Žloutenka typu A patří sice v České republice k onemocněním, jejichž výskyt má sestupnou tendenci, neznamená to ovšem, že se snižuje riziko nákazy. „Češi jsou vášniví cestovatelé a většinu žloutenky typu A si přivezou,“ uvedl MUDr. Jan Rutsch z pražského Centra cestovní medicíny.

Statistiky jeho slova potvrzují. Procento lidí, kteří si žloutenku přivezou z cest, stoupá. V roce 2000 to bylo pouze 5 %, loni již 38 % z celkového počtu nakažených osob. „Pokud totiž lidé nejsou očkováni nebo chorobu neprodělali, nemají žádné obranné protilátky a jsou nemocí ohroženi. Proti nákaze nepomůže ani luxusní hotel,“ dodal Rutsch.

Žloutenka typu A se může šířit kontaminovanou vodou. Nakazit se tak člověk může prostřednictvím ovoce a zeleniny, kostkami ledu, zmrzlinou či nedokonale tepelně zpracovanými rybami, krevetami a dalšími mořskými plody.

Ještě zákeřnější je žloutenka typu B. Ta se přenáší krví a tělními tekutinami. Turisté si ji většinou přivezou, když neodolají místnímu tetování, piercingu či akupunktuře, popřípadě vyjíždějí za sexuálními zážitky. Léčba je komplikovaná a finančně nákladná. Injekce mají nežádoucí účinky. Mnozí nakažení navíc nemusejí mít žádné příznaky, jako jsou únava, nechutenství, bolesti kloubů, vyrážky či teplota.

U části pacientů může žloutenka typu B přejít do chronické fáze, která bývá spojena s destrukcí jater, cirhózou či dokonce nádorem jater.