Otec tvrdí, že policie víc mluví, než myslí. Chybí ji podle něj důkazy

„Na jaře s tím začal experimentovat. Nedokáže ale vysvětlit proč a kdy se to v něm zlomilo,“ řekl včera Deníku otec Bohuslav Zelenka. Jedním dechem ale dodává, že to neznamená, že všem lidem, kterým heparin podal, museli zemřít.

Tímto tvrzením se snaží rozptýlit spekulace, že by s tím začal dříve a měl tak na svědomí životy více lidí. Nyní je obviněn z osmi vražd a devíti pokusů. Policie v případu vypracovala již dva jmenné seznamy poškozených pacientů. Prvním z nich je takzvaný Longinův seznam (Pavel Longin je primářem ARO, který Zelenku odhalil), v němž je 17 lidí, které měl Zelenka buď zavraždit, nebo se o to pokusit. Druhým je takzvaný policejní seznam, který zatím obsahuje 23 jmen.

Toto číslo ale nemusí být konečné, protože je sestaven z trestních oznámení od občanů, ministerské komise a vlastního šetření policie. „Seznam se může ještě rozšířit o další jména,“ řekl Deníku královehradecký vyšetřovatel Milan Jušta, ještě před tím, než policie na celý případ v pondělí vyhlásila informační embargo. „Syn se vyjádřil ke každému z těch 23 případů již na začátku května a ani u jednoho případu neuvádí, že by s nimi měl něco společného,“ konstatoval Zelenka starší. Ten se navíc snaží upozornit na to, že je v kauze mnoho nejasností. „Netvrdím, že můj syn nic neudělal, ale chci, aby byl souzen zato, co opravdu udělal,“ upozorňuje otec. Proto například tvrdí, že policie nemá proti jeho synovi na většinu obvinění žádné důkazy kromě dvou případů. „Přiznal, že je zodpovědný za smrt poslední pacientky ze seznamu a pokusu o vraždu toho předposledního,“ řekl včera Zelenka starší. Na ostatních 15 případů nejsou podle něj důkazy, natož na ty, které policie šetří zvlášť.

Jenže Zelenka se loni v prosinci krátce po zatčení k vraždám přiznal. Deník má k dispozici jeho výpověď k některým případům, které Zelenkovi přitěžují. Píše například, že pacientovi podal heparin, protože chtěl vidět, jak to na něj bude účinkovat. „To je tak podrobná výpověď a popis jednotlivých událostí, že je musel z něčeho číst, nikoli o nich spontánně vypovídat,“ tvrdí Zelenka starší. Jeho syn v jediném svém prohlášení okolnostech výslechu a jeho zatčení napsal: „Není možné, abych si po šesti měsících pamatoval, který pacient ležel na kterém lůžku a v kolik hodin a v jakém množství jsem heparin podal a kdo kdy zemřel. Při jednom z výslechů mi dali modré desky s obsahem propouštěcích zpráv a nařídili mi, ať podle těchto zpráv napíši, komu jsem ještě podal heparin a jaké léky. Před příchodem obhájce tyto desky zakryli hadrem a předstírali, že jsem si na všechno vzpomněl sám.“

Obhájce Jan Herout navíc koncem května podal stížnost, protože soudní znalec z oboru zdravotnictví Josef Pleskot, který později zkoumal poškozené pacienty, měl být u toho, když Zelenku policisté měli při výslechu v Havlíčkově Brodě fyzicky inzultovat. Ta byla ale zamítnuta. „Starší prošedivělý policista se mnou odešel do koupelny, kde mi pomohl zaprat šatstvo od krve. Po návratu do kanceláře mi dali papír, ať napíši, komu jsem heparin podal. Byl jsem v takovém stresu, že si nepamatuji, co jsem tam napsal,“ svěřil se Zelenka. Jeho podrobnou zpověď o okolnostech zatčení a prvních výsleších si můžete exkluzivně přečíst na webových stránkách Deníku. Otec Zelenky očekává ten nejvyšší trest.

Bohuslav Zelenka svého syna nezatratil. Snaží se mu pomoci, jak jen to jde. Očekává ale, že za své činy ponese jeho syn odpovědnost, která může skončit doživotním vězení.

