Matka dítěte ani její přítel s obviněním nesouhlasí, od začátku jakékoliv dlouhodobé fyzické násilí a psychický teror naopak rezolutně popírají. Proti rozsudku soudu se po dohodě s obhájci odvolali.

Soud se při rozhodování o výši trestu opřel o znalecký posudek, ze kterého vyplynulo, že si dítě fyzické tresty nevymýšlí. A naopak to na něm ponechává následky. Modřiny potvrdili při hlavním líčení u soudu také svědci, například učitelky ze školy, popřípadě pracovnice domu dětí, se kterými byla dnes již dvanáctiletá dívka dříve na táboře.

Společná domácnost, společný teror

Předseda senátu Miroslav Čapek při vynesení rozsudku uvedl, že oba „rodiče" se na týrání nezletilé holčiny podíleli společně. Za špatné známky ve škole dostávala rukojetí plácačky na mouchy. Sprostě ji nadávali, nutili jí jídlo, které nechtěla. A trestali ji prý i za její opuštění dětského pokoje ve večerních hodinách, což vygradovalo do té míry, že malá Bára tajně močila na hadr, aby nemusela snášet doma další teror.

Největší strach, což uvedla nezletilá při výslechu, měla z návratu domů ze školy, pokud dostala špatnou známku. Dlouho se s tím musela vyrovnávat a snášet to.

Až přišel leden loňského roku, a další pětka ve škole v Bílině, kam chodila. Rozbrečela se s tím, že domů už nepůjde, že by zase dostala. Škola kontaktovala sociálku, která si společně s policií pro dítě do školy přijela. Malá Bára skončila v teplickém Klokánku, kde se o ni postarali.

U soudu také zaznělo, že od té doby se hodně zklidnila. Ani žádné modřiny od té doby neměla, což vyvrací informaci od matky, že se jí modřiny tvoří často, že na to sama trpí.

S trestem nesouhlasí, nešlo o týrání

Veronika N. coby matka a její druh Tomáš H. od samého začátku projednávání tohoto případu popírali jakékoliv týrání. Nevlastní otec sice přiznal, že dal dítěti jednou facku a že to řešila sociálka, ale také hned uvedl, že se omluvil a celou věc považoval za vyřízenou. Víckrát se to prý neopakovalo. To, proč mělo dítě opakovaně pohmožděniny po těle nikterak nekomentovali.

Zvýšení hlasu, sprosté nadávky, občasné plácnutí a další věci, o kterých při velmi emotivním výslechu hovořila malá Bára, nepovažovali za týrání. Při sledování hodinové projekce promítnuté v soudní síni, kdy policie vyslýchala jejich dítě, a to se opakovaně rozbrečelo a uvedlo, že už domů nechce, že se bojí, seděli naprosto v klidu, bez jakýchkoliv známek rozrušení a náznaku slz.

Hlavní líčení, včetně dokazování a výslechu všech svědků s tímto případem spojených, bylo rozloženo do dvou soudních dnů. Třetí den už byl prostor pouze pro závěrečné řeči obhájců, vyjádření obou obžalovaných a po krátké poradě senátu vynesení rozsudku. Státní zástupce trval na svém obvinění, a během dokazování to také bylo podle obžaloby potvrzeno, že k týrání docházelo. To nezpochybnil ani soudce. Státním zástupcem navrhovaný pohrůžkový trest na tři roky vězení, ovšem s podmíněným odkladem na pět let, senát ještě navýšil. Matku a nevlastního otce rovnou posílá za mříže na dva roky. S ohledem na to, že týrali dítě, které se nemohlo nikterak bránit. Oba se odvolali.