Život za mřížemi. info Zdroj: Deník Život za mřížemi.

V seriálu Život za mřížemi se reportér Deníku.cz Jiří Nováček zabývá životem lidí a rodin, do jejichž cesty vstoupily soudy a vězení. Česká republika patří k státům s nejvyšším počtem vězňů na počet obyvatel. Jak žijí vězni, jak jejich příbuzní, co se děje za mřížemi, jaká jsou nejdrsnější vězení u nás i ve světě. Temné i nadějné příběhy a reálná fakta.

Když můj muž odešel do vězení, dcera spala s jeho fotkou. A plakala. Pořád a pořád, ráno i večer. Měla spoustu kamarádů, ale všechny je odřízla. Zůstala sama. Tak popsala trápení svého dítěte jedna z matek, které se vyjádřily v projektu Rodičovství za mřížemi, za nímž stojí výzkumníci z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Deník v dalším díle seriálu Život za mřížemi přináší povídání dětí, které se výzkumníkům svěřily (jména dětí jsou smyšlená).

Ondřej: „Chyběl mi táta. Odešel do vězení. Najednou tu nebyl a zůstal jsem sám. Když se to stalo, táta přišel domů, klekl si na jedno místo a litoval, že to provedl. Zabil nějakýho chlapa, co ho provokoval. Bodl ho do krku. Přišel domů a měl na rukách krev. Potom maminka, ségra a táta uprchli, byli na útěku. Já jsem ale odešel k babičce. Tam jsem zůstal sám.“

Jana: „Mám silné pocity. Necítím se svá. Někdy mám dny, že se mi chce jen a jen brečet, a přitom se nic nestalo. Cítím, že mám úzkosti, že mi nepomůže objetí, nic. Prostě se cítím sama. Spím, ráno vstanu a mám dojem, že se stalo to, co se mi zdálo, nebo že se mi to někdy fakt stane.“

Lucie: „Začala jsem chodit ven a dělala jsem problémy. To co máma - mlátila jsem se s lidma a pila jsem alkohol. Nestudovala jsem, fetovala, a potom jsem ve čtrnácti zbila holku. Ta mě pak dala k soudu a paní kurátorka mě dala do výchovňáku.“

Alice: „Já… když se to… tak jsem se jednou… jsem spadla prostě… po dobu, kdy jsem se nemohla ze všeho toho špatného vytáhnout a prostě jsem se zkoušela i zabít a všechno podobné. Jako doteďka mám takové ty depresivní chvilky, ale už ne zas takové.“

Den ve vězení s dítětem, bonus pro tucet šťastlivců

Letošní Den dětí, 1. červen, mohlo strávit 12 odsouzených tatínků ve Věznici Rapotice se svými dětmi. Za jedním z nich přijela i návštěva z dětského domova.

Některé rodiny se viděly naživo po dlouhých měsících. Setkání byla emotivní. Rodiny si užily soutěže, společné tvoření, focení, mohly spolu jíst u jednoho stolu. Nechyběla živá hudba a byl i čas na soukromé rozhovory či mazlení.

Pro rodiny i tatínky to byl mimořádný, vzácný čas, který jim měl připomenout, o co v běžném životě přicházejí. „Cílem projektu je stmelovat rodiny rozdělené zločinem skrze společné okamžiky a motivovat odsouzené do budoucna,“ řekla Jitka Vrbová z Mezinárodního vězeňského společenství, které za aktivitami s cílem vrátit do života odsouzené i jejich rodiny stojí.

Podobná setkání, která umožnila vybraným odsouzeným vězeňská služba, se 1. června uskutečnila také ve Světlé nad Sázavou, v Jiřicích a v Kuřimi.