Mácha byl podle rozsudku velitelem skupiny StB, jež měla počátkem roku 1950 za úkol donutit některé představitele katolické církve k přiznání, že chystali proti komunistickému režimu spiknutí. Jeho součástí měl být takzvaný číhošťský zázrak, kdy se v roce 1949 v kostele v Číhošti u Ledče nad Sázavou při kázání faráře Toufara několikrát pohnul kříž na oltáři.

Vyšetření číhošťského zázraku svěřily špičky totalitní moci takzvané Instruktážní skupině StB, která v lednu 1950 zatkla faráře Toufara a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval.

Po krutém mučení vyšetřovatelé nakonec 23. února kněze přiměli, aby podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel dva dny nato na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze, kam jej převezli z valdického vězení.

První stíhání bylo odloženo

Tato akce Státní bezpečnosti zaměřená proti katolické církvi byla podle soudu v rozporu i s tehdejšími platnými zákony, neboť příslušníci komunistické policie vyslýchali církevní představitele za pomoci nedovolených brutálních metod, přičemž vyslýchající ani neměli pravomoci vyšetřovatelů, a dokonce i samotné držení kněží ve valdické věznici bylo protiprávní.

Bývalý důstojník StB Mácha byl už jednou v souvislosti s Toufarem trestně stíhán, a to v roce 1968, kdy byl vojenskou prokuraturou obviněn z farářovy vraždy. Vyšetřování však bylo odloženo, neboť prokuratura dospěla k závěru, že Mácha sice Toufara u výslechu skutečně ztloukl obuškem, ale zranění, která mu tím způsobil, nebyla natolik vážná, aby zapříčinila farářovu smrt.

Toufar byl pohřben v hromadném hrobě u zdi ďáblického hřbitova v Praze. V červenci 2014 byly jeho ostatky po 65 letech vyzvednuty a převezeny do číhošťské farnosti, kterou Toufar naposledy spravoval. Následně byly po slavnostní bohoslužbě za účasti církevních hodnostářů a tisíců věřících uloženy v kostele Nanebevzetí Panny Marie.