Kliknutím zvětšíteČesko má po hodně vypjatých prezidentských volbách. Premiér Fiala uvedl: „Máme za sebou jednu z nejodpornějších a nejhorších volebních kampaní v naší novodobé historii. Populismus se zde přímo propojil s extremismem. A to je mimořádně nebezpečné.“ Souhlasíte? Propojil se skutečně populismus s extrémismem?
O tom, že tato kampaň bude mimořádně nepříjemná, se mluvilo ještě dříve, než začala. Již od léta bylo vidět, že Andrej Babiš cílí na alespoň část voličů SPD. Opatrně proto začal zmiňovat nutnost ukončit vojenskou pomoc Ukrajině. To vyvrcholilo zcela otevřenou rétorikou mezi dvěma koly prezidentské volby jasně cílenou na voličskou skupinu z hodně okrajové části politického spektra. Mluvil s radikálním komunistou Josefem Skálou, s Jaroslavem Foldynou z SPD, cílil i na Trikolóru, mluvil s lidmi pokládanými za dezinformátory. Už zkrátka neměl kde jinde brát, proto zamířil i do těchto extrémnějších částí. Některé voliče tím získal, ale zároveň mu to část umírněnějších voličů odehnalo.
Výhružky smrtí oběma kandidátům, nábojnice v obálce pro Moniku Babišovou či dezinformace, že zemřel generál Pavel. Co je společenským podhoubím takto extrémních předvolebních projevů?
Nepředpokládám, že by obě ty záležitosti vyšly z týmů finální dvojce, spíše to bude záležitost občanů, které takto agresivní kampaň mobilizovala ke špatným věcem. Radikalizace většinou vyrůstá z frustrace. Babišovi voliči byli frustrovaní z pocitu, že pro ně vláda nic nedělá, Pavlovi voliči mohli být zase frustrovaní z pocitu, že Andrej Babiš je absolutně nepřijatelný pro úřad prezidenta. Vyrostlo v nich přesvědčení, že už se s tím něco musí udělat. A když to nikdo jiný nedělá, tak musím já. V určité fázi pak sáhnete až k těmto věcem.
Po vítězství Petra Pavla expremiér Petr Pithart prohlásil, že „Česko vstoupilo do dějin, protože čeští voliči dokázali porazit populismus“. Jak to vnímáte vy?
Šlo jen o výhru jedné z bitev. Populismus rozhodně neleží na lopatkách. Dva a půl milionu voličů hlasovalo pro Andreje Babiše, a to není málo. A spousta lidí k volbám vůbec nepřišla. Vítězství Petra Pavla bylo jednoznačné, ale jde jen o jeden z kroků. Nejsme ve filmu, kde by dobro jednou provždy zvítězilo nad zlem.
Co si vlastně myslíte o vnímání těchto voleb jako boje dobra se zlem?
Tak by to být nemělo, nejde o boj dobra se zlem. Na druhou stranu normální volby by vypadaly tak, že by tam člověk jako Andrej Babiš vůbec nebyl a voliči by si mohli v klidu vybírat, který z kandidátů je jim nejbližší. Po dvaceti letech Miloše Zemana a Václava Klause jsme ještě od normální politiky daleko. Navíc tu máme milion lidí v exekucích, znevýhodněné periferie, státní aparát, který nefunguje dobře. Plno lidem se žije špatně a opravdu si nemyslí, že by dobro vyhrálo nad zlem.
Na druhou stranu ani v hodně zmiňovaných Sudetech nevyhrál Andrej Babiš nějak drtivě. Očekávalo se, že lidé z periferií, naštvaní na Fialovu vládu, frustrovaní věčným opomíjením svého regionu, budou volit mnohem více proti tzv. vládnímu kandidátovi. Třeba v Tachově vyhrál o pět procent, v Chebu jen o 104 hlasů a kupříkladu v zapomenutých pohraničních obcích Orlických hor vyhrál jednoznačně Petr Pavel, leckdy tu měl i 70 procent.
Lidé si jednak nenechali od Andreje Babiše vnutit, že by šlo čistě o vládního kandidáta. A Petr Pavel udělal zcela zásadní věc. Všechny kraje si poctivě objezdil. Byla to dlouhá a profesionální kampaň. Ale musíte mít samozřejmě člověka, který má dispozice stát se prezidentem. Generál Pavel byl dobrý materiál, i když měl několik věcí, které mu kandidaturu problematizovaly. Takhle se má politika dělat – jako poctivé řemeslo. V Česku to ale stále ještě moc neumíme.
