Ten den bylo na ulicích měst rušno. Lidé demonstrovali proti okupaci Československa. „Cizí vojáci však tentokrát zůstali v kasárnách a Bohumil Siřínekprotesty místo nich na rozkaz komunistické strany potlačila československá policie, armáda a Lidové milice," přiblížil tehdejší atmosféru historik Lukáš Cvrček, který je zároveň předsedou spolku Pomníky obětem bezpráví.

Ozbrojené složky proti demonstrantům nasadily obrněnou techniku včetně tanků. Na některých místech do lidí střílely. Výsledkem bylo pět mrtvých, stovky zraněných a tisíce zatčených. Dva lidé byli zabiti v Brně, tři v Praze.

Jednou z obětí byl i tehdejší žák základní školy Bohumil Siřínek. „Vždy, když jsem se dostal do úzkých, pomohl mi. Půjčoval nebo opravoval mi kolo. Byl to ale docela tvrďák," vzpomíná dnes na o pět let staršího bratra Roman Siřínek.

Podle některých pozdějších výpovědí chtěl mladík v Praze navštívit svou tetu, aby si od ní vypůjčil peníze, které mu po cestě došly. Jeho bratr je však přesvědčen, že důvod návštěvy Prahy byl poetičtější. „Ač byl Bohouš takhle mladý, měl děvče v Praze a s kamarádem Standou, který stále žije vedle ve vsi, se vydali za tím děvčetem. Byla to dětská láska. Jmenovala se Iva a hrála dobře na kytaru," vysvětluje.

Každopádně kolem deváté hodiny večer stál Bohumil na Tylově náměstí v Praze 2, kde více než deset tisíc demonstrantů téměř obklíčilo policisty a příslušníky Lidových milic.

Výstřely do vzduchu

Neznámý milicionář vystřelil ze samopalu a trefil stojícího Bohumila. „Bylo to několik vypálených střel za sebou. Mimo těch milicionářů tam žádné jiné uniformy, tím mám na mysli Veřejnou bezpečnost nebo armádu, nebyly. Okamžitě, jak zazněla tato dávka, Bohouš Siřínek vedle mě padl na zem," popsala před dvaceti lety svědkyně události Miroslava Válová.

Mladíka okolostojící demonstranti dostali na chirurgickou kliniku v Londýnské ulici. Jeho zranění však byla vážná a o měsíc později zemřel. „Ani nechtěli vypátrat, kdo to byl. Policie to vysvětlila tak, že střílel někdo z lovecké pušky," vzpomíná Roman Siřínek. Události se výrazně dotkly jeho rodiny, která nesměla o smrti mluvit. Roman nesměl vystudovat vysokou školu a později emigroval do USA, odkud se vrátil až po roce 1989.

Smutné je, že zatímco brněnské oběti tehdejších událostí mají svou pamětní desku už dávno, v Praze není ani jedna. To napravuje právě společnost Pomníky obětem bezpráví a dnes připevní na hotelu Beránek na Tylově náměstí první z nich. Další by pak chtěli zhotovit pro Františka Kohouta a Vladimíra Krubu, kteří byli zastřeleni v Králodvorské ulici poblíž Obecního domu. Společnost proto hledá majitele domu, který by jim dovolil na svou nemovitost pamětní desku nainstalovat.

„Je to alespoň nějaká pocta. Doufám, že lidé, kteří půjdou kolem, se na to podívají a něco jim to řekne. Doufám, že národ nepůjde zpátky k tomu socialismu nebo komunismu. Jenom doufám, že ho nezavraždili nadarmo," dodal bratr zastřeleného Bohumila Siřínka.

Hledáme Sametky
Praha – Symbolicky v den 47. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR byla spuštěna hra Sametky, která má mladým lidem připomenout toto pohnuté období. Organizuje ji Česká rada dětí a mládeže s podporou regionálních Deníků. Hra využívá prvků oblíbeného geocachingu. Děti 
a studenti v ní budou po celém Česku hledat více než 150 tzv. kešek s autentickými a často neznámými příběhy lidí prožitými mezi srpnem 1968 a listopadem 1989. Patronát nad druhým ročníkem hry převzala herečka a moderátorka Bára Štěpánová, v někdejším disentu známá díky svému působení ve Společnosti za veselejší současnost.
„Předpokládám, že lidé 
a zejména mladí jsou od přírody zvídaví a kladou si otázky, proč jsou u nás věci tak, jak jsou, proč naše společnost funguje tak, jak funguje," řekla Deníku. „Odpovědi mohou najít často právě v historii a když ji mohou objevovat skrz zajímavé a ne úplně známé příběhy lidí, není lepší způsob, jak si o této etapě našich dějin zvýšit povědomí. Věřím, že jak jednotlivce, tak i školní třídy Sametky osloví. Moc bych si to přála," dodala Bára Štěpánová.