Informaci Parlamentních listů potvrdila ČTK rodina Šloufa.

Šlouf působil od poloviny 70. let v KSČ, ze strany vystoupil v létě 1991. V době komunismu byl ve vedení Socialistického svazu mládeže (SSM). V roce 1981 byl zvolen poslancem České národní rady (ČNR), ve funkci působil do roku 1992. Mezi únorem a červnem 1990 byl místopředsedou ČNR.

Později se stal členem sociální demokracie a poradcem Zemana. Počátkem roku 2008 byl jedním ze zakladatelů sdružení Přátelé Miloše Zemana, které si stanovilo za cíl vrátit Zemana do politického života. Stál později za vznikem Strany práv občanů i za některými volebními úspěchy Zemana - před volbami v roce 1996 přišel třeba s nápadem na úspěšný předvolební autobus Zemák. Podle jeho slov Zemanovi pomáhal i v prezidentské volbě 2013. Poté ale jejich přátelství skončilo.

Šloufovo jméno figurovalo v minulosti v několika kontroverzních kauzách, připustil třeba kontakty se zavražděným podnikatelem Františkem Mrázkem. V roce 2007 Jiří Paroubek naznačil, že jako prostředník expředsedy ČSSD Zemana sehrál výraznou roli v ovlivňování bývalých poslanců ČSSD Michala Pohanky a Miloše Melčáka, aby podpořili koaliční vládu Mirka Topolánka (ODS). Spojován byl také s kauzou Olovo, tedy dokumentem, který vznikl v okruhu poradců premiéra Zemana (kterým Šlouf šéfoval) a který obsahoval plán diskreditační kampaně proti tehdejší místopředsedkyni Sněmovny Petře Buzkové (ČSSD). Šloufův podíl na kauze se neprokázal.

V posledních letech se Šlouf veřejného života neúčastnil. Média v posledních měsících informovala o jeho vážném zdravotním stavu.