Uplynuly tři týdny od voleb. Co podle vás rozhodlo o jejich výsledku, který přinesl zcela jiné rozložení politických sil?
Referendum o Andreji Babišovi. Jemu se podobně jako loni v krajských volbách podařilo mobilizovat vlastní, ale i soupeřovy voliče. Přišli jeho věrní, takže příliš neztrácel, avšak stejně intenzivně proti sobě namotivoval lidi středního věku z širší střední vrstvy, menších měst a předměstí, především živnostníky a majitele menších firem.

Čemu to přičítáte? Vicepremiér Karel Havlíček mi řekl, že to vnímá jako nespravedlnost, neboť v covidové době šla velká část z 340 miliard státní pomoci právě malým a středním podnikatelům.
Andrej Babiš hodně tlačil na pilu a snažil se získat co nejvíc váhajících a protestních voličů. Jeho silová kampaň se v samém závěru propojila s esencí všech jeho kauz. Ty sice už byly trochu otřepané a těžko mohly zcela změnit pohled na Andreje Babiše, ale pro mnohé to mohl být impulz k rozhodnutí jít volit, aby měla Česká republika premiéra, s nímž žádná podobná aféra nebude spojována. Ti pak třeba se skřípěním zubů dali hlas jedné z obou koalic.

Čapí hnízdo a střet zájmů jsou obehrané kauzy, ale Pandora Papers vypluly těsně před volbami. Nemá Andrej Babiš pravdu, když říká, že to byla účelovka, která ho měla poškodit? Vždyť i příslušná sněmovní komise hned po volbách konstatovala, že k žádnému praní peněz nedošlo.
Načasování bylo bezesporu hodně zvláštní, stejně jako to, že zveřejněna byla jediná česká tvář skandálu. Chtěl bych věřit tomu, že všechny informace měli novináři skutečně až v daný termín a že se nevázaly jen k Andreji Babišovi, avšak těžko se zbavuji pocitu účelovosti. Zároveň právě ta velkou část příznivců hnutí ANO nabudila a přivedla k urnám. V opačném táboře asi podobnou roli sehrál hlavně francouzský zámeček, který měl velkou symboliku a se spoustou lidí zamával. Mělo to v sobě pachuť, kdy si spousta lidí, kteří dřív patřili k nevoličům, řekla, že takového člověka v čele vlády nechce.

Petr Fiala se doslova proslušnil k vítězství. Byl věcný, korektní, nehlasitý a na závěr přišel s chytrým heslem Babišova drahota, kterým obrátil pozornost lidí k jejich peněženkám. Málokdo z voličů SPOLU si asi uvědomil, že za pár měsíců to bude Fialova drahota.
Bezesporu. A bude hořce litovat, že zvolil toto heslo, protože na překonání drahoty neexistuje krátkodobý recept. U Petra Fialy zafungovalo přísloví, že když se dva perou, třetí se směje. Ivan Bartoš naskočil na vlnu konfliktní výměny názorů s Babišem, čímž odpadlo to, co Pirátům dlouhodobě fungovalo, tedy pozitivní návrhy na řešení problémů a role umírněné středové strany. V debatách se pod tlakem jakési defenzivy a nervozity začali agresivně vymezovat proti Babišovi a nezbýval jim čas na vlastní recepty.

Nešlo jen o přirozenou reakce na Babišovu útočnou kampaň, v níž je nazýval neomarxisty, zelenými fanatiky a probruselskými zrádci národa?
Problém je, že naskočili na Babišovu rétoriku, čímž vlastně dodali váhu jeho argumentům. Kdyby se drželi své strategie a programových priorit v ekonomice, kde by jim téma drahoty a inflace nesmírně slušelo, Petr Fiala by tak nevyrostl. Pár měsíců zpátky totiž všichni žehrali na to, že je teflonový, příliš klidný, odtažitý, neumí si vykasat rukávy a ztotožnit se s řadovým voličem, že je to člověk, který se v saku prochází i vinicemi. Jakmile se ale vyprofilovali dva konfliktní kohouti, on jako klidná síla vyhrával. Nemluvil o Babišovi, ale o tom, co si zaslouží Česká republika, jaké jsou plány SPOLU pro její budoucnost. Nenaskakoval na Babišovy pokusy onálepkovat ODS. A vytáhl zcela správně ekonomické téma. Kdyby mu ale „nepomohli“ Andrej Babiš a Ivan Bartoš, neuspěl by tak výrazně.

