„V základních školách se bez povšimnutí veřejnosti učí děti nadané i zdravotně handicapované. Vyžaduje to ale obrovské úsilí učitelů a rodičů, aniž by měli jakoukoli zvláštní podporu státu. To jediné se teď změní," říká ministryně. Zkrátka od 1. září půjdou do škol peníze na asistenty, pomůcky, podpůrná opatření. Žádný masový nápor žáků s lehkým mentálním postižením se konat nebude, specializovaná pracoviště mají dva roky na rediagnostiku všech dětí s touto poruchou. Tady ale končí optimistický tón.

Kritici totiž namítají, že chvályhodná idea narazí na realitu. V poradnách chybějí odborníci, málo je i asistentů, kteří platově balancují na hranici přežití. Chce-li Kateřina Valachová boj o inkluzi vyhrát, musí napnout všechny síly na budování zázemí pro pedagogy. To platí i o dalších paragrafech novely, konkrétně povinné maturitě z matematiky, plošných přijímačkách na střední školy nebo umisťování dvouletých dětí v mateřských školách. Nebude-li vše promyšlené a logisticky dotažené, bude z toho výbuch.

V opačném případě to může pomoci jak českému průmyslu, který zoufale volá po absolventech technických oborů, tak rodinám, jež potřebují dát dítě do předškolního zařízení už v raném věku. Kateřina Valachová je systematická politička s logickým mozkem právničky, takže lze věřit, že věci, které v resortu prosazuje, zasazuje do komplexního rámce. Koneckonců proto nebojuje s ministrem financí Andrejem Babišem, ale spolupracuje s ním. A díky tomu se možná prstenec obcí kolem Prahy dočká dvou nových velkých škol a učitelé razantního zvýšení platů. „Přidávat státním zaměstnancům plošně nemá smysl, vyšší příjmy si zaslouží ti, kteří teď ani nedosahují na průměr, a to jsou například učitelé, sestřičky nebo zaměstnanci finančních úřadů," sdělil Deníku Andrej Babiš, což zní nadějně.

Justiční vody

Méně idylický pohled byl na justiční vody. Největší vládní strana, ČSSD, byla pravomocně odsouzena k zaplacení 338 milionů korun svému bývalému advokátovi Zdeňku Altnerovi. Peníze, které si půjčila u FIO banky, mu ale neposlala. Čeká totiž na vyjádření Nejvyššího soudu, k němuž se dovolala a požádala ho o odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Předseda strany Bohuslav Sobotka má verdikt Městského soudu v Praze za nespravedlivý a pobuřující co do délky sporu (trval šestnáct let a u této instance ležel let dvanáct).

Chápu vztek sociálních demokratů, ale marná sláva, hloupou smlouvu podepsali jejich tehdejší šéfové a nyní soud rozhodl, že za to musejí zaplatit. Měli tak neprodleně učinit a naštvání obrátit v pozitivní energii. Vůči voličům kontaktní kampaní bez billboardů a směrem ke všem občanům změnou pravidel, aby soudní spory netrvaly roky.

Nevyznamenal se ani prezident Miloš Zeman. Rozhodnutí soudkyně Kateřiny Sedlákové ohledně omluvy za jeho výroky na adresu Ferdinanda Peroutky označil „za amatérismus". Prý si hraje na literární kritičku a neví, že tezi o andělech a vlcích přisoudil Peroutkovi ve svých Pamětech Václav Černý. To je sice pravda, ale Martin Jan Stránský již předtím, než věc projednával soud, prokázal, že předmětný článek napsal v Přítomnosti jeho otec Jan pod pseudonymem Petr Bílý.

Překvapivý amatérismus naopak prokázal Miloš Zeman, když bezhlavě zopakoval termín krajských a senátních voleb, který mu našeptali středočeští krajští zastupitelé. Ministr vnitra ho musel upozornit, že by byl v rozporu se zákonem, což prezident uznal, takže k urnám půjdeme 7. a 8. října. Aby toho nebylo málo, na hradních stránkách visí proslov hlavy státu z 1. dubna, v němž tvrdí, že „otec současného čínského prezidenta zahynul za Kulturní revoluce 
v čínském koncentračním táboře". Trochu se obávám, že Miloš Zeman naslouchal pohádkáři Jaroslavu Tvrdíkovi. Otec Si Ťin-pchinga Si Čung-sün totiž zemřel v ústraní 24. května 2002, kdy po Maově běsnění nebylo už třicet let ani vidu, ani slechu.

Citát