Vůbec největší sněhová pokrývka zaznamenaná měřením zasypala v zimě roku 1911 Lysou horu v Moravskoslezských Beskydech, kde napadalo neuvěřitelných 491 centimetrů sněhu.

Sněhová královna

O této události víme díky pravidelnému dennímu měření meteorologických jevů na Lysé hoře, které bylo zahájeno 15. července 1897. Třikrát denně bylo zaznamenáváno množství spadlých srážek, výška napadaného sněhu i výška sněhové pokrývky.

„Prvním pozorovatelem byl Jaroslav Winkler, ‚Restauratent‘ z Albrechtovy chaty. Pozorovatelé se střídali tak, jak se střídali nájemci nebo číšníci na Albrechtově chatě, tomu odpovídala i různá kvalita pozorování. Záznamy byly prováděny německy,“ píše Richard Sobotka v knize „Lysá hora královna Beskyd“.

Ten také zmiňuje údaj ještě vyšší – oněch 491 centimetrů představuje průměr zimy 1910/1911, v březnu 1911 však dosáhla pokrývka až 510 centimetrů.

Beskydská hora s nadmořskou výškou přes 1300 metrů patří k nejchladnějším a největrnějším místům v Česku, takže se zde mimořádné sněhové přívaly opakovaly v posledních sto letech několikrát. Nejvíce napadaného sněhu (290 centimetrů) naměřili na Lysé hoře v březnu 1939 – téměř to vypadalo, jako by se „sněhová královna“ sama chtěla množstvím sněhu bránit nepřátelskému vojenskému vpádu, jemuž v tu dobu čelily české země.

Ani v poválečných letech nezůstala beskydská bílá paní své pověsti nic dlužna; v letech 1952 a 1953 zde napadalo přes tři metry sněhu, přičemž nejvíce sněhu za jediný den (90 centimetrů) přibylo podle knihy Richarda Sobotky 8. listopadu 1952. Další třímetrová sněhová nadílka ji zasypala v roce 2005.

„Průměrná maximální výška celkové sněhové pokrývky na Lysé hoře v roce je 182 centimetrů. Sněží zde průměrně 108 dnů v roce,“ zmiňuje Sobotka. I tohle pravidlo má však své výjimky. V zimě 1974/1975 sněžilo na Lysé hoře dlouhých 213 dnů.

Zmrzlo i víno

Generace Husákových dětí si ze svého dětství dobře vzpomíná na další zimní rekord, jímž bylo prudké ochlazení na Silvestra 1978. V noci z 31. prosince 1978 na 1. ledna 1979 se k nám přes Krušné hory převalila vlna extrémně studeného arktického vzduchu a teplota klesla během pár hodin z více než 10 stupňů nad nulou až k dvacetistupňovému mrazu.

„Pamatuji se, že teta k nám přišla na Silvestra na návštěvu v lodičkách a lehkých šatech a druhý den neměla v čem se dostat domů. Máma jí musela půjčit kozačky a zimní kabát. Na balkoně měli rodiče uskladněné víno, které zmrzlo a led z něj vytlačil zátky. Místo nich uzavírala vršek každé lahve ledová čepice,“ vzpomíná Markéta Kasalická, které bylo tehdy devět a žila v pražské Krči.

Další dopady extrémního ochlazení byly bohužel o dost vážnější - kromě vína v lahvích zamrzlo také uhlí u elektráren a ve vagonech, takže na řadě míst hrozilo, že nebude čím topit. Potíže měly i samotné povrchové hnědouhelné doly, kde v důsledku mrazu praskaly pásové dopravníky a zamrzaly těžební stroje. Mráz také trhal železniční koleje a kvůli ledu se nedaly přehazovat výhybky.

Tehdejší vláda zareagovala na situaci mimořádnými úspornými opatřeními. Energeticky náročné provozy jako hutě přešly na omezený provoz, podniky s pracovní dobou od šesti zavedly ranní nástup až v osm, aby ušetřily energii. 

Pro děti mělo nenadálé ochlazení zajímavý dopad v podobě takzvaných uhelných prázdnin, které se z původního jednoho týdne protáhly na téměř celý leden. Školáci se však neradovali pořád - aby dohnali zameškanou látku, zrušil jim stát březnové jarní prázdniny.

