempu se spoustou lidí," řekl Starý. Takoví vodáci se vyhýbají nejoblíbenějším tokům, Vltavě a Ohři, a sjíždějí téměř neznámé trasy na menších říčkách, jako je Ploučnice u České Lípy nebo Radbuza. Vodácky opomíjenou řekou je také Morava, kde vodákům chybí zázemí v podobě kempů a restaurací.

Dovolená na vodě je tradiční český způsob trávení volného času. Dnešní vodáctví navazuje na prvorepublikové trampské tradice i pionýrské vodácké tábory. "Za nynějším rostoucím zájmem o vodáckou dovolenou však stojí také měnící se životní styl," řekl šéf MC Jaromír Beránek. Lidé stále více sportují a od dovolené si slibují nejen opalování a koupání, ale hlavně zážitky. Tím může být i plavba po normálně nesplavné řece, když se upouští přehrada. Například na Blanici se jednou ročně kvůli tomu schází několik tisíc lidí s pádly.

Voda také již není doménou mladých lidí, na řece je možné spatřit party kamarádů ve středním věku a kolem nich kupu dětí. Tomu se přizpůsobuje i zázemí kolem řek. "Šlo to hrozně nahoru, ty kempy budou vždy doplácet na to, že je tam strašně moc lidí, ale třeba hygiena je na daleko lepší úrovni než před lety," řekl Starý. Podle něj se výrazně zlepšila také úroveň rychlých občerstvení a restaurací. Nejlépe je na tom Vltava, výrazně si polepšila i Berounka a Ohře.

Sjíždění řek patří v ČR stále k nejlevnějším možnostem, jak si užít aktivní dovolenou. Přespání v kempu většinou stojí kolem 30 korun na osobu a noc, jídlo v restauraci kolem 70 korun a kilo nezbytných vuřtů asi 80 korun. Největší položkou v rozpočtu vodáka často bývá alkohol. Kromě českých řek objevují především vodáci z Moravy široké možnosti plavby také na Slovensku. "Ze slovenských řek jde konkrétně o Hron, který šel hodně nahoru, taky tam funguje půjčovna a taky se tam vybudovalo zázemí v podobě kempů," řekl Starý.

Vodácká sezona začíná na přelomu března a dubna, kdy se symbolicky odemykají řeky po zimě, a končí v říjnu. Jsou však i tací, kteří nedbají na roční období a neváhají se vydat na řeku uprostřed zimy.