Přepis rukopisu obviněného Petra Zelenky o okolnostech jeho zatýkání a bití policií ČR

Dne 1. 12. 06 v 17:40 h jsem byl zatčen v Nemocnici Jihlava. Jeden policista mě uchopil za ruce a dal mi je dozadu. Druhý policista mi z boku podrazil obě nohy přes holeně. V důsledku toho jsem upadl přední částí těla na zem. V žádném případě není pravda, že bych policii kladl jakýkoliv odpor. Na zemi jsem se nehýbal, ruce mi drželi za zády a některý z těch 4 policistů mě kopl asi 2x do pravého stehna. Bolestí jsem se trochu stočil na stranu, takže jsem odkryl břicho a hned mě jeden policista kopl do podbřišku a vzápětí do genitálií. Tehdy na mě jeden z policistů křičel:

„Ty sráči jeden, proč jsi podával heparin, kolik jsi chtěl zabít lidí,“ abych mluvil. Já jsem mu jen řekl, že jsem žádné lidi zabít nechtěl. Cítil jsem, jak mi vzadu spoutali ruce. Byl jsem vyděšenej, nijak jsem se nebránil a ze strachu jsem koukal do země. Pak mě odvedli do auta a tam mi jeden policista řekl:

„Ty sráči jeden, ty si ještě vzpomeneš.“

V H. Brodě mě dotáhli asi v 18:30 h do místnosti, kde byla tmavovlasá žena a muž menší postavy, který měl méně vlasů. Žena mi důrazně říkala, ať mluvím, kolik jich bylo, ať si vzpomenu nebo to vyřešíme jinak. Já jsem se jen třásl a rozhodně jsem žádný odpor nekladl. Byl jsem obklopen policisty. Policista, který mě přivedl, mě kopl zepředu kolenem do stehna a následně kolenem mezi nohy. Bolestí jsem se schoulil a když jsem se narovnával, dostal jsem ránu pěstí do nosu, čímž se mi spustila z nosu krev. Ihned nato jsem dostal ránu pěstí do levé paže a upadl jsem na zem a uhodil jsem se do pravého spánku. Brněla mě hlava. Na zemi byla kaluž krve.

Ta policistka mi řekla, abych si sedl na židli a policisté, co mě přivedli, vzápětí odešli. Starší prošedivělý policista v civilu se mnou odešel do koupelny, kde mi pomohl zaprat šatstvo od krve. Po návratu do kanceláře mi dali papír, ať napíši, komu jsem heparin podal. Bylo to asi v 19:00 hodin. Byl jsem v takovém stresu, že si nepamatuji, co jsem tam napsal. To trvalo asi jednu hodinu.

Již při mém příchodu kolem 18:30 h na Policii v H. Brodě byl rovněž přítomen MUDr. Josef Pleskot – soudní lékař, který tam byl asi do 21:00h. Většinu času stál u okna a kouřil, to si dobře pamatuji. Odešel současně, když přišel policista Jušta. Tehdy jsem vůbec nevěděl, že muž stojící a kouřící u okna není policista, ale soudní znalec. Jeho podobu a totožnost jsem si plně uvědomil, až když byl přítomen při mém výslechu dne 4. 5. 07 na Policii v Hradci Králové.

Obdržel jsem usnesení Inspekce Ministerstva vnitra ze dne 9. 4. 07 o odložení mého trestního oznámení na policisty pro bezdůvodný násilný zákrok vůči mně dne 1. 12. 2006, kde se mimo jiné uvádí, že MUDr. Pleskot po svém příchodu do výslechové místnosti si všiml mého krvácejícího poranění na pravé straně čela a uvedl, že jsem spontánně vypovídal. Pan MUDr. Pleskot lže, když tvrdí, že do místnosti přišel až po mém zranění na čele. Je smutné, že MUDr. Pleskot se choval jako policista, když se celou dobu díval na to, jak jsem kopán a bit a nejen že proti tomu nezakročil, ale ještě tvrdí, že tomuto bití nebyl přítomen. K takovémuto soudnímu znalci rozhodně nelze mít důvěru, že by v mé věci podal objektivní znalecký posudek, když se v této věci choval v podstatě jako jeden z policistů.

