Železniční trať z České Třebové do Břeclavi patří k nejstarším u nás, začala se budovat už v první polovině 19. století. Podle webových stránek Pohled z vlaku je trať z Brna do Břeclavi vůbec nejstarší parostrojní železnicí na českém území; úsek z Brna do Rajhradu byl zprovozněn už v roce 1838 a pravidelný provoz se na něm rozběhl v červenci 1839, zhruba měsíc poté, co byla zprovozněno železniční spojení z Břeclavi do Vídně.

Trať do České Třebové se začala budovat krátce poté, první jednokolejný úsek z Obřan byl otevřen začátkem roku 1849, druhou kolej dobudovali stavitelé trati o 20 let později.

Smutná prvenství

Současně drží tato trať několik nelichotivých a neslavných prvenství v oblasti tragických železničních nehod. Byla vůbec první tratí v celém Rakousku-Uhersku, kde k takové nehodě došlo: stalo se to při slavnostním zahájení provozu, kdy byly z Vídně vypraveny čtyři vlaky, které se měly držet za sebou v časovém odstupu osmi minut.

První souprava se ale zdržela ve Vranovicích, zastavila tak předčasně druhý vlak a třetí do druhého narazil. Několik lidí zahynulo, podle webu Pohled z vlaku se nejčastěji zmiňuje údaj o osmi mrtvých.

Železniční stanice ZaječíŽelezniční stanice ZaječíZdroj: Wikimedia Commons, MIGORMCZ, CC BY-SA 4.0

Neštěstí, k němuž došlo 9. září 1928 v Zaječí, bylo ještě mnohonásobně horší. Počet mrtvých dosáhl nejméně 24, v některých pramenech se uvádí dokonce 26, přičemž 19 z nich zahynulo bezprostředně při katastrofě nebo těsně po ní.

„9. září 1928 o druhé hodině odpolední srazil se za prudké jízdy zdejší rychlovlak s nákladním vlakem ve stanici stojícím. Hrozná chvíle. Na místě bylo 19 mrtvých, na 40 těžce zraněných a lehce zraněných přes 100,“ zapsal o nehodě farář ze Zaječí, který se stal očitým svědkem vyprošťování raněných. Na místě zůstal od půl třetí do půl sedmé, aby podle vlastních slov poskytl poslední útěchu těžce zraněným katolickým cestujícím.

Dějiny temné i tajemné. Zelené světlo poslalo na smrt dva vlaky:

Zdroj: Jaroslav Krupka, Jakub Vítek

Všichni, kdo přispěchali k místu katastrofy, se stali svědky otřesných scén.

„Bolestný ryk, při němž vstávaly vlasy hrůzou na hlavě a mráz běhal po zádech, bil do mých uší, takže sám jsem byl zachvácen tímto šílením, neboť hrůza námi všemi lomcovala. Tu a tam ležely uražené údy. Lidé zakrvácení, ranění a polonazí dobývali se z vagonů za neustálého křiku a volání o pomoc,“ ocitovala před časem jedno takové svědectví Česká televize ve svém cyklu Osudové okamžiky.

Chyba v klíčích

Co se vlastně tehdy ve stanici stalo a jak k tomuto děsivému neštěstí došlo?

Podle úřední zprávy, dochované díky poslanecké interpelaci v archívu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, mělo být v Zaječí právě v den katastrofy vráceno do provozu nové elektrické zabezpečovací zařízení, které bylo asi týden vyřazené z činnosti.

Po tu dobu ho nahrazoval starší manuální zabezpečovací systém, tzv. Götzovy zámky. Každá poloha výhybky měla svůj vlastní zámek a každý zámek měl zase svůj samostatný klíč se specifickou visačkou.

Výpravní budova železniční stanice Suchdol nad Odrou v roce 2014
Vlakové neštěstí v Suchdole: Lidská nepozornost poslala rychlík do tmavé pasti

Šlo o to, že výhybkář po správném manuálním nastavení výhybky ji uzamkl v dané poloze tímto zámkem, načež vzal klíč a zavěsil ho ve stanici do kontrolní skříňky na důkaz toho, že výhybka je nastavena tak, jak má být. Hradlař, jenž nastavením hradla signalizoval vlakům na trati „volno“ nebo „stát“, se pak měl pohledem na klíč přesvědčit, že výhybka je opravdu ve správné poloze.