Nechoval se Babiš vůči Fialovi smířlivě i proto, že on s jeho poradci podvědomě počítali s tím, že po volbách ANO vytvoří koalici s ODS?
Za to bych je nepranýřoval, protože jejich prioritou bylo především ucpat díru v boku, kudy jim vždy odplouvali voliči ke Starostům. Na jedné straně potřebovali získávat příznivce SPD, což se jim díky vymezování vůči eurooptimistickým Pirátům dařilo, aniž museli přebírat Okamurovu rétoriku. Piráti byli poměrně snadný cíl díky své vnitrostranické struktuře, drhnoucí loajalitě i kontroverzním výrokům z minulosti. Na straně druhé měli snahu co nejvíc eliminovat STAN tím, že ho budou představovat jako přívěšek Pirátů. Pro váhající voliče tak začali být Starostové nepřijatelní a vrátili se k ANO. Kvůli tomuto hlavnímu tahu na likvidaci Pirátů podcenili SPOLU. Andrej Babiš vyjma kůrovce téměř vůbec nehrál na strunu účasti lidovců ve vládě Bohuslava Sobotky s ANO a ČSSD. Minimálně z úst pana Jurečky přitom znějí hesla o antibabišovské síle dost nepatřičně. Nijak nezdůrazňoval ani ekonomickou kompetenci a minulost ODS, ačkoliv na to hodně lidí slyší. Potvrzuje to fakt, že jakmile se začalo spekulovat o některých starých tvářích v nové vládě, ihned to začalo budit kontroverze. Pochopitelně platí, že je složité útočit na někoho, s kým ANO odhlasovalo v roce 2020 snížení daní, tedy konkurentův ekonomický program.

Nebylo fatální chybou koalice PirSTAN, že nenominovala na premiéra Víta Rakušana, byť jarní preference fandily Pirátům?
Velká chyba byla, že si na počátku neudělala vnitřní test integrity, odolnosti a schopnosti obstát v debatách mezi pány Bartošem a Rakušanem. A ještě větší, že neprodávali stejně celý pár. V přiznané koalici PirSTAN přijali taktiku vygumování lokální starostenské kampaně, čímž veškeré útoky a tíhu předvolebního boje soustředili na Piráty. Zbytečně jim tak hlasy utíkaly jinam, protože všechno se hrálo přes pirátská témata a osobnost Ivana Bartoše.

A zcela podcenili kroužkování. Kdyby byli Piráti zkušenější, mohli vyzvat k udělování preferenčních hlasů, čímž by se vyrovnaly lokální a celostátní síly. Byla to chyba?
Jednoznačně. Kroužky nakonec celou koalici PirSTAN zachránily. Absolutně souhlasím s tím, že kdyby na závěr kampaně Piráti vyhlásili „velkou kroužkovací revoluci“, mohly se ve výsledku síly vyrovnat a hlavně nabrat spoustu váhavých voličů. Takto PirSTAN se sebezapřením volili lidé hlavně jako protest proti Andreji Babišovi a kroužkovali jakékoliv kandidáty STAN, aniž by je znali. Ukázalo se to především v Praze, kde se za tuto koalici díky preferencím dostali do sněmovny čtyři zástupci STAN a jen dva Piráti. Byl to vzdor a zajímavá voličská taktika.

Povolební situace je bezprecedentní. Prezident Miloš Zeman je v nemocnici, nikdo není pověřen jednáním o sestavení vlády, byť pětikoalice chce mít programovou dohodu už příští týden. O budoucích ministrech se jen spekuluje. Andrej Babiš se stáhl a mluví výhradně o opoziční roli. Jak to všechno čtete?
Připomíná mi to situaci z roku 2010, kdy Jiří Paroubek sice vyhrál volby, ale státnicky okamžitě uznal porážku, protože neměl většinu. Teď se kvůli prezidentově hospitalizaci neprotahuje bezvládí a dohady o tom, kdo by hypoteticky mohl vést příští vládu. Nejsou tu žádní dva soutěžící presumptivní premiéři. Andrej Babiš velmi rozumně vyhodnotil, že nemá cenu jít hlavou proti zdi, a uvolnil prostor Petru Fialovi. A tady se obávám, že máme déjà vu, kdy opět vzniká mnohočetná vláda…

Ovšem poprvé v polistopadové historii pětikoaliční.
To znamená velmi křehká vláda ve složitém ekonomickém a geopolitickém prostředí, kdy ji čekají nepříjemné a náročné kroky. Navíc bude vázaná českým předsednictvím EU, takže její manévrovací prostor bude omezený. Petr Fiala už ve vládě jako ministr školství byl a teď možná není tolik vidět právě proto, aby neopakoval zbytečné logisticko-rétorické chyby Petra Nečase a Mirka Topolánka. Podle mě bude jeho vláda utahovat opasky obdobně, ale Fiala se pokusí to prezentovat smířlivěji. Pokud by totiž hned v počátku naštval disciplinované skupiny voličstva, nezapomenuly by mu to. Takto skončila Topolánkova kariéra, který tragicky padl v krajských volbách, kdy ho potrestali senioři a rodiny s dětmi. Petr Fiala si uvědomuje, že jeho vítězství je trochu utrpěné. Mandát pro pětikoalici je zavazující. Navíc kdykoliv se otřese, může přijít za jejími lídry a říct, že její konec by znamenal návrat Andreje Babiše. To by před svými voliči těžko uhráli.