Vůbec největší ochlazení postihlo v tu dobu Poděbrady, kde z téměř 12 nad nulou, naměřených na Silvestra kolem druhé odpoledne, klesla teplota do novoročního rána sedmi hodin až na minus 18,5 stupně. V pražském Klementinu činil rozdíl bezmála 29 stupňů.

Když hrozil blackout

Prudké mrazy, jež hrozily rozsáhlým celostátním výpadkem energetické sítě, zasáhly Československu také v lednu a v únoru 1985. Mráz tehdy ochromil republiku v druhém lednovém a potom ještě v druhém únorovém týdnu.

„V lokalitě Krásný Les směrem na Adolfov nám pod tíhou námrazy popadalo vedení. Námraza vážila 18 až 20 kilo na metr vedení, podobné problémy jsme řešili i na Měděnci. Museli jsme vypínat jednotlivé úseky vedení a rozvodny ve městech. Na dvě hodiny se bez elektřiny ocitla jedna část města, na další dvě hodiny jiná. Omezení se netýkalo nemocnic a národních výborů,“ vzpomínal loni tehdejší zaměstnanec Severočeské energetiky Milan Fink.

„Tehdy jsem to byl kromě jiných i já, kdo v Tušimicích absolvoval dvě noční směny u bubnu kotle a hlídal jeho hladinu vody. Plováky a potrubí zamrzaly. Všude hořely koksáky. Kromě koksu jsme pálili vše, co hořelo, jen abychom udrželi v kotelně nějakou teplotu. Prakticky všechno dřevo, co jsme našli, vzalo za své,“ vyprávěl další tehdejší energetický zaměstnanec Martin Novák.

Nebezpečí blackoutu se ještě zvýšilo poruchami na uhelných elektrárnách a problémy se zásobováním uhlím. Přechod mrazivé vlny způsobil v některých hodinách výpadek až 2000 MW výkonu elektráren. Jaderné elektrárny nemohly tento problém vyřešit: v dokončené elektrárně Dukovany se první blok teprve připravoval ke spuštění a Temelín se ještě ani nezačal stavět. Výroba elektřiny tak z naprosté většiny závisela právě na uhelných elektrárnách.

Nejvážnější komplikace nastala v Elektrárně Mělník III., kde explodoval transformátor, kvůli čemuž musela být elektrárna odstavena. Odstranění následků havárie a opětovné zprovoznění bloku trvalo nakonec plné tři týdny. Provoz dalších uhelných elektráren ochromily mimo jiné potíže se zamrzáním vtoků chladící vody, problémy s přepravou uhlí, strusky a popílku. Kvůli mrazu museli horníci omezovat i samotnou těžbu uhlí.

Aby energetici zabránili úplnému blackoutu, museli na 19 hodin odpojit některé oblasti republiky od přísunu energie. Tento stav trval 19 hodin. K dalšímu snížení spotřeby energie došlo na základě výzvy odvysílané v Československém rozhlasu. 

Rekordy nového tisíciletí

Ani nové tisíciletí nezůstalo bez sněhových rekordů, jakkoli se nám může zdát, že jsme si v posledních letech moc sněhu neužili. Zcela mimořádný byl například říjen roku 2009, kdy Česko zasypala nečekaná sněhová nadílka, která paralyzovala celou zemi. Nejvíce sněhu zasypalo tradičně již zmíněnou Lysou horu, kde meteorologové naměřili 15. října 82 centimetrů, sněžilo ale všude od 300 metrů nadmořské výšky. 

Příliš časné sněžení zaskočilo energetiky i motoristy. Na silnicích se vytvořily dlouhé kolony, protože řada vozidel měla ještě letní pneumatiky a v náhlém sněhovém přívalu beznadějně uvázla. Nejhorší situace byla v tomto směru na Vsetínsku. V šesti krajích omezilo sněžení i železniční dopravu. V devíti okresech vznikla energetická kalamita a desítky tisíc lidí byly dočasně odříznuty od elektřiny. 

Současné období, které nás čeká, by mělo být nejchladnější od února roku 2012. Arktický vzduch bude do Česka pronikat od severovýchodu celý týden. Kromě vydatnějšího sněžení, s nímž se dá podle meteorologů počítat ještě ze středy na čtvrtek, by se měli lidé připravit i na celodenní mrazy - teplota se bude v průměru pohybovat mezi minus sedmi a minus třemi stupni, na západě Čech od středy možná až mezi minus deseti a minus šesti stupni.