Naštěstí to není pravidlem a Česká republika získala ve světě statut kulturně historické destinace s nejhustší sítí památek UNESCO, jež v kombinaci se slavnými rodáky, gastronomií a samozřejmě zlatým mokem lákají tuzemské i zahraniční turisty.

Je podle vás v Česku některý region odsunutý do pozadí, ačkoli by si zasloužil pozornost? Máte v plánu věnovat se nějakému konkrétnímu?

Existuje celý produkt pro regiony, které mají velký nenaplněný potenciál v cestovním ruchu. Ta iniciativa se jmenuje EDEN, což je anglická zkratka European Destinations of Excellence a jedná se o soutěž, kterou organizuje Evropská komise s národními partnery. Těmi jsme v Česku my a účastnili jsme se už tří. Pokud bych jmenoval jenom vítěze posledních ročníků, tak to bylo České Švýcarsko, Bystřicko a Slovácko. Mezi finalisty byly i Orlické hory, Podorlicko, region Kahan, který se zaměřuje na industriální památky, nebo Broumovsko. Dlouhodobě si pozornost jistě zaslouží dva kraje, Vysočina a Pardubicko.

Nedávno jsem se bavila se Slováky, kteří si stěžovali na špatnou prezentaci své republiky. Z mého pohledu je u nás ale Slovensko propagováno velmi dobře. Myslím, že Češi mohou mít podobný pocit…

V příjezdovém turismu je to obtížné, protože propagace je směrována do zahraničí. Pokud člověka nevede profesní zájem a nevyhledává si na serverech sám, není moc příležitostí, kde by se s tímto druhem propagace setkal, protože není zacílena na občany republiky, ale na zahraniční trhy.

Co se týče domácího cestovního ruchu, kterému se začala agentura programově věnovat někdy před pěti lety, myslím si, že se situace pomalu mění. Asi skoro všichni znají portál kudyznudy.cz. Spousta lidí ale neví, že je majetkem a produktem CzechTourismu. My jsme ani nechtěli dávat do popředí jméno agentury, ale produkt, na nějž si lidé zvyknou a který budou využívat při plánování svých víkendových a dovolenkových aktivit, což se, myslím, docela povedlo. I komerční hodnota toho portálu vzrostla několikanásobně, ne že bychom ho chtěli prodat, ale těší nás, že je v hledáčku organizací, které sledují komerční hodnotu tohoto portálu.

Pohled lidí se pomalu mění, ale je stále spousta rodin, které nejsou zvyklé cestovat, jsou fixováni na jedno místo, na svoji chatu, chalupu, a tam je jim nejlíp a nezajímají se o to, co je v okruhu nějakých dvaceti, padesáti kilometrů. My se snažíme tohle měnit, zaměřujeme se i na mladou generaci a používáme k tomu prostředky, kterými je zvyklá komunikovat, takže používáme i Facebook nebo Twitter. Ten, kdo to sleduje, nemůže říci, že se na tomto poli nic nedělá.

Když někdo pořádá akci a chce ji zveřejnit, může portál kontaktovat?

Máme malý tým, který se zabývá správou portálu, stačí vyplnit jednoduchý formulář a do 24 hodin se novinka objeví na internetu. Ale protože ručíme za obsah, tak se to neobejde bez jakési inspekce daného produktu. Jestli vůbec existuje, jestli je dostupný, jestli je nezávadný. To jsou kritéria, jež musíme prověřit, a jsou-li v pořádku, nekladou se počtu příspěvků žádné meze.

Chystáte nějaké novinky?

Rozhodli jsme se, že portál je natolik reprezentativní, atraktivní a obsahuje tolik novinek a nabídek, že je škoda ho nenabídnout v jazykových mutacích do Polska, na Slovensko, do Rakouska a Německa. My nemáme ambici, že se někdo z Hamburku pojede podívat na pevnostní systém v Orlických horách, ale pro příhraniční oblasti je to určitě zajímavé.

Často je slyšet žehrání, že neumíme jazyky a služby. Myslíte si, že se to za poslední léta změnilo?

To je stále stejné. Znalost jazyků, zejména u starší generace, je v porovnání se střední Evropou nedostatečná. Nemluvím jen o zaměstnancích služeb, ale i o lidech, na které se návštěvník Česka obrátí, aby mu vysvětlili cestu nebo nějakým způsobem pomohli. S tím, jak dorůstá mladá generace, je to ale výrazně lepší.

A služby?

Ochota nebo chuť někomu sloužit je druhá věc, která nám bohužel není vlastní. Myslím si, že s tím bojují i všechny vzdělávací instituce, které se snaží připravit dorost do služeb cestovního ruchu. Nevím, zda za to může nějaký národní rys, ale každopádně se jedná o fenomén, který je problém. Dokonce i děti, které jdou na hotelové školy, mají problém zabývat se například v rámci praxe činnostmi, jako je mytí nádobí nebo úklid, což dřív bývalo běžné. Dneska se za ně dokonce staví i rodiče s tím, že „naše dcera, náš syn tohle přece dělat nebude“. Myslím si, že nikomu neuškodí, když pozná svůj obor úplně odspod a od základů. Dřív to tak fungovalo a lidé, kteří oboru něco přinesli, prošli podobnou školou, a nikomu neublížila.

