Británie byla 10. července 1940 jedinou evropskou zemí, kterou Hitler nepokořil (se Sovětským svazem ho pojilo spojenectví). Britové si uvědomovali, že osud jejich země závisí na „hrstce“ příslušníků Královského letectva, a proto piloty z cizích zemí vítali.

„Ještě nikdy v dějinách lidských konfliktů nedlužilo tolik lidí za tak tak mnoho tak malé hrstce jedinců,“ pronesl britský premiér Winston Churchill 20. srpna 1940.

Onu hrstku (The Few) tvořilo 2353 Britů, ke kterým se připojili letci ze zemí Commonwealthu, tedy národů poddaných britskému panovníkovi – Novozélanďané, Australané, Kanaďané a Jihoafričané, a piloti z nacisty okupovaných zemí. Mezi nimi tvořili nejpočetnější skupinu Poláci (145) a Čechoslováci (88).

„Královské letectvo — Royal Air Force — vědělo, že prchá několik dobře vycvičených Čechů i Poláků,“ vyprávěl pro Paměť národa František Fajtl, jeden z nejznámějších československých pilotů 2. světové války, který bojoval na západní i východní frontě.

„Vzali nás a my jsme museli projít takzvanou zdravotní karanténou, ta byla 14 dní. Ale protože měli nouzi o piloty, tak nám byla zkrácena na dobu týdne. Tu jsme prožili ve shromažďovacím táboře v Cholmondeley Parku a tam odtud potom jsme se dostali do anglických jednotek.“

Po krátkém výcviku na britské letouny Hurricane a Spitfire vzlétl do boje v 1. a 17. peruti a ve spolupráci se svými britskými druhy dva letouny sestřelil a třetí vážně poškodil.

František Fajtl se nejvíce proslavil u 313. československé stíhací perutě, k níž nastoupil v květnu 1941. Brzy se ujal velení nad jednou z jejích letek a v jejím čele pak podnikal ofenzivní výpady nad okupovanou západní Evropou. Po svém sestřelení nad okupovanou Francií v květnu 1942 se dokázal neuvěřitelně dobrodružnou cestou vrátit přes frankistické Španělsko zpátky do Anglie. Po svém návratu byl jmenován velitelem 313. čs. stíhací perutě a v roce 1944 se dobrovolně přihlásil na východní frontu. Do konce války velel 1. čs. stíhacímu leteckému pluku, jednotce proslulé svým statečným bojem při Slovenském národním povstání. Své válečné zážitky ze západní i východní fronty popsal poutavě v několika knihách, tou nejznámější byla Sestřelen, která poprvé vyšla v roce 1947. Díky jeho literárnímu talentu se na letce nezapomnělo ani v dobách, kdy se o jejich působení na západní frontě v Československu mluvit nesmělo a letci byli zavíráni do vězení a pracovních táborů – František Fajtl strávil 17 měsíců v táboře nucených prací Mírov.

Příjmení statečných československých letců, kteří uprchli z okupované vlasti, aby bojovali proti Hitlerovi, připomínají ulice na sídlišti Černý Most. V roce 1991 nahradila jména zahraničních komunistických funkcionářů.

Nechybí mezi nimi Františkova ulice pojmenovaná na počest Josefa Františka, nejúspěšnějšího stíhače bitvy. Účastnil se jí v legendární 303. polské peruti a jeho kamarád-letec Josef Balejka vyprávěl Paměti národa proč.

Sedmnáct sestřelů Josefa Františka

S Josefem Františkem, Vilémem Košařem a Matějem Pavlovičem se vyznamenali hned na začátku války při obraně Polska. Slavný československý čtyřlístek bránil po boku Poláků ze vzduchu také Paříž, a proto byli po pádu Francie zařazeni po příjezdu do Anglie do 303. polské perutě.

