Bradáčová: Dalíka i CASA chci do ledna dovést před soud

Když vás před dvanácti měsíci Pavel Blažek uváděl do funkce, bylo to dost dramatické, někteří politici skřípali zuby, veřejnost vám fandila. Uklidnila se situace na vrchním státním zastupitelství, běží vše podle vašich představ?
Moje představa o tom, jak úřad funguje a jaké jsou na něm vztahy, se naplnila. Koneckonců znala jsem ho, protože byl dohledovým orgánem vůči krajskému zastupitelství, na němž jsem působila. Jediné překvapení pro mne bylo, jak moc hluboko jsou 
v řadě lidí usazeny léta fungující mechanismy.

Jak to myslíte?
Byrokratické postupy, často neodpovědný styl práce, nedostatečné nasazení, alibistické řešení problémů. 
S tím jsem sice počítala, ale 
u některých státních zástupců mě to přece jen překvapilo.

Podařilo se to zlomit?
Samozřejmě jsem se nevyhnula některým kárným řízením, za rok jsem podala tři návrhy, jedno již bylo rozhodnuto, dotyčná státní zástupkyně byla odsouzena, další dvě řízení budou probíhat. Restrukturalizovala jsem úřad tak, že odešlo dvanáct lidí, přišlo sedm nových státních zástupců. V tom vidím šanci, aby se nové myšlenky a postupy dostávaly do žil vrchního státního zastupitelství.

Co si pod tím máme představit?
Daleko efektivnější přístup k řešení problémů. Že třeba 
v trestní věci, kterou mám na stole, nehledám pouze formální profesní pochybení, ale zajímá mě meritum věci, 
o čem ten příběh skutečně je, a snažím se ho vyřešit ku prospěchu všech zúčastněných v trestním řízení, ne hledat formální pochybení, abych se případu mohla zbavit.

Vaším náměstkem se stal Adam Bašný, známý svým zásadovým postojem v kauze justiční mafie. Je pravda, že protikorupční útvar povede Marek Bodlák, který dotáhl do úspěšného konce žalobu na rektorku Metropolitní univerzity a přítelkyni Livie Klausové Annu Benešovou?
Je to pravda. Doktor Bodlák se od 1. srpna stane ředitelem odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, který zpracovává kauzy, kde škoda na majetku státu převyšuje 150 milionů korun.

Do povědomí nejširší veřejnosti jste se dostala jako žalobkyně kauzy Rath. Lidé možná očekávali, že s vaším příchodem do Prahy se spustí lavina zatýkání velkých ryb. Co si ale vybavuji, zásadnější byla jen kauza kladrubského hřebčína, kolem Mostecké uhelné nebo dopravního podniku Praha se nic moc neděje. Proč to jde tak ztuha?
Představy, že tu budeme mít každý měsíc velkou kauzu, byly naivní. To si mohli myslet jen ti, kdo neznají policejní a justiční systém. Státní zastupitelství nemůže veřejnosti představovat trestní věci – a pojem úspěšné je pro mne synonymem odsouzených věcí, ne těch, kde bylo zahájeno trestní stíhání – , aniž by mělo dobrého partnera, jímž je policie. Ta má své omezené materiální i personální možnosti, což kritizuji delší dobu. Přitom existuje přímá úměra mezi fungováním policie a státním zastupitelstvím.

Čili se nic nerozběhlo?
Řada trestních věcí začala, ale uvědomte si, že u kauz, které může zpracovávat Vrchní státní zastupitelství 
v Praze, je rok minimální čas na to, aby se rozjely. Dopravní podnik je na dobré cestě, padla už dvě obvinění, zatímco dlouhé měsíce se téměř nic nedělo, teď řízení pokračuje velmi efektivně. Byla tam kauza kladrubského hřebčína, korupční věc soudců na Praze 2. Otevřeli jsme znovu CS Fondy, zahájili jsme Pandury proti Marku Dalíkovi. Doufám, že letos na podzim bude doveden do konce i případ CASA. Byla bych ráda, kdyby se všechny tyto věci do konce roku nebo začátkem příštího dostaly před soud.

