Okurky, které zabíjely v Německu, jsou i v Česku. Španělské okurky už zabily devět lidí. Španělské okurky to nebyly.

To jsou jen některé titulky, které přesně před rokem zaplavily stránky českých novin.

První případy onemocnění krvácivým průjmem byly zaznamenány v Německu začátkem loňského května a 
23. května přišla zpráva, že si bakterie vyžádala první oběť.

Ještě předtím německé úřady oznámily, že za nákazou stojí španělské okurky. Zelenina byla téměř neprodejná. Ale obchodníci si našli cestu.

„Zkusili jsme fintu. Pustili jsme rajčata v akci o třetinu levněji a lidé je kupovali jako diví," vzpomíná šéf svazu obchodu Zdeněk Juračka.

Okurky to nakonec nebyly, epidemii nejspíše způsobily klíčky pískavice (bylina používaná jako koření) dovezené 
z Egypta. Co naplat, evropským farmářům zbyly jen oči pro pláč. Jen čeští farmáři zbytečně přišli o 64 milionů Kč.

Kdyby šlo o jeden případ, lidé by nad tím nejspíše mávli rukou. Jenže různé paniky se nejen u nás šíří docela často. 
A stojí desítky milionů.

Prasečí chřipka

Příklad za všechny: prasečí chřipka. V březnu 2009 se začala šířit zpráva o epidemii prasečí chřipky, jež vypukla v Mexiku a následně se přenesla i do Evropy. V té době ČR  objednala milion dávek vakcín za 210 milionů korun. Lidé ovšem o ně neměli zájem, takže po dohodě s výrobcem jich stát nakonec pořídil o 300 tisíc méně. Přesto po skončení epidemie zůstalo na skladě 600 tisíc dávek za 110 milionů korun.

„Vakcíny byly jen preventivně použitelné a už se znehodnotily," říká dnes šéf České vakcinologické společnosti Roman Prymula. Podle něj ale tehdy jiné východisko nebylo. „Nikdo nebyl schopen předpovědět, jestli je onemocnění závažné," tvrdí lékař.

Paradoxně jedním z těch, koho prasečí chřipka skolila, byl hlavní hygienik Michael Vít.  Ač vakcínu doporučoval, sám očkovaný nebyl.      

Psycholog Jeroným Klimeš řekl Deníku: Evoluce nehraje na silné a slabé, ale na živé a mrtvé 

Je to rok, co německé úřady označily španělské okurky za původce smrtícího onemocnění. Lidé z obav 
o své zdraví přestali nakupovat zeleninu. O dva roky dříve pak brali útokem lékárny a skupovali tablety, které je měly ochránit před prasečí chřipkou. Psycholog Jeroným Klimeš považuje tyto reakce za odůvodněné.

Co spouští paniku?
Všechny paniky se řídí principem nápodoby. Jinými slovy lidé vidí, že někteří jiní lidé si dělají těžkou hlavu 
a tahle nápodoba je vede k tomu, že vezmou nohy na ramena a utíkají. Je to sebezáchovný mechanismus, který pomáhá lidem miliony let. Když máte nedostatek informací, řídíte se nápodobou lidí kolem vás, protože je pravděpodobné, že ti lidé nevydávají emoci jen tak mýrnyx týrnyx, neboť to stojí hodně energie.

Jak lidé přistupují k informacím o možné hrozbě?
Když přichází nějaká hrozba, tak o tom lidé zpočátku nechtějí slyšet a popírají to. Jakmile se to provalí, hodně záleží, jak daleko je člověk od úderu. Nejhorší následky mají ti, kteří do toho koukají jakoby z metru, ať je to povodeň, požár či teroristický útok. Stačí přitom malá změna vzdálenosti a reakce člověka je mnohonásobně jiná. Když se pak jedná o dav, tak ten se chová jako rybičky. Davem se šíří nějaká informace a lidé v davu odezírají emoci a zdrhají tím směrem, kam dav ukazuje.  

Jsou pro Čechy v takových případech důvěryhodné úřady?
Lidé mají do značné míry levicové myšlení, to znamená, že čekají od státu protektivní roli, tedy státe, starej se, státe, udělej. Je to normální reakce v nouzi. Když mi docházejí síly, dívám se doprava, doleva, kdo by mi pomohl. Sleduji rodiče, stát, Pána Boha, prostě toho, kdo je po ruce. Pro lidi je důležitá jakákoliv jiná autorita. Třeba ve filmu Vrchní, prchni! hlavní postava vystoupí mezi číšníky a rozdělí je. Jedněm řekne, aby běželi tam, druhým zase jinam, potom uteče. To znamená, že kdokoliv si zachová chladnou hlavu, bere se jako autorita. Jestliže tedy úřady něco řeknou, lidé se na ně upínají jako na jakoukoliv jinou autoritu. Prostě, kdo se v davu objeví a vypadá, že ví, o čem mluví, dav se na něj naváže.  

V posledních letech se lidé 
v médiích mohli dozvědět o řadě hrozeb, ať už to byla loni E. coli, před dvěma roky prasečí chřipka, předtím zase ptačí chřipka a podobně. Nehrozí, že lidé budou příště vůči takovým zprávám imunní?
Záleží na druhu podnětu. Pokud máte samé plané poplachy, dochází k tzv. vyhasnutí reakce.  Ale třeba reakce na povodně byly naprosto důvodné.  

Když se tedy před třemi lety objevila prasečí chřipka a lidé hromadně skupovali léky, byla jejich reakce správná?
Ano. Když běží zpráva 
o nějakém nebezpečí, lidé by na ni měli přiměřeně reagovat. To, že se poplach ukáže planým, ještě neznamená, že reakce byla ve své době neodůvodněná. Všichni epidemiologové říkají, že časem musí přijít nějaká mutace ve stylu španělské chřipky. To, že to tyto nebyly, je jedna věc, ale jednoho krásného dne přijde. Osobně jsem na to nereagoval, čekám na první varovné známky, až se něco objeví. Ale neexistuje žádné obecné pravidlo, jak má člověk na takové zprávy reagovat. Existuje tu však manipulativní pravidlo, že silný člověk se nenechá ničím zviklat. To znamená, že na ty, kteří měli ustrašenou reakci, bylo nahlíženo jako na slabé hlupáky, kteří se nechali napálit. Ale na rovinu, evoluce nehraje na silné a slabé, ale na ty, kteří přežili, a na ty, kteří nepřežili. 
V okamžiku, kdy přijde opravdu epidemie, budou se počítat živí a mrtví, ne ti, kteří měli ustrašenou reakci, a ti, kteří ji měli dvakrát zbytečně.