Šedivý podle Bulana zemřel po dlouhé nemoci. Poslední rozloučení se uskuteční v rodinném kruhu, veřejnost se bude moci se Šedivým rozloučit, jakmile to umožní situace s epidemií koronaviru, napsal.

"Mnoho let svého života se potýkal s totalitou, ale ani dlouholeté věznění v komunistických lágrech ho nezlomilo, stále si uchovával svůj cit pro spravedlnost a obdivuhodný smysl pro humor," uvedl Bulan. Šedivý podle něj byl masarykovec, spisovatel, křesťan, milovník přírody a myslivec, výborný řečník a především laskavý člověk.

"Patřil také k těm, díky jejichž úsilí mohla být obnovena činnost České obce sokolské. A významnou měrou se zasloužil i o vznik pražského Gymnázia Milady Horákové v roce 2009," dodal Bulan.

Šedivý se narodil 2. července 1927 v Zadní Třebani na Berounsku. Podle jeho vzpomínek zaznamenaných v projektu Paměť národa byl jakožto syn legionáře vychováván v souladu s ideologií první Československé republiky.

Pracovní tábory

Za války musel odejít ze střední školy a byl totálně nasazen v továrně firmy Junkers v Loděnici a na opevňovacích pracích v Brně. Spolupracoval s odbojářskou skupinou v lesích kolem Křivoklátu.

Od roku 1948 studoval na Vysoké škole věd hospodářských v Praze, jako mladý národní socialista ale nesouhlasil s poúnorovým vývojem. Krátce převáděl uprchlíky přes střeženou hranici do Bavorska, poté začal s přáteli budovat podzemní organizaci, její členové ale byli zatčeni.

Za velezradu a špionáž komunistický soud Šedivého poslal na 14 let do vězení, část trestu strávil v pracovních táborech na Jáchymovsku a Příbramsku. V roce 1964 byl podmínečně propuštěn.

V období pražského jara v roce 1968 se Šedivý s kolegy pokoušel o obnovu Československé strany národně socialistické, za normalizace byl znovu perzekvován. V 80. letech získal práci v ústředním nakladatelství socialistické strany Melantrich - Svobodné slovo, zúčastnil se tak demonstrací během Palachova týdne i manifestací po 17. listopadu 1989.