Čili důležité je rozhodnutí, jestli skutečně chci dělat v cestovním ruchu, protože pak se mohou hosté – cizinci i Češi – setkat v restauracích a hotelech s personálem, který evidentně nebaví jeho práce, je to na nich vidět a kazí zážitek ze služby, jakkoli by byla levná. Protože některá služba může být i zadarmo drahá.

Řekl jste, že to je možná náš národní rys, z čeho podle vás přichází?

To nedokážu posoudit, asi to není jenom naše specifikum. Na přelomu roku jsem měl v jednom španělském městě podobný zážitek a velmi mě překvapil, protože jsem se s něčím takovým ve Španělsku nikdy nesetkal. Myslím si, že to je i výchovou. Ti, kteří do oboru vstupují, se musí naučit být na něj hrdí, se vším, co k němu patří.

Španělé dokážou z domu, kde přespal John Lennon, udělat muzeum, v němž vystavují vanu, v níž se koupal, okno, ze kterého se díval, a dokonce vám zazpívají písničku, kterou zde možná složil. Nechybí nám tato podnikavost?

To je samozřejmě vlastnost, kterou má mnoho národů a podnikatelů po celém světě, ale v tomto okamžiku záleží na citu, co ještě můžu poctivě nabídnout a prodat. Protože stalo-li by se to u nás, určitě se najdou kritici křičící, že se prodávají jen vzdušné zámky, že to tak nebylo a tak dále. Rozumím chuti a iniciativě dostat z mála maximum, ale nesmí se v ní ztratit důvěryhodnost toho, co prodáváme.

Na koho vábíme turisty my?

U nás probíhá rok Dvořáka, za nímž jezdí i teritoriálně nejvzdálenější hosté, jako jsou Japonci. Jezdí se za Kafkou, za Freudem – takže v Příboru potkáte japonskou nebo korejskou skupinu a nikdo neví, co tam dělají. Protože oni přijeli za Freudem, zatímco lidi z okolí nevědí, že je tohle jméno s místem spojeno.

Těch jmen je určitě více a nechtěl bych na někoho důležitého zapomenout, ale naopak je hodně jmen, která symbolizují Českou republiku ve světě. Jak my, tak česká centra jsme vydávali brožuru slavná jména nebo slavní rodáci České republiky. Jedno z takových známých jmen, které není nijak propagováno, je Ferdinand Porsche, slavné jméno automobilového průmyslu, který se narodil na Moravě.

Jiná věc je, že tam nezanechal velkou stopu, ale je to rodák, narodil se tady. Na druhou stranu je potřeba říci, že sama jména tu atraktivitu neudělají, je potřeba mít k nim infrastrukturu, nabízet k nim službu a jsou destinace, která nemají absolutně žádná jména, a přesto jsou velmi vyhledávaná a patří k top destinacím. Takže není to všechno jen o historii a o jménech.

Co je největší lákadlo České republiky v zahraničí? A komunikujete s jednotlivými státy podle potřeb a zájmů jejich obyvatel?

Komunikujeme v závislosti na tom, kam má sdělení směřovat. Za tím účelem děláme různé testy. Než kampaň zacílíme, tak si určíme, jaká je situace na trhu a co jej oslovuje. Ale to není žádné marketingové tajemství, takhle se chovají turistické agentury na celém světě. My jsme jasně vyprofilovaná, kulturně historická destinace, tak jako naše sousední země, chybí nám samozřejmě velehory a moře, ale máme nejhustší pokrytí památkami UNESCO. K tomu se snažíme doplnit věci, které souvisí se zážitkovou turistikou, jako je například gastronomie, víno, pivo. Myslím si, že jsme také destinací, která je aktivní například ve věcech cykloturismu nebo právě pivních stezek a pivních tras.

Kam byste poslal českou rodinu se dvěma dětmi?

Využil bych výsledků letošní soutěže EDEN a poslal je na Baťův kanál, kde si lze pronajmout plavidlo. Není potřeba ani vůdčí list, stačí zaškolení a je možné na lodi zažít neopakovatelné chvíle.

Kdo nemá rád vodu, by se mohl podívat například do brněnského podzemí, které bylo otevřeno před necelým rokem. Pokud je industriálně zaměřen, zaujmou jej zpřístupněné industriální památky na Příbramsku, Ostravsku nebo Kladensku, což sice nejsou klasické destinace, ale myslím si, že takový víkendový program málokdo zažil.

Kam se na dovolenou vydáte vy?

Do okolí Brna, do obce Krumvíř, kde jsem byl několikrát a velmi se mi tam líbí. V zahraničí bych chtěl nějaký týden vyšetřit na moře.

KDO JE ING. ROSTISLAV VONDRUŠKA

Narodil se v roce 1961 v Kladně.

V roce 1980 dokončil studium na Hotelové škole v Poděbradech. Poté absolvoval Fakultu ekonomiky služeb a cestovního ruchu VŠE v Bratislavě.

V roce 1985 nastoupil na pozici číšníka v hotelu International Praha, poté zde pracoval jako asistent provozního náměstka. Působil v hotelu Hilton Praha, od roku 1996 byl generálním ředitelem společnosti Kongresové centrum Praha, a.s.

V letech 2009 až 2010 působil jako ministr pro místní rozvoj České republiky ve Fischerově vládě.

Od roku 2004 je ředitelem agentury CzechTourism.

BARBORA VANÍČKOVÁ