Demonstrace na Václavském náměstí, 28. září 2022
V Česku stále ještě neumíme dělat dobrou a efektivní politiku?
Neumíme. Pořád tu třicet let improvizujeme, místo abychom se toto řemeslo pořádně naučili. Stále si namlouváme, jak vynikáme ve střední Evropě a posmíváme se Polsku či Maďarsku. Ale mnoho provozních věcí tam funguje lépe, například co všechno postavili za evropské peníze, kolik nových dálnic vybudovali. Až nás bude předbíhat i Bulharsko, tak si toho možná všimneme. Neděláme to úplně špatně, ale po těch třiceti třech letech jme se mohli mít výrazně lépe. I mnoho voličů pětikoalice je zklamáno z činnosti Fialovy vlády. Ano, funguje jí výborně zahraniční politika, postavila se za Ukrajinu, ale dostatečně neřeší spoustu problémů, které má Česko.
Co to znamená pro budoucnost Česka?
Že za dva a půl roku pravděpodobně vyhraje sněmovní volby ANO. A ne díky populismu, ale kvůli tomu, že vlády dostatečně neřeší problémy lidí. Andrej Babiš i Miloš Zeman objížděli celou republiku, to ostatní politici příliš nedělají. Chce to tak dělat nově zvolený prezident a bylo by to dobře. A že chce začít v regionech, které ho nevolily, je ještě lépe. O neřešených problémech v periferiích víme dlouhé roky a politiky to vždy vyděsí jen před volbami.
Co říkáte konspiracím kolem výsledků prezidentských voleb, ač dopadly zcela jasně? Dopouštěli se ho před volbami i po volbách také významní představitelé ANO, tedy nejsilnější strany v zemi. Může to ještě přiživit štěpení a radikalizaci společnosti?
Mohlo by, jak ukázal vývoj událostí v USA po prohře Donalda Trumpa nebo v Brazílii po porážce Bolsonara. Ale dost výrazně tento trend utnul Andrej Babiš, který jednoznačně uznal svou porážku a vítězství Petra Pavla. V druhém kole nebylo co řešit, protože generál Pavel vedl od samého začátku, takže po několika procentech sečtených okrsků bylo v podstatě jasno.
V současné době tu máme zhruba 2,5 milionů voličů, kteří nejsou spokojeni s výsledky sněmovních ani prezidentských voleb. Neměl by si jich stát více všímat? Nemůže jejich ignorování znamenat pro soudržnost společnosti nebezpečí?
Rozštěpená společnost to má samozřejmě vždy těžší. Ale to, že někdo vyhraje a někdo prohraje, je princip demokracie. A když tu vládli Zeman a Babiš, tak zase neměla zastoupení jiná významná část společnosti. Určitou naději lze vidět v nově zvoleném prezidentovi, pakliže nezůstane jen u slov, že chce zastupovat i ty, kteří ho nevolili. Prezident Zeman ale také říkal, že chce být prezidentem dolních deseti milionů a krátce po tom prohlásil, že pražská kavárna má držet hubu. Je tu nicméně šance, že generál Pavel by svým založením a klidem mohl společnost více stmelovat než dělit, ale uvidíme.
Velký vliv na štěpení a radikalizaci společnosti má i hlasitá dezinformační scéna v Česku. Má současná situace nějaké řešení? Fialova vláda chce sice dezinformace regulovat, ale spousta lidí křičí, že tu chce zavádět cenzuru. Nejde o patovou situaci?
Trochu ano. Jsme postkomunistická země a v té je otázka svobody slova extrémně citlivá a chápeme ji skoro absolutně. Na Západě je normální, že v diskusích na sítích či pod články platí striktní pravidla. Pokud budete mluvit sprostě, napadat ostatní nebo šířit hoaxy, tak vás prostě zablokují, a nikomu to nepřijde divné. Výsledkem je, že tu diskuse fungují, zatímco u nás se všechny tyto prostory změnily ve stoku, kam lidi chodí jen nadávat. A kdokoliv chtěl racionálně diskutovat, tak z toho prostředí odešel. A to má spoustu negativ.
Proč jsme si nechali vyrůst tak silnou dezinformační scénu?
Protože se ve velkém zformovala během imigrační krize v roce 2015. A jelikož hlásala, že tu nechce migranty a islám, což mnoha politikům vyhovovalo, neřešili to. Nechali jsme tady vyrůst obrovský ekosystém dezinformačních webů, který ještě víc nakopla covidová pandemie. Nyní je tak velký, že ho nedokážeme regulovat. Navíc sociální sítě obrovsky změnily pravidla hry a my stále moc nevíme, co s tím dělat.
