„Po prvních třech letech za katedrou jsem byl před vyhořením. Spal jsem čtrnáct hodin, do práce jsem se musel nutit, nebavila mě, býval jsem podrážděný,“ popsal Marek Bula, tehdy matikář na druhém stupni. Pak mu škola zaplatila supervizi, tedy konzultace s psychologem zaměřeným na pracovní proces. „Probrali jsme, kde mám zdroje energie, kudy mi utíká pryč a jakým způsobem bych to mohl vybalancovat. Hodně mi to pomohlo a znovu mě to nastartovalo,“ dodal. V Česku ale podle něj stále převládá postoj: Já to zvládnu sám, nějak to překonám.

Nedostatečnou péči o osobní pohodu, takzvaný wellbeing, a tedy i o prevenci syndromu vyhoření se nyní Bula snaží změnit z pozice vyučujícího na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zavádí tam volitelný předmět Duševní zdraví v prvních letech za katedrou. Příští semestr pak přibude předmět Duševní zdraví dětí a jak ho podporovat. Funguje také seminář sebezkušenostní přípravy na profesi. Zabývá se osobním rozvojem, rolí učitele či vztahy ve třídě.

Studie ukázaly, že syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech. Nechat si jej přerůst přes hlavu může vést až k hospitalizaci na psychiatrii:

Syndrom vyhoření
Přichází tiše, ale stane se peklem. Syndrom vyhoření může skončit hospitalizací

„Žáka je třeba vnímat především jako člověka. Spíše než oborové poznatky jsem k tomu využil znalost dětí a jejich chování, schopnost práce se skupinou i přímo se sebou. Moji studenti na fakultě mají zájem poznat žáky a navázat s nimi nějaký vztah. Přínosné je to pro obě strany,“ vylíčil Bula.

V západní a severní Evropě se přitom zaměřují na podporu wellbeingu už třicet let. Tamní ředitelé vědí, jak důležité jsou zdravé vztahy učitele s kolegy, vedením i žáky. A že se vyplatí podporovat kantorovu sebedůvěru, odolnost, optimismus a naději.

Čeští učitelé: Pětina vyhořelých, dvě třetiny v chronickém stresu

Vyhoření může pedagogy potkat až po desítkách let za katedrou, nebo i v prvních letech. Přibližně 15 procent začínajících vyučujících opouští školství. Bula působí v kolektivu výzkumníků, kteří zkoumají stav osobní pohody vyučujících. Nejčastěji slyší: velké pracovní vytížení, problémové chování žáků, obtížná komunikace s rodiči, administrativa, klima ve škole. „V jaké pohodě se nachází učitel, hodně určuje klima ve třídě a tedy wellbeing žáků,“ upozornil odborník. Připomněl také, že řada pojišťoven již dnes přispívá na psychoterapii.

Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy vydala v roce 2020 s kolegou Stanislavem Štechem publikaci o učitelském vyhoření, jež vznikla na základě výzkumu v českých školách. Ukázal, že pětina vyučujících měla projevy rozvinutého syndromu vyhoření a dvě třetiny byly vystaveny chronickému stresu a hrozilo jim propuknutí syndromu. Průběh bývá podobný: Člověk dlouhodobě vydává mnohem více energie, než přijímá. Nenačerpává dostatek sil a pozitivních zážitků a jede na dluh.

„A to se data sbírala před pandemií. Ta stres a riziko vyhoření ještě prohloubila. Učitelé vykazovali vysokou míru depresivity a úzkosti, vyšší než jiné profese,“ připomněla Lenka Felcmanová, předsedkyně organizace Society for all a autorka publikace o wellbeingu ve škole.

Připomněla rovněž, že covidovou krizi vystřídala uprchlická a školy musely integrovat tisíce ukrajinských žáků. Pro pedagogy to znamenalo další psychické vypětí.

„Na vyučující se neustále kladou další požadavky, aby kvalita výuky a péče o studující byla čím dál lepší. Málo pozornosti se už věnuje tomu, jak se cítí oni sami,“ upozorňují Irena Smetáčková a její kolegové. Vytvořili proto pro pedagogy web, jak syndromu vyhoření přecházet.

Setkávat se. I u kávovaru

Školy by podle Felcmanové měly podporovat neformální setkávání pedagogů a vytvořit k němu podmínky. „Je dobré vybudovat klidovou místnost pro učitele, kde se sejdou u kávovaru, pohovoří si. Nebo si jen odpočinou,“ přiblížila.

Důležitá jsou dle ní i organizovaná setkání, kde lze sdílet nejen učební materiály, ale i náročné momenty, které s žáky zažívají, a jejich osvědčená řešení. A také si sjednotit přístup ke třídám. „Když mají učitelé stejná pravidla, žákům se snáze dodržují a lépe se chovají,“ vysvětlila Felcmanová.

„Důležité je dbát na prevenci a ve škole vytvářet bezpečné a vlídné prostředí,“ říká v rozhovoru pro Deník psychoterapeut Michal Kolář:

Šikana vzniká ve třídě postupně. Nejvíce zranitelní a odlišní se ocitají na okraji skupiny, zažívají ponižování. Deník přináší rozhovor, který by si měl přečíst každý rodič i učitel
Školní agresoři nebývají psychopati, ale normální děti, říká odborník na šikanu

V českých školách učí přes 40 procent pedagogů nad 50 let. Tedy generace, kterou k péči o duši nikdo nevedl. I ty je potřeba umět oslovit. Felcmanová doporučuje třeba supervizi, tedy konzultaci práce s proškoleným odborníkem zvenčí. „Řeknete mu věci, které byste svým kolegům neřekli, získáte náhled na složité situace ve třídě, pozměníte postoje,“ popsala. Mnoho problémů se tak odbourá dříve, než přerostou v chronický stres a vyhoření.

Takové příležitosti by měl pedagogům nabízet ředitel, nebo by se po nich měli poohlížet i sami. „Stejně běžně, jako si čistíme zuby nebo dbáme o fyzické zdraví, musíme pečovat i o to duševní a posilovat ho,“ upozornila Felcmanová. Pomáhá například pohyb, relaxační metody, vyhledávání pozitivních zážitků či meditace. „Pečovat o duši ale zatím česká společnost moc neumí. Všichni se to proto musíme učit,“ dodala autorka publikace o wellbeingu ve škole.

Týden pro wellbeing ve škole (13.-20. února 2024)

Šedesátka organizací se postavila za myšlenku, že wellbeing, tedy osobní pohoda, není jen příjemná nadstavba vzdělávání. Ale že jde o zásadní princip, bez nějž nelze dosáhnout významného zlepšení v duševním zdraví ani ve vzdělávacích výsledcích. Během sedmi dní plných workshopů, online i offline seminářů, vzdělávacích kampaní, happeningů a školních projektů chtějí ukázat, že jde vytvořit školy, kde se všichni cítí dobře a naplno rozvíjí svůj potenciál.

Týden pro wellbeing ve škole koordinuje Partnerství pro vzdělávání 2030+. Mediální partnerem je Deník.cz.