Lidovým novinám (LN) to potvrdili Jirousovi nejbližší přátelé. Podle nich básník zemřel doma. Hudebník kapely The Plastic People of the Universe Josef Janíček ČTK řekl, že podle jeho informací zemřel zřejmě už v noci na dnešek.

Jirousovo úmrtí zasáhlo jeho kamarády a bývalé disidenty - exprezidenta Václava Havla a Františka Stárka zvaného Čuňas. "Zpráva o smrti Ivana Jirouse mne hluboce zasáhla a cítím se všemi, kteří mu byli blízko. Byl po dlouhá léta můj dobrý kamarád, který významně ovlivnil společenský pohyb v naší zemi. Jsem rád, že se Magor dožil lepších časů, o které se sám nemálo zasloužil," řekl Havel podle své kanceláře. Stárek s velkým pohnutím v hlase ČTK řekl, že i když se musí počítat vždy se vším, skon kamaráda ho zaskočil a nyní hýbe jeho emocemi. "Underground přišel o svoji včelí královnu a země o nejskvělejšího básníka," podotkl.

Také Vladimír Drápal, majitel vydavatelství Guerilla Records, které se zaměřuje na undergroundovou hudbu, je přesvědčen o tom, že Jirousova smrt je velkou ztrátou nejen pro hudební underground, ale pro celou českou kulturu. Naposledy se s ním viděl v pátek v pražském Divadle Archa na akci Pocta českému undergroundu. "Jsem rád, že se toho ještě dožil, protože to byla pocta také jemu," řekl ČTK Drápal.
Básník a publicista Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Je držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za sbírku Magorovy labutí písně.

Do povědomí lidí se dostal zejména prostřednictvím legendárních The Plastic People of the Universe, od roku 1967 byl umělecký vedoucí skupiny. Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva festivaly. Podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl v 70. a 80. letech minulého století opakovaně vězněn, dohromady to bylo osm let, pět měsíců a tři dny.

Jirous vystudoval historii umění, nechtěl se však dát na vědeckou dráhu. Sám o sobě říkal, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let, jeho klíčovým textem byla Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu a byla "programovým prohlášením" českého undergroundu. Podstatné jsou Jirousovy básně, které vycházely od 70. let ve sbírkách v exilu. Za vrchol této jeho tvorby lze považovat zmíněné Magorovy labutí písně, které vznikly ve Valdicích. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat.

Během pobytu ve Valdicích v 80. letech Jirous napsal i sbírku veršů a pohádkových příběhů pro své dvě dcery. Básně a pohádky psané v dopisech z vězení později vyšly v samizdatové sbírce Magor dětem, která je výjimečně psána prózou a na rozdíl od jiných Jirousových děl tam nejsou vulgarismy.
Ocenění na literárním poli letos získala i jedna z Jirousových dcer, Františka. Za svůj román Vyhnanci obdržela Cenu Jiřího Ortena.

Zdroj: Youtube

Ivan Martin Jirous byl něžným básníkem i divokým Magorem

Autor něžných, ale i dryáčnických veršů Ivan Martin Jirous, přezdívaný Magor, měl mnoho tváří. Vystudovaný historik umění a výtvarný kritik. Také ale nevypočitatelný provokatér. Signatář Charty 77 a výrazná postava undergroundu, odpůrce totalitního režimu v bývalém Československu, který v jeho vězeních strávil téměř osm a půl roku. Dnes ve věku 67 let Ivan Martin Jirous zemřel.

Za své životní heslo považoval větu: "Jdu do bitvy teprve, když je prohraná". Svým způsobem života provokoval a vyvolával různé reakce okolí. Někteří oceňovali jeho sveřepost a důslednost v hledání osobní svobody a v odporu proti jakémukoli svazování, jiní ho vnímali prizmatem jeho básnické tvorby. Další Jirouse považovali za excentrického pomatence a alkoholika. On sám se ale za rozporuplnou osobnost nepovažoval: "Já se tak necítím. Žiju sám se sebou v absolutním souladu. Já nemám žádný problémy, problémy se mnou mají jiní."

Jirous, který kdysi řekl, že "underground je reakcí na odlidštění", byl znám svým odporem proti bývalému komunistickému režimu, ale i proti nynější "diktatuře zvrhlého neokapitalismu". Hodně času trávil na Vysočině v Prostředním Vydří, kde měl statek a kde žil "hluboko pod hranicí existenčního minima".

Jirousova první sbírka básní Magorův ranní zpěv je z roku 1975. Po ní následovaly další, například Magorovy labutí písně, za něž dostal Cenu Toma Stopparda. Psát nepřestal ani po roce 1989, kdy jeho dílo začalo oficiálně vycházet. Magorovu summu (1998) označili kritici za nejlepší knihu roku. V roce 2006 dostal literární Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo.

Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci. Přestože vystudoval dějiny umění, s výjimkou působení v časopise Výtvarná práce se oboru nikdy nevěnoval. Svůj zájem soustředil na neoficiální kulturu - underground, který se po první čistě literární vlně začal na konci 60. let sbližovat s hudbou. Rok před obhájením diplomové práce (1968) začal Jirous spolupracovat s hudební skupinou The Primitives Group, dva roky nato se stal uměleckým vedoucím The Plastic People of the Universe a teoretikem uměleckého sdružení Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu.

V následujících dvou desetiletích, kdy se živil jako hlídač a pomocný dělník, působil jako ideolog a organizátor českého undergroundového hnutí. V roce 1973 byl poprvé odsouzen, po propuštění uspořádal kromě řady ilegálních výstav a koncertů také dva "festivaly druhé kultury v ČSSR" (Postupice 1974 a Bojanovice 1976). V únoru 1975 napsal Zprávu o třetím českém hudebním obrození, klíčový text o kořenech a dosavadním vývoji české nezávislé kultury.

Poté následovaly další pobyty za mřížemi, jeho poslední věznění ukončila až milost prezidenta v listopadu 1989. Odsouzen byl celkem pětkrát, většinou za pobuřování. Ve vězení strávil celkem osm let, pět měsíců a tři dny.

Jirous, který pseudonym Magor začal používat v roce 1972 po jednom mejdanu (údajně jej tak poprvé označil hudebník Mejla Hlavsa), byl dvakrát ženatý. První manželkou byla básnířka Věra Jirousová, druhou malířka Juliana Stritzková. V druhém manželství se mu narodily dcery Františka a Marta a podle dostupných informací měl i nemanželského syna Daniela. Úředně byl jeho synem i Tobiáš Jirous, jehož biologickým otcem je však bývalý disident Jiří Němec.