Jaké to má řešení?
Skončit by to mělo nějakou formou regulace, aby otevřené lhaní bylo neakceptovatelné. Mělo by to fungovat jako v byznysu. Když by tam někdo lživě očerňoval firmu a ta v důsledku toho přišla o zákazníky a zisky, tak taky nikdo neřekne, že to je v pohodě, když přece máme svobodu slova. A v politice a společnosti by to mělo fungovat úplně stejně. Je naprosto v pořádku zastavit a případně potrestat toho, kdo cíleně lže. Když o někom lživě řeknete, že je pedofil, tak ho to také může velmi poškodit. Slovo je zbraň. Musíme jen hledat hranici, co regulovat a co a jak postihovat, ale my ji postupně najdeme.
Vy jste součástí Národního institutu SYRI, který zkoumá právě radikalizaci ve společnosti a varuje před její nebezpečností. Proč vás současná situace tolik znepokojuje?
Protože v Česku došlo k souběhu několika událostí, které uvrhly mnoho občanů do vážných existenčních problémů. Plno lidí ekonomicky ohrozil již covid, v jeho důsledku se tu rozeběhla vysoká inflace a následovala ji energetická krize, konflikt na Ukrajině a uprchlická krize. Jelikož během těchto krizí probíhalo několik voleb, tušili jsme, že tyto problémy mnohé strany využijí ve svůj prospěch a ještě je zveličí. Proto jsme na toto nebezpečí upozorňovali s předstihem. Uprchlickou krizi jsme zvládli lépe, než jsme čekali, hůře již vláda zvládla komunikovat s veřejností zdražování. Zřejmě ji ale probrala ta první velká demonstrace na Václavském náměstí a zlepšila se.
V Česku jsou hlasitě přítomny antisystémové hlasy, i když ve volbách se nakonec nepotvrdilo, že by těch lidí bylo tolik. Ale co se s tím dá dělat?
S některými antisystémovými hlasy nejde dělat skoro nic. Jde o lidi, kteří stále potřebují nějaké nové vzruchy a vždy na ně budou naskakovat. A naopak ty staré už na ně nefungují, ty už nejsou šokující. Tato skupina se postupně radikalizuje a věří na teorii nového řádu nebo čipování lidí. Tito lidé jsou ztraceni. Něco jiného je ale rodina, která za covidu přišla o živnost, byla týdny zavřená v malém panelákovém bytě s dětmi na online výuce. Takže když přišla demonstrace proti lockdownu, šla se jí naštvaně účastnit. Když se však situace uklidnila, začala zase normálně fungovat.
Stále se spekuluje o tom, do jaké míry je česká dezinformační scéna přiživována Ruskem. V úřadu prezidenta končí Miloš Zeman, jenž se dlouho stavěl na stranu Ruska a opakoval některé jeho dezinformace. Přichází Petr Pavel, jenž je silně proevropsky a protirusky zaměřen a dlouhodobě varuje před hybridní válkou, bezpečnostními riziky a dezinformacemi. Může se to nějak projevit na míře dezinformací a informační zranitelnosti české společnosti?
Velký význam prezidenta spočívá v jeho působení na veřejnosti. A v této oblasti bude změna patrná, ostatně Petr Pavel ji hned v prvních rozhovorech jasně nastínil. Otázka je, nakolik to společnost posílí a nakolik se ještě více polarizuje. Protože dezinformační scéna okamžitě začala křičet, že nás generál Pavel zatáhne nejen do války s Ruskem, ale i do války s Čínou. Záleží na tom, jak nově zvolený prezident bude jednat. V týmu má jak Radka Hokovského původně z Evropských hodnot, které jsou silně protiruské, tak lidi, kteří naléhají na uklidnění a spojování společnosti. Bylo by moc dobře, aby českou společnost ještě více nepolarizoval.
Co by pomohlo menšímu pnutí v české společnosti?
Změnit pohled, že kdo se nemá dobře, je to jeho chyba a musí si poradit sám. Lidé nemohou za to, že se narodili do chudé rodiny nebo zaostalého regionu, ale jejich možnosti to poměrně dramaticky ovlivňuje. Těch lidí není málo. Místo abychom jim říkali, že si za všechno mohou sami, by bylo vhodnější jim pomáhat, aby měli podobné šance jako ostatní.
24
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