Jak nahlížíte na právní konstrukci svého olomouckého kolegy Iva Ištvana kolem trafik pro bývalé poslance ODS? Zazněly totiž názory, že kdybyste to dělala vy, nešla byste do toho.
K této kauze se vyjadřovat nebudu, protože neznám důkazy. Pod dojmem zkušeností z nedávné minulosti, kdy se šetřila věc doktora Ratha, jsem velmi opatrná na hodnocení té které maličkosti v jakékoli kauze, pokud neznám spis. Pro veřejnost nevýznamné detaily jsou pro trestního právníka zásadní a významné. Nebylo by tedy korektní, kdybych komentovala jak tu trestní věc samu, tak 
i právní konstrukci svých kolegů.

Určitě se ale můžete vyjádřit 
k pojetí poslanecké imunity 
v podání Nejvyššího soudu.
Hlavně musím říct, že jsem očekávala podrobné odůvodnění usnesení. Výrok rozšiřující imunitu vyvolal velkou diskusi, což je v pořádku. Ale jeho odůvodnění podle mne mělo být natolik přesvědčivé, že by ho přijala i řada právníků s jiným názorem. Mne osobně nepřesvědčilo. Nevím, jak ten výrok číst především ve vztahu k tomu, zda bude vyloučeno z pravomoci orgánů činných v trestním řízení veškeré jednání exposlanců, ať se odehrálo na půdě sněmovny, či nikoli. Rozumím tomu, že se může odehrát legitimní diskuse nad pojmem „projev", zda jde jen o verbální projev, či další jednání 
s ním související, ale odehrávající se ve sněmovně. Zato moc nechápu, proč se takové jednání posuzuje v celém kontextu, tedy i mimo sněmovní půdu – tam už s výkladem NS osobně nesouhlasím.

Vnímáte tlak z pravé části politického spektra na státní zástupce? Kromě vulgárních výrazů se objevuje i teorie, že ČR se mění v prokurátorskou republiku, kdy žalobci nepřípustně zasahují do zákonodárné moci.
Je třeba rozlišovat, zda ty – jemně řečeno – nevybíravé komentáře pronášejí ti, kdo jsou sami zainteresováni 
v trestním řízení, a jejich obhájci, nebo lidé, kteří by měli působit neutrálně. Ti druzí by se měli vyvarovat všech osobních ataků a invektiv. Pokud někdo mluví o prokurátorské republice a snaze státních zástupců přebírat moc ve státě, vůbec nerozumí podstatě věci. Zákonodárci této země nastavili pravidla pro fungování státního zastupitelství 
v zákoně o SZ a především 
v trestním řádu. Pokud trestní řád ovládá zásada legality, která říká, že státní zástupci musejí stíhat trestné činy, 
o nichž se dozvědí, pak nerozumím tomu, že když tato zásada dopadla na politiky, mluví o prokurátorské republice. Kdo pronáší tato slova, ví o dělbě moci ve státě velmi málo.

Tak tomu já rozumím naopak moc dobře. Všichni se před voliči zaklínají heslem padni komu padni, ale když padne na ně, začnou vyvádět jako smyslů zbavení.
Jenže kdyby státní zástupci nekonali podle zásady legality, mohli bychom hovořit
o selhání státního zastupitelství, neboť by vytvářelo výběrová trestní řízení.

Asi nejvíce vás během ročního působení v Praze zasáhlo, že ministryně Marie Benešová stáhla ze sněmovny zákon 
o státním zastupitelství, na jehož vzniku jste se osobně podílela. Co bude s tímto návrhem?
Já tu normu, která je skutečnou změnou systému práce státního zastupitelství, považuji za dobrou a moderní. Věřím, že svého naplnění dojde
a nejpozději po příštích parlamentních volbách bude diskuse nad ní obnovena.