O dvě hodiny později pak dostal Zdeněk Svěrák čestný doktorát za zásluhy o rozvoj jazykové kultury naší společnosti a Zlatou medaili Univerzity Hradec Králové. Pedagogickou fakultu si Zdeněk Svěrák vybral, protože chtěl být spisovatelem. „Rád věci vysvětluji," říká Svěrák.

Co pro vás ocenění znamená?
Upřímně řečeno, nečekal jsem, že by si nějaká univerzita vzpomněla a udělala ze mě čestného doktora. Je pro mne velká čest, že si Hradečtí troufli. Těší mě i vybraný obor. Uvědomil jsem si, že jazyk český je pro mě výrobním nástrojem v mnoha ohledech. Když píši nebo jsem na jevišti, tak pořád je to slovo české, které ohýbám a hledám. Beru to jako takové ocenění za celoživotní péči o jazyk.

Český jazyk se v poslední době hodně mění. Co si myslíte o jeho vývoji?
Když si uvědomíte, jaký byl stav češtiny v dobách, kdy se naši obrozenci rozhodli, že ji vzkřísí, tak můžeme ještě zaťukat, že jsme na tom dobře. Jazyk byl opravdu na umření a teď je schopen ovládnout všechny obory. My to ani nevyužíváme. Zbytečně třeba říkáme místo příběh story, přestože příběh je také hezké slovo. Nechci kritizovat mládež, že třeba lajdácky mluví. To nemám rád. Ale čeština je jazyk znělý a má všechny samohlásky a souhlásky jasné. Ale musí se všechny vyslovit a hodně lidí včetně ministrů má línou hubu. Jsou líní všechny hlásky říct. Jazyk máme kvůli tomu, abychom si rozuměli. Lidi si také myslí, že jsem pedant na pravopis. Ale to je jenom dohoda o tom, jak to budeme psát. Když se dohodneme jinak, tak budeme psát jinak. Pro mne je důležitější věta, která je hezká, má svou myšlenku a třeba je s chybou. Je to hezčí, než když je to plytká věta napsána pravopisně pěkně.

Sám jste Pedagogickou fakultu vystudoval, ale dlouho jste před žáky nezůstal. Proč?
Bylo to prosté rozhodnutí. Chtěl jsem být spisovatel 
a nevěděl jsem, na kterou školu jít. Uvědomil jsem si, že vystudováním učitelství českého jazyka a literatury se tomu přiblížím. Zjistím, co už bylo napsáno, a v hodinách jazyka se naučím, jak to správně psát. Mám takovou vadu, kterou učitel musí mít. Když se něco dozvím, tak mám touhu to někomu předat. A také rád vysvětluji, až jsem kolikrát protivnej. 
A to je podstata učitelství.

V jedné hře hrajete i učitele. Máte recept, jak si mají učitelé udržet zdravý rozum?
Lehko se to řekne, ale nebýt toho, že mají dvouměsíční prázdniny, tak by plnili blázince.

Program divadla je celkem náročný. Žijete ještě vůbec život Zdeňka Svěráka nebo spíše Járy Cimrmana a jeho děl?
Často se dostanu na chalupu a do přírody. Mám výhodu, že mám několik řemesel, kterými se živím. Jedním tak odpočívám od druhého. Když celý den píšete, tak večerní hraní je osvěžující. Celý den jste sám a pak přijdete mezi lidi. Takže ano, žiju.