MUDr. Pleskot se k mému zranění vůbec nevyjadřoval. Není pravda, že by mi Pleskot stavěl krvácení z čela. Asi v 21:00 h MUDr. Pleskot odešel a přišel kpt. Jušta, který mě odvedl do menší kanceláře a začal obecný výslech bez použití chorobopisů, který trval hluboko do noci a skončil asi v 1:00 – 2:00 dne 2. 12. 06. Mezitím ještě dne 1. 12. 06 mezi 22:00 – 23:00 h jsem byl v nemocnici na sešití tržné rány na čele. Asi od 2:00 – 7:30 h jsem spal, pak mi dělali otisky. Asi v 9:00 h dne 2. 12. 06 mě začal vyslýchat kpt. Hynek, přítomna byla Bc. Kvasničková, prošedivělý policista a ještě jeden policista. Pleskot tam již nebyl. Tento výslech trval do 13:00 h.

V průběhu celého tohoto výslechu jsem se díval do chorobopisů 16 osob, které přinesl kpt. Hynek. V podstatě můj výslech byl sepsán podle toho, co jsem si v chorobopisech přečetl. Z vlastní paměti jsem toho do protokolu mohl uvést jen minimum. Není přece možné, abych si třeba i po šesti měsících pamatoval, který pacient ležel na kterém lůžku, komu a v kolik hodin jsem dal kolik neordinovaného heparinu a v kolik hodin kdo zemřel.

Kolem 13:00 h dne 2. 12. 06 jsme jeli do Jihlavy na domovní prohlídku, která trvala asi do 15:00 h. Odtud policie odvezla modré desky s obsahem propouštěcích zpráv pacientů. Asi v 16:00 h v H. Brodě na policii pokračoval kpt. Hynek v mém výslechu dle chorobopisů. Já jsem v podstatě jenom doplňoval to, co Hynek psal z chorobopisů. Tento výslech byl ukončen asi ve 21:00 h dne 2. 12. 06. Asi ve 23:00 h téhož dne jsem byl převezen do policejní budovy v Hradci Králové, kde jsem spal do 7:00 h dne 3. 12. 06.

Tohoto dne asi v 7:30 h začal na policii výslech za přítomnosti MUDr. Pleskota a advokáta Menšíka. Svému advokátovi jsem neřekl, jakým způsobem mě policisté bili a kopali, protože jsem měl strach a celý jsem se klepal, že když skončí výslech, odejde advokát a mě začnou zase mlátit tak, jak jsem byl mlácen v H. Brodě.

Pak jsem byl vyslýchán až 7. 12. 06 od 10:00 h v budově policie, kde mi dali modré desky s obsahem propouštěcích zpráv a nařídili mi, ať podle těchto zpráv napíši, komu jsem ještě podal heparin nebo jiné léky. Pak kolem 13:00 h přišel můj obhájce Herout, kterého mi zvolil můj otec. Toho nechali asi hodinu čekat venku, abych si napsal z propouštěcích zpráv ještě 2 pacienty, kterým jsem měl neordinovaně podat léky. Před příchodem tohoto obhájce modré desky v kanceláři přikryli nějakým hadrem a před advokátem předstírali, že je psán protokol podle toho, jak jsem si na jednotlivé pacienty vzpomněl z vlastní hlavy a napsal si je svou rukou do poznámek. To však nebyla pravda. Naprostá většina údajů z tohoto protokolu byla mnou opsána z propouštěcích zpráv. Z toho, co jsem si sám pamatoval, je v těchto poznámkách minimálně.

Ani obhájci Heroutovi jsem dne 7. 12. 06 neřekl, jakého násilí se policisté vůči mně dopustili, protože i tohoto dne jsem byl v budově policie a měl jsem strach, že když to řeknu obhájci a ten tuto skutečnost nechá zaprotokolovat, tak po odchodu obhájce si se mnou policisté zase budou dělat, co budou chtít.

Proto jsem obhájci řekl, že se mnou policisté jednají slušně a že hlavu jsem si rozbil, když jsem uklouzl. Obhájci jsem se o tomto bití svěřil až dne 10. 1. 07.