Vojmír Srdečný se narodil 6. října 1919 v Albrechticích nad Orlicí ve východních Čechách, kde jeho otec založil sokolskou jednotu. Ke cvičení vedl také své syny, kterým dal staročeská jména Vojmír a Zdar. Vojmír se zúčastnil několika sokolských sletů a po setkání s učitelem tělocviku Františkem Škárkou se rozhodl pro studium tělesné výchovy.

Na pražském Ústavu pro vzdělání profesorů tělesné výchovy začal studovat pět týdnů před tím, než nacisté uzavřeli české vysoké školy. Bydlel na Švehlově koleji a 15. listopadu 1939 se zúčastnil pohřbu Jana Opletala na Albertově. 17. listopadu vpadli v brzkých ranních hodinách nacisté na jeho kolej a všechny studenty odvezli v nákladních autech do ruzyňské jízdárny stejně jako studenty z Hlávkovy a Masarykovy koleje.

Jako tělocvikář námahu zvládl

„Přivítání v Ruzyni nebylo zrovna příjemné. Byl sychravý den a po cestě tam bylo hodně bláta. Občas některé ze skupin řekli „Hinlegen!“, to znamená, že si člověk musel lehnout, a pak se prošli po jeho zádech.“

Z ruzyňských kasáren šli druhý den pěšky na nádraží, odkud jeli den a noc neznámo kam. Vlak se zastavil v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg, severně od Berlína. Ten den překročilo brány tábora 1083 českých vysokoškolských studentů z Prahy. Další várka brněnských studentů dorazila později.

Na jaře roku 1940 se studenti dostali na Arbeitskommando (pracovní komando) a byli zařazeni na práci mimo tábor. Pracovali v přístavu vždycky ve třísetčlenné skupině ráno vyšli a večer se vraceli zpátky.

Fyzická námaha pro něj, jakožto tělocvikáře, nebyla tak vysilující jako pro jiné a táborem prošel bez větších zdravotních obtíží. Po jednom roce, jednom měsíci a jednom dni byl z tábora propuštěn spolu s dalšími dvěma sty studentů.

Nakonec se do Kladrub vrátil

Po válce dokončil studia tělesné výchovy a nastoupil do Rehabilitačního ústavu v Kladrubech, kde mu jeho bývalý učitel a průkopník tělesné výchovy pro postižené František Škvára nabídl práci tělocvikáře.

„Založil jsem tam tradici Kladrubských sportovních her pro tělesně postižené, ta s desetiletou přestávkou trvá dodnes,“ vyprávěl Vojmír Srdečný s tím, že se jednalo o celosvětové prvenství, protože v Anglii se konaly takové hry až tři měsíce poté.

V roce 1949 přijela do Kladrub komise z ministerstva zdravotnictví a po slovech sekční šéfové „sport mně do rehabilitace nepleťte“ musel z Kladrub pryč.

Nastoupil do státních sirných lázní Velké Losiny, které nespadaly pod ministerstvo zdravotnictví, a kde proto mohl na oddělení dětské obrny pokračovat v pohybových aktivitách s tělesně postiženými.

V roce 1959 se poměry v kladrubském ústavu uklidnily a Vojmír Srdečný se tam vrátil a uspořádal třetí Kladrubské hry. V kladrubském rehabilitačním ústavu pracoval až do odchodu do důchodu. Přitom se věnoval publikační činnosti, je autorem mnoha učebních textů a praktických příruček pro různé druhy zdravotního oslabení.

Přivezl seznam všech vězněných studentů

Jako jeden ze zakladatelů tuzemského systému Zdravotní tělesné výchovy přednášel na Pedagogické fakultě v Hradci Králové a Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze.

Každoročně se 17. listopadu účastnil pietního aktu u Hlávkovy koleje, který připomíná uzavření vysokých škol nacistickými okupanty 17. listopadu 1939 a smrt studena Jana Opletala a dalších umučených a popravených studentů.

Až v roce 2005 se odhodlal vrátit do tábora Sachsenhausen, kde se mu podařilo získat seznam studentů, kteří do tábora byli převezeni. „Jsem hrdý na to, že ten seznam mám. Je to přesně 1216 studentů,“ uvedl Vojmír Srdečný, který se velmi těšil na letošní 17. listopad. Bohužel se pietní vzpomínky u příležitosti 80. výročí uzavření českých vysokých škol nezúčastní. Zemřel v rodinném kruhu 14. srpna 2019.

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky soukromým dárcům. Podpořit ji můžete i vy na www.pametnaroda.cz.