Dne 10. července 1940, který je považován za oficiální začátek bitvy, vznikla 310. československá stíhací peruť. „Napsal jsem tajně na české vyslanectví v Londýně, že jsme tady, že jsme mezi Poláky a co máme dělat. Vzápětí jsem dostal odpověď od nějakého velitele, že máme zůstat mezi Poláky, prý jsme se proslavili v Polsku a naše vláda má zájem na prohlubování spolupráce s Poláky,“ uvedl Balejka.

Josef František vzlétl poprvé do akce s 303. polskou perutí na konci srpna a již 2. září 1940 slavil první úspěch - sestřelil německou stíhačku Messerschmitt. Polská peruť se během jednoho měsíce stala nejúspěšnější perutí bitvy o Británii se 126 sestřely, z nichž 17 se podařilo právě Josefu Františkovi.

„Sestřelil sedmnáct letadel za tři týdny, to bylo neuvěřitelné. Ještě po válce se o něm vykládalo, jaký to byl hrdina. Ale chudák byl přelétaný, startovali jsme i čtyřikrát denně. A jednou při přistání chytil křídlem o strom a zabil se,“ řekl Balejka o svém kamarádovi Josefu Františkovi, který zahynul pouhý den po svých 26. narozeninách 8. října 1940.

Předváděl se před svou milou?

Skóre Josefa Františka se do konce války podařilo překonat jen několika československým a polským letcům. Nutno dodat, že jeho úspěchy byly spojeny s nedodržováním rozkazů, kdy při leteckých akcích prostě odletěl z formace sestřelit nepřátelské letadlo. Velitel perutě Urbanowicz nechtěl o vynikajícího letce přijít, ale zároveň se obával o disciplínu perutě, a proto ho ustanovil „hostem perutě“.

Po nálezu jeho letadla na jižním předměstí Londýna a těla bez zásahu se objevily spekulace, že ho o život připravila právě jeho neukázněnost. Vědělo se, že už dříve předváděl akrobatické kousky nad domem své anglické milé.

Ať už byl důvod pádu jeho letadla jakýkoli, Britové jeho nasazení ocenili, udělili Záslužnou leteckou medaili (DFM) in memoriam a pohřbili ho jako hrdinu 10. října 1940 na hřbitově polského letectva v Northwoodu. Jeho jméno najdete spolu s dalšími šesti jmény padlých Čechoslováků v bitvě o Británii ve Westminsterském opatství na zdi Kaple Královského letectva.

Ze slavného československého čtyřlístku se konce války dožil jen Josef Balejka. V roce 1941 zahynuli také Vilém Košař a Matěj Pavlovič. „Byli jsme čtyři kamarádi a zůstal jsem já jediný. Tak jsem začal pít. Všichni říkali: Josefe, nepij, nebo tě Němci sestřelí. Ožeň se.“

Josef Balejka rady poslechl a v říjnu 1941 se oženil s Angličankou Irene Bates. Při jednom návratu z bojového letu unikal německým stíhačkám a na základnu se vrátil s poškozeným letadlem a se zraněními, která mu znemožnila létat ve výškách. Byl zařazen na místo leteckého instruktora, a když se jeho zdravotní stav zlepšil, posílil 311. československou bombardovací peruť.

Památku letců připomíná Okřídlený lev na Klárově

Po válce se krátce vrátil do Československa a po vítězství KSČ ve volbách v květnu 1946 vystoupil z armády a odjel do Anglie. Tam získal licenci pilota civilních dopravních letounů a létal pro Britskou Guayanu v Jižní Americe. Po roce 1989 se odstěhoval se do rodných Valašských Klobouk, kde v červenci 2004 zemřel.

Během druhé světové války prošlo leteckými jednotkami na Západě 2500 československých vojáků, ať už jako létající, nebo pozemní personál. Zahynul každý pátý (529 mrtvých či nezvěstných), 250 letců bylo zraněných, 52 zajatých. Jejich památku připomíná Okřídlený lev na Klárově.

Vzpomínky pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Více na podporte.pametnaroda.cz.