Nemáte dojem, že už teď se vítězné koalice dostávají do pasti svých slibů? Potvrzují například, že nebudou celé čtyři roky zvyšovat daně z příjmu ani DPH nebo že do roku 2025 splní dvouprocentní závazek na armádní výdaje. Budou tedy sahat do systémů zdravotního a sociálního pojištění?
To by byla sebevražda v přímém přenosu.

Přesně tak to nazval Miroslav Kalousek v povolebním rozhovoru pro Deník, přičemž zdůraznil, že jiná možnost, než sáhnout do mandatorních výdajů, nebude.
Naprosto souhlasím. Česká populace bude ve složité ekonomické situaci a není připravena na připlácení ve zdravotnictví, stejně jako na objektivní nedostatek lékařů a sester, což samo o sobě může snižovat komfort zdravotní péče. Jak jsou Češi v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti ukotveni spíše vpravo, tak ve zdravotnictví a sociální oblasti jsou dominantně středolevicoví. Stačí si připomenout pověstný třicetikorunový poplatek u lékaře, který způsobil oranžové tsunami. Taková věc dokáže zmobilizovat konkurenční svět, ale také otřást důvěrou voličů ODS, protože nic takového neočekávají. Jsou přesvědčeni, že od toho mají stát, aby zařídil, že na tento typ služeb peníze budou. Překvapuje mě, že už teď příští koalice dělá spoustu naivních a nevyžádaných chyb.

Jaké máte na mysli?
Zbytečné apriorní zavrhování některých řešení, kdy se dopředu říká, že se něco dít nebude, aniž by kdokoliv znal ekonomický vývoj. Teď mluví o konzervaci daní, ale přitom i škrtání daňových výjimek je svým způsobem daňová reforma. Čeká je výběr ze souboru příšerných řešení a obávám se potupných proher v dalších volbách.

Leccos naznačují dohady o snižování schodku. Ekonomický expert ODS Jan Skopeček trvá na sto miliardách už na příští rok, Vít Rakušan mluví o 60 miliardách, protože škrtnout ve všech rezortech šest procent není jen tak. A vidíme, že první dámy TOP 09 a Pirátů Markéta Pekarová Adamová a Olga Richterová daly přednost sněmovně před křeslem ministryně práce a sociálních věcí. Potvrzuje to vaše obavy?
Když si odmyslím budoucí ministryni obrany Janu Černochovou, kterou s nadsázkou vnímám jako jeden z nejtvrdších mužských elementů příští vlády, budou ve Fialově kabinetu hlavně muži na špinavou nepopulární práci. Naopak hlavní ženské tváře se takticky přesouvají do sněmovny, kam je strany vyslaly, aby nenesly riziko hněvu mas. Říkám tomu ženské komando etiky a vlídné politické tváře. Ve sněmovně budou vidět, v médiích budou mít prostor ke změkčování nepopulárních rozhodnutí. Hodnotím to jako strategii politických stran na rozložení nepřízně voličů, aby to nezlikvidovalo partaje jako celek. Vytváří se vládní tým pro nepohodu a sněmovní skupina pro vstřícné objasňování nutných opatření.

Ženská ofenziva je patrná i na levoboku. Neparlamentní komunisty povede Kateřina Konečná, sociální demokraty možná Jana Maláčová, což ovšem budou spíš ty „mužské elementy“ v sukních. Budou levicové voliče zastupovat tyto strany, nebo spíš vládní Piráti či opoziční hnutí ANO?
Myslím, že levicové spektrum se bude snažit vysát, oslovit a reprezentovat hnutí ANO. Připravuje si na to i tváře. Jednou z nich je nová předsedkyně jejich klubu Alena Schillerová, která bude hrát roli starostlivé ženy.

Přestože se sama vždy hlásila k pravicové politice a doufala ve spojenectví s ODS?
To bývávalo. Teď nám zřejmě vysvětlí, že vývoj jde jiným směrem a ona je zásadně proti experimentům na lidech, což je jedno z hesel, které hnutí ANO znovu vytáhne. A bude se stylizovat do středu s lidskou tváří. SPD bude hrát na strunu národovecké levice a vysávat voliče KSČM. Dámy v čele mimosněmovních stran to budou mít hodně těžké, protože jsou si věkově blízké, budou mít podobná témata a stejného vládního nepřítele. Pro řadového diváka to bude dost složitý rébus, protože bude těžko vybírat, která by nejlépe reprezentovala jeho zájmy. Na to bude hnutí ANO reagovat a opráší taktiku Jiřího Paroubka s jeho kontinuální kritikou nové vlády a zdůrazňováním úspěchů svého vládnutí. Andrej Babiš bude připomínat i to, že se Fialova středopravá vláda odnárodňuje, k čemuž mu dodá palebnou sílu české předsednictví EU. Bude to tedy kombinace odklonu do levého středu a retrovzpomínek na jeho vládu, kdy byla krajina zalitá sluncem a všem se dobře dařilo.

