U Městského soudu v Praze se zpovídal ze sexuálních útoků na své asistentky, podle obžaloby někdy spojených i se znásilňováním, vyhrožováním a vydíráním. Soud se ve středu odpoledne s míněním žalobkyně téměř ztotožnil. Uznal vinu obžalovaného a vyměřil mu čtrnáctiletý trest. Prozatím nepravomocně.

Vynášení rozsudku v jednací síni přeplněné reportéry, jimž soud dokonce musel vydávat vstupenky, zkomplikovala náhlá nevolnost přísedící. Ta ztratila vědomí a soudce Stanislav Králík musel udělat pauzu. Poté, co ženu odvezla záchranná služba, ale ve čtení rozsudku pokračoval.

Vinu si nepřipouští

„Všechny jsem měl rád a do některých jsem se i zamiloval," odmítal Barták to, že by mladým ženám, které pro něj pracovaly v kanceláři, ale měly ho i svým vzhledem reprezentovat ve společnosti, ubližoval nebo měl jakékoli špatné úmysly. To, že k úkolům zaměstnankyň patřilo i poskytovat šéfovi sexuální uspokojení, ale lékař nepopírá. Dokonce se zdálo, že to přiznal i s jistou hrdostí. Trvá ale na tom, že tak to bylo od počátku sjednané (a ženy, z nichž některé podle Bartákových měly s placenou erotikou už předchozí zkušenosti, dostávaly i odpovídající plat převyšující běžné mzdy kancelářských sil plus ještě šperky a další dárky). Dokonce to prý vycházelo i z uzavřených smluv. To svědkyně u soudního jednání nepotvrdily, některé z žen nicméně naznačily, že s prací pro Bartáka byly spokojeny.

To ale rozhodně nebyl případ 11 žen, které vystupují v roli poškozených – 10 bývalých asistentek a matka jedné z nich, jíž měl vyhrožovat. Ty popisují šokující zážitky provázené utrpěnou újmou nejen v Praze, ale především na služebních cestách. V některých případech se dokonce podle posudků rozvinula posttraumatické stresová porucha. Barták ale odmítá, že by šlo o následky jeho chování. V průběhu procesu naznačoval, že by potíže mohly souviset s psychickými problémy mladých žen, s jejich zneužíváním alkoholu nebo drog; v jednom případě dokonce nastínil možné důsledky vlivu přísné výchovy v křesťanské rodině.

Muž, který se sám označil za „katolíka s liberálním postojem k sexu" tedy odmítá, že by dělal cokoli, za co by zasloužil víc než jen morální odsouzení. Rozhodně ne vězení! Vinu totiž cítí jen vůči své manželce a rodině. Sám se označil za „českou obdobu Dominika Strausse-Kahna" (vlivného muže obžalovaného ze znásilnění hotelové pokojské, který se později obhájil). Kauzu, která jej podle jeho mínění má definitivně odstranit z veřejného života, když ho nebylo možno zničit jinak, označil za „proces, jaké snad neprobíhaly ani v padesátých letech". Také jeho advokáti se vyslovili pro zproštění obžaloby, případně vyslovení dohledu probační a mediační služby – či nanejvýš by přicházel v úvahu trest s podmíněným odkladem výkonu… Na tyhle argumenty ale soud neslyšel a jeho vinu v jednotlivých bodech obžaloby uznal.

Vše do sebe zapadá

Barták ale od počátku trvá na tom, že před soudem se ocitl kvůli komplotu, který podle něj měli zorganizovat jeho protivníci z vedení Lvího klubu, soupeřící s ním o moc, společně s dalšími nepřáteli. Vzhledem k tomu, že pět poškozených přišlo s požadavkem na odškodnění za činy spáchané v letech 2006 – 2011 v celkové výši 13 milionů korun, hovořil i o finanční motivaci žen, které svědčily proti němu. Vidí v nich „zlatokopky". Požadavkům na odškodnění nicméně soud nevyhověl. Třem bývalým asistentkám přiznal dohromady 1,14 milionu korun; se zbytkem nároků je odkázal na občanskoprávní řízení.

Obhajoba se také podivovala, že jedna z poškozených si na údajné znásilnění „vzpomněla" až po letech, kdy se jeho kauza dostala do médií, jelikož ženě trýzněné na Filipínách museli s návratem pomáhat i diplomati (a přiletěl také její přítel, jemuž soud nyní přiznal bezmála 30tisícovou náhradu), a kdy se bývalé Bartákovy asistentky se domlouvaly na společném postupu. To ale žalobkyně Murínová odmítla s tím, že důkazy hovoří jasně a potvrzují vinu. Ženy podle ní neměly nejmenší důvod si obvinění vymyslet a jednotlivá svědectví do sebe zapadají a vytvářejí tak celkový obraz lékařových zločinů. Ty mimo jiné zahrnují šest případů znásilnění, nechybí ale ani sexuální nátlak, nebezpečné vyhrožování či nakládání s omamnými látkami. I na jejich použití totiž došlo, aby Barták dosáhl svého!

Stejný postoj zaujal i předseda senátu Stanislav Králík, který spekulace o spiknutí rázně odmítl. Podle jeho slov obžalovaný byl obžalovaný vůči spolupracovnicím agresivní, využíval svého postavení a vyhrožoval svým vlivem plynoucím z kontaktů se známými osobnostmi, aby dosáhl svého. To, že se skutečně stýká s umělci, politiky, právníky i zástupci církví, přitom mladé ženy viděly na vlastní oči. Zločiny, jejichž oběťmi se staly, právě proto některé ženy podle soudu oznamovaly se zpožděním – až když padla iluze Bartákovy imunity a všemocnosti.

Konečný verdikt padne později

Protože odsouzený Jaroslav Barták, který po vynesení verdiktu ztratil svůj předchozí klid a úsměv, nesouhlasí s verdiktem ani s uznáním viny a na místě podal odvolání, šokující kauzou se ještě bude zabývat odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Na pravomocný rozsudek tak bude zapotřebí ještě zhruba čtvrt roku počkat. Lhůtu na odvolání si ponechala také žalobkyně Jana Murínová, byť s rozsudkem vyjádřila spokojenost.