Obžalovaný Milan Heršálek z Tábora, majitel pozemku a objektu v Krkonoších, kde došlo loni 14. srpna k tragédii, vyslechl včera trest. Za přečin usmrcení z nedbalosti podle paragrafu 143, odstavce 1 a 3 trestního zákona dostal tři roky odnětí svobody se čtyřletou podmínkou. Zároveň musí během zkušební doby podle svých možností postupně vyrovnávat škody pozůstalým, a to v celkové výši téměř 700 tisíc korun.

Senát okresního soudu v čele s předsedkyní Pavlou Novotnou tak vynesl v hlavním líčení rozsudek nad mužem, který měl svou nedbalostí zavinit smrt studenta v Horních Albeřicích.

K čemu vlastně došlo v horské obci? Synové majitele Heršálka přijížděli každé léto brigádničit, přičemž prováděli hlavně výkopové a další pomocné práce. Studenti vysokých škol se podle svých slov jezdili do Krkonoš odreagovat od učení a přivydělat si peníze. V osudný den měli provádět výkop ve svahu u domu, kde chtěl majitel realizovat opěrnou zídku. Na pět metrů hlubokém zářezu, širokém podle svědků včerejšího procesu zhruba čtyři metry, zůstali v osudnou neděli dva chlapci. Hynek Blaha a Roman Kafka. Přestože ten den silně pršelo, oba studenti se po dešti rozhodli, že budou pokračovat v práci. Vodou nasáklá zemina se utrhla a Romana Kafku zavalila. Způsobila mu těžká zranění, jimž na místě podlehl.

Emotivní proces

Hlavní líčení se neslo v emotivně pohnuté rovině. Obžalovaný Milan Heršálek velmi podrobně popisoval, jak a kdy získal objekt v Krkonoších, jak ho pak musel opravovat a vysvětloval, proč prováděl výkopové práce v osudném svahu. I když se jej předsedkyně senátu spolu s přísedícími i státní zástupkyní několikrát dotazovali, jak zajistil bezpečnost chlapců v tak hlubokém zářezu ve svahu, nedostalo se jim dostačujícího vysvětlení.

Uvedl jen, že své plány na pozemku diskutoval s dalšími laickými stavebníky a že ho nenapadlo, aby se zajímal o nějaké zajištění bezpečnosti práce. Kvůli pracím na pozemku též nikdy nekomunikoval ani se Stavebním úřadem v Horním Maršově. „Klukům jsem hlavně kladl na srdce, aby na stavbě nedělali žádné hlouposti a vyvarovali se manipulace s elektřinou v objektu,“ uvedl k otázkám. „Odkop pozemku od domu a později i výkop jsme prováděli několik let. Nikdy se tam nikomu nic nestalo, nenapadlo mě, že by tam hrozilo jakékoliv nebezpečí. Při kopání jsme se loni dostali na tvrdou skálu, s kterou nešlo hnout. Absolutně jsem neočekával, že by hrozilo komukoliv jakékoliv nebezpečí. Kdybych to věděl, tak bych tam samozřejmě nikoho nepouštěl,“ vypovídal mimo jiné obžalovaný a několikrát se s pohnutým hlasem a slzami v očích obracel na rodiče tragicky zemřelého Romana Kafky. „To, co se stalo, mne nesmírně mrzí a rodičům se nesmírně omlouvám,“ opakoval stále Milan Heršálek.

Sesuv půdy mohl zavalit oba studenty

V případu vypovídala řada svědků, kteří též brigádničili na majitelově pozemku, včetně jednoho z jeho synů, Petra Heršálka, a také Hynka Blahy, jenž byl zřejmě poslední, kdo nešťastného kolegu viděl živého. „Ten den pršelo, ale nám déšť nevadil. Kluci odjeli do Prahy vyřešit si nějaké bydlení na koleji, tak jsme tam zůstali s Romanem sami. Maminka pana Heršálka, která tam vařila, nás upozorňovala, abychom v dešti nedělali, že by mohl nastat elektrický zkrat. Pracovali jsme totiž s elektrickým kladivem. Když přestalo pršet, šli jsme zase do výkopu a rozbíjeli dál skálu. Když se ta půda na Romana najednou sesunula, byl jsem se zrovna napít,“ vypovídal chlapec, který si zřejmě svou žízní zachránil život .

Z hlavního líčení dále vyplynulo, že Milan Heršálek nezajistil brigádníkům téměř žádné ochranné pracovní prostředky, nesplnil z legislativy vyplývající povinnosti a odtěžení zeminy prováděl bez stavebního povolení. A to i přesto, že jde o vysokoškolsky vzdělaného a společensky dost vysoce postaveného muže. V posudku od zaměstnavatele, jímž je Ministerstvo obrany ČR, bylo před senátem přečteno, že Milan Heršálek, absolvent vojenské akademie, pracuje jako vedoucí jednoho z oddělení ministerstva a má na kontě velmi bohatou profesní minulost. Vždy si počínal precizně a bez úhony. Působil též v jednotce SFOR v bývalé Jugoslávii a je nositelem statutu válečného veterána ČR.

Státní zástupkyně požadovala pro obžalovaného trest odnětí svobody na tři roky s tříletou podmínkou. Senát byl o něco tvrdší a podmínku o jeden rok ještě prodloužil. Přesto se však udělený trest pohybuje těsně za dolní hranicí sazby, když ta za přečin z nedbalosti v tomto případě je v rozmezí od 2 do 8 let.

Postoj matky

„Bylo jen otázkou času, kdy se něco takového mělo stát. Můj syn byl pracovitý člověk, pro partu by se rozkrájel. Radili jsme mu, aby poslouchal vždy dospělé. Mrzí mě, že jsem mu nevštípila, že i dospělý člověk ho může dostat do nebezpečí. Vše byla na té stavbě otázka času. Syna už mi nikdo nevrátí,“ vyjadřovala pohnutě svůj postoj k věci maminka tragicky zahynulého studenta.

Ve zdůvodnění předsedkyně senátu Pavla Novotná konstatovala, že byla dostatečně během líčení prokázána vina Milana Heršálka. „Je skutečně s podivem, že vysokoškolsky vzdělaný člověk, který má možnosti si vše kolem stavebních prací zjistit, ověřit, nejen, že konzultoval stavbu pouze s laiky, ale zcela ignoroval bezpečnost práce mladých lidí, čímž je vystavil nesmírnému nebezpečí, které vyústilo ve zmiňovanou tragédii,“ podotkla předsedkyně senátu. Zatímco státní zástupkyně se vzdala práva na odvolání, obžalovaný si ponechal lhůtu.