Neboli že ráj byl za něj a nenastane s jeho odchodem, jak předseda hnutí ANO Andrej Babiš zdůraznil hned po volbách?
Přesně tak, dobře už bylo. K tomu připojí kritiku Fialovy vlády za to, že se nechová vůči EU sebevědomě. Přitom ho ale nepodezírám, že by ji shodil v době předsednictví, protože Paroubkovi to žádné štěstí nepřineslo.

Prezidentu Miloši Zemanovi vyprší nejpozději v březnu 2023 mandát. Všechny strany tak musejí už nyní přemýšlet o jeho nástupci. Bude Andrej Babiš kandidovat, jak naznačují Radek Vondráček nebo Karel Havlíček?
Kdyby šlo o sázku, vsadil bych spíš na to, že bude. Teď si nechává cesty otevřené, ale vývoj se bude rychle posouvat dopředu a rozhodnutí přijde záhy.

Má v českém prostředí šanci vyhrát?
Šanci má, protože zásadní roli sehrají protikandidáti a jejich počet. A pochopitelně i to, jak se bude dařit společnosti. Pokud by Andrej Babiš zvolil strategii mírumilovnějšího Miloše Zemana z první a druhé přímé volby, může uspět. Mohl by nabírat i voliče ze středu, kteří budou rozpačití z přemíry nabídky na druhém břehu.

Měla by pětikoalice, nebo minimálně SPOLU usilovat o společného kandidáta?
Bylo by to ideální, ale neměl by to být přímo člověk z jejich lůna. V době prezidentské kampaně totiž pětikoalice už nebude populární a může být pro aspiranta na prezidentské křeslo handicapem.

Jinými slovy spíše Petr Pavel než Miloš Vystrčil, Miroslava Němcová nebo Vít Rakušan?
Spíše někdo jiný než členové ODS nebo STAN, ale nemyslím, že Petr Pavel a někdo typově podobný. Poučení z nepřímých a zejména přímých voleb ukazuje, že by mělo jít o člověka s vyhraněnými politickými názory. Voliči mají tendenci podpořit razantního a zkušeného politika, který obstojí v tvrdém prostředí doma i v zahraničí. Bude to muset být žena či muž s ostrými lokty, který v debatách prokáže, že je v podstatě hotovým kandidátem a bude výrazným prezidentem. Uchazeči klidného akademického typu nejsou pro české voliče přitažliví, protože ti nechtějí začátečníka, ale někoho, kdo se vyzná a má vlastní hlavu i odvahu. Na příkladu Ivana Bartoše se také potvrdilo, že pokud bude chtít kandidát obstát, bude muset být opravdu dobrý v debatách. Jedině takový může Andreje Babiše, který v tomto oboru neexceluje, porazit. Češi, Moravané a Slezané chtějí někoho, kdo má jasno, umí dobře mluvit a bez frází je schopen srozumitelně vysvětlit, čemu se chce ve svém období věnovat.

Takže Miroslav Kalousek?
Myslím, že neodolá. Pro něj to bude výzva a má velkou výhodu v tom, že je schopen prohánět oba dva světy, tedy jak Andreje Babiše, tak i tzv. ideální nekonfliktní kandidáty z řad profesorů, generálů či lékařů. Velmi by mě překvapilo, kdyby do prezidentské kandidatury nešel. To je obrovský energetický zážitek a zvláště pro politické matadory je to věc, která se téměř nedá minout.

Kdo je Jan Kubáček

* Narodil se 12. října 1981 v Jablonci nad Nisou.
* Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, tamtéž získal doktorát. Specializuje se na politický management, komunikaci a volební marketing. Přednáší na řadě odborných institutů v České republice i v zahraničí.
* V listopadu 2010 se stal vedoucím poradců ministra vnitra, vicepremiéra a tehdejšíhopředsedy strany Věci veřejné Radka Johna. Této práci se věnoval do konce roku 2011.P Od roku 2012 opět působí jako analytik a poradce pro politické strategie, jak pro zahraniční partnery, tak i tuzemský veřejný sektor.
* Vydal Slovník politického managementu a volebního marketingu. Za tuto knihu obdržel Cenu poroty za výkladový slovník roku 2013. Podílel se i na publikaci Marketingová komunikace a Public Relations: výklad pojmů a teorie oboru.