Medaile vojákům předal náčelník generálního štábu Josef Bečvář. Při oceňování poznamenal, že nepovažuje některou z misí za menší či za větší. „Jste vždy tam, kde je potřeba nastolit bezpečnost," poznamenal.

Nejvíce navrátivších se vojáků působilo čtyři měsíce v českém chirurgickém týmu na základně v Kábulu v rámci mezinárodní nemocnice. V nemocnici pod vedením americké armády působí například i Australané, Dánové či Rumuni, nově přibyla i trojice slovenských zdravotníků.

Chirurgové řešili i případy střelných poranění 

Úkolem chirurgického týmu je zraněného či nemocného vojáka ošetřit, krátkodobě hospitalizovat a případně nechat převést do jiného nemocničního zařízení na základně v Bagrámu. Podle velitele jednotky Jiřího Mališe čeští zdravotníci ve většině případů ošetřovali drobnější poranění. Postarat se ale museli i o vojáka vážně zraněného při automobilové nehodě, řešit museli i případy střelných poranění. Celkem ambulantně ošetřili 158 pacientů, dalších pět akutně operovali v narkóze.

Novou misí je pro českou armádu nasazení poradního leteckého týmu v Iráku. Pomáhá iráckým pilotům a pozemnímu personálu při obsluze českých bitevníků L-159, které Irák z Česka koupil. Se začátkem mise pomáhala i čtveřice vojáků, která zajišťovala v Iráku během září výstavbu ochranné části tábora, konstrukci ochranných staveb a instalaci inženýrských sítí.

Na bezpečnost českých vojáků dohlíží specialisté 

Bezpečnostní situace na základně, kde český letecký tým sídlí, je podle jednoho z vojáků Dalibora Coufala proti zbytku Iráku nadstandardně dobrá. Na bezpečnost českých vojáků dohlíží specialisté od Vojenské policie či od Vojenského zpravodajství.

„Takže my jsme byli jednak pod záštitou irácké armády a jednak pod záštitou našich specialistů," podotkl. Společně s ženisty byli v Iráku elektrospecialisté.

Mezi oceněnými byla i žena

Z roční mise ve Středoafrické republice se vrátila i Petra Kudová. V Africe byla potřetí, v roce 2004 byla první ženou české armády, která byla do mise v Africe vyslána. „Hlavním úkolem pozorovatelů je patrolování. Sedm dní v týdnu vyjíždíte na patroly do prostoru odpovědnosti a sbíráte tu informace, které jsou v dané oblasti aktuální," řekla novinářům.

Setkávala se s muslimskými i křesťanskými ozbrojenými skupinami, spolupracovala také s policií či humanitárními organizacemi. „Cítila jsem se tam být exotem, protože jsem žena, voják a řidič a samozřejmě Evropan. Když jsem přijela do vesnice, tak se hlavně děti kolem mě seskupily. Byly děti, které se mě bály, které v životě neviděly bílého člověka," řekla. Během pobytu zažila několik incidentů, včetně útoku na základnu, při kterém byl jeden voják OSN zraněn.

Čtěte také: Vojáci na Vítkově dostali medaile za zahraniční mise