O existenci útržkovitých deníkových záznamů přibližujících nejbolestivější setkání Václava Havla s represivními složkami komunistické moci neměl dlouho nikdo ponětí. Sám Václav Havel se o nich nikde nezmiňoval a ani v rozhovorech s nejbližšími se ke své vězeňské zkušenosti příliš nevracel. Deníky objevil až před dvěma lety David Dušek při pořádání pozůstalosti Zdeňka Urbánka, překladatele, esejisty a celoživotního přítele Václava Havla.

Písmo, které mu připomínalo rukopis Václava Havla, Dušek konzultoval s Annou Freimanovou, která byla s Václavem Havlem v úzkém kontaktu již od 80. let a která jeho domněnku potvrdila. Dušek nato oslovil další tři blízké Havlovy spolupracovníky - filozofa Martina Palouše, kanadského překladatele Paula Wilsona a diplomata Michaela Žantovského s prosbou o napsání esejů, které by Havlovy zápisky pomohly rozkrýt a ozřejmit.

"Diář z jednoho z nejdramatičtějších období v Havlově životě přispívá k lepšímu chápání cíleného útoku moci na nekonformního spisovatele, jeho tehdejšího duševního rozpoložení, jeho myšlenkového i společenského okruhu a mučivého dilematu, před nějž byl postaven," řekl Havlův životopisec a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Václav Havel se stal jedním z prvních mluvčích Charty. Následkem toho strávil v lednu až květnu 1977 pět měsíců ve vyšetřovací vazbě, v říjnu pak byl odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině na 14 měsíců podmíněně, další vyšetřovací vazba ho čekala v lednu až březnu 1978. V komunistických vězeních strávil Havel celkem pět let, což se mimo jiné podepsalo na jeho horším zdraví.