Onen osudný den zastavil mezi jednou a druhou hodinou odpoledne v Zaječí na čtvrté koleji nákladní vlak č. 681 v čele s lokomotivou 333.193, který tu měl čekat na křižování s protijedoucím mezinárodním rychlíkem č. 16 vedeným lokomotivou 375.030 a směřujícím do Bratislavy.

V důsledku srážky dvou vlaků v Zaječí v neděli 9. září 1928 zahynulo více než 20 lidíV důsledku srážky dvou vlaků v Zaječí v neděli 9. září 1928 zahynulo více než 20 lidíZdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, Česká televize, CC BY-SA 4.0

Projíždějící rychlík, jehož cílovou stanicí byla Budapešť, měl mít výhybku nastavenu na průjezd po první, hlavní koleji (tehdy byla trať Břeclav–Brno stále ještě jednokolejná). Výhybky obsluhoval zkušený výhybkář Matěj Bartošič, otec čtyř dětí, který sloužil na dráze 16 let. Ten podle předpisu ohlásil dopravnímu úředníkovi: „Pravou výhybku jsem postavil do rovné, je zamčena, klíč v úschově.“

Úředník nato přikázal hradlaři Albrechtu Fibichovi, aby postavil hradlo na volno. Fibich tento úkol splnil, ale už se nepodíval na klíč, aby si ověřil, že je výhybka skutečně nastavena na průjezd.

Hradlo u železničního přejezdu v roce 1980. Po nehodě byl přejezd zrušen a přechod s hradlem zůstal jen pro pěší
Krvavý advent na Moravě: Dvě vlaková neštěstí se vryla do paměti, šlo o masakry

Bartošič se totiž zmýlil. Nenastavil výhybku na rovný průjezd, ale tak, že vedla vlak do odbočky na kolej číslo dvě. Na klíči označovala tuto polohu visačka ve tvaru trojúhelníku, tu ale přehlédl a Fibich to po něm nepřekontroloval.

Jak k tomuto lapsu došlo? Před 12 lety se v tisku objevilo svědectví jedné pamětnice, podle níž prý výhybkář celou noc před směnou slavil hody. Tomu ale odporuje už zmíněná úřední zpráva vypracovaná bezprostředně po katastrofě. Ta charakterizuje Bartošiče jako naprostého abstinenta, který byl až do katastrofy vždy vzorně hodnocen.

Je možné, že jeho chybu zavinily zmatky se střídáním zabezpečovacího zařízení, jež tohoto jindy spolehlivého muže prostě zmátly, nebo šlo o momentální roztržitost. A bohužel stejně selhal i muž, který měl jeho práci zkontrolovat.

Katastrofa

Následky byly děsivé. Strojvůdce mezinárodního rychlíku, přesvědčený, že jede rovně po hlavní trati, neměl před stanicí žádný důvod brzdit. Navíc doháněl několik minut zpoždění, takže spíše ještě zrychlil. Chybně nastavená výhybka posílající vlak do odbočky proto vlak okamžitě vykolejila.

Setrvačností se řítící lokomotiva a vozy pak proletěly vzduchem a vletěly přímo do nákladního vlaku, stojícího o dvě koleje níž. Prudká srážka zdemolovala tři osobní vagony rychlíku, čtvrtý vzpříčila a další naklonila. Všechny vagony byly plné lidí…

Zničená lokomotiva po explozi muničního vagónu
Tragédie v Cambridge: hořící vlak mohl rozmetat město, dva muži se obětovali

„Nějaká starší dáma vzlykavými, přerývanými slovy volala: Prosím vás, pomozte mi najíti moji hezkou dcerušku, pomozte, pro všechno, co je vám drahé! Po chvíli ji nalezli. Měla rozervaná lýtka až na kost. Byla to opravdu hezká, asi 19letá dívčina, nyní mrzák,“ citoval jedno dobové svědectví pořad Osudové okamžiky.

Při nehodě zahynulo nejméně 24, podle některých zdrojů až 26 lidí, z toho čtyři železničáři. Oba viníci byli odsouzeni na 15 měsíců vězení.