Jsou současná vedra projevem klimatické změny, nebo je to jen nahodilá událost?
Nic není nahodilé, ale nelze říct, že kdyby nebyla změna klimatu, by se to nevyskytlo. Teplota ve střední Evropě vyskakovala i před sto dvěma sty lety. Určitý vliv změny klimatu v tom ale určitě je, o tom jsme přesvědčeni. Máme na to modely, důkazy a data. Těžko se dá ovšem specifikovat, že když bylo nyní v Plzni 38 stupňů Celsia, že bez klimatické změny by bylo 37. Tato vedra ale nijak nevybočují z něčeho, čemu říkáme nový normál.

Takže můžeme ještě očekávat, že toto léto bude ještě další horká vlna?
Bude určitě, ale asi se nedostaneme na 40 stupňů. Veřejnost se domnívá, že pokud je změna klimatu, budeme mít 45, ale na to nejsou ve střední Evropě úplně podmínky. Neříkám, že to fyzikálně není možné, ale je tu dlouhá doba, kdy je slunce pod obzorem. Pak se trochu ochladí a nemůže to vyskočit na 45 stupňů. Takže teploty 40 až 41 jsou extrém a neočekáváme, že by se to v tomto desetiletí změnilo. Na druhou stranu v roce 2022 zvedli v Kanadě naměřenou extrémní hodnotu. Dosavadní tam měli 35 a zvedli to na 40. To je jako kdyby u nás bylo těch 45 stupňů. Takže se to stát může, ale bylo by to něco, co by nás překvapilo.

Satelitní snímek Antarktidy
Jak by vypadala Země bez ledu? Šokující video způsobilo na internetu rozruch

Mluvil jste o novém teplotním normálu. Co si pod tím můžeme představit?
To je dlouhodobá průměrná teplota za sezonu nebo pro celý rok minimálně za třicet let. Nyní používáme normál za období 1991 až 2020 (pro území České republiky je roční teplotní normál 8,3 °C - pozn. red.). Pokud jde o extrémy, ty srovnáváme s dosavadním naměřeným extrémem. Několikrát jsme naměřili 40 a dvakrát nad 40 stupňů. To bylo v roce 1983 a v roce 2012. Vždy to bylo ve středních Čechách. Je to logické. Když se v Polabské nížině uklidní vzduch, může se stát. Třeba na jižní Moravě více pofukuje, tak se to tam nad 40 nedostává. Zatím.

Nakolik se za posledních třicet let klima v České republice změnilo?
Změnilo se hodně. Ještě před dvěma lety jsme používali teplotní normál z let 1961 až 1990 a nyní jsme se dostali na další třicetiletý normál. Jen v České republice se u letních měsíců normál zvýšil téměř o dva stupně Celsia. U ročního o necelý stupeň. Změnilo se rozložení srážek v průběhu roku. Máme méně sněhových srážek a více krátkodobých srážek v létě. Změny za ta dvě třicetiletá období vidíme. Mluvíme sice o Ladovské zimě, protože si počasí z dětství idealizujeme, ale v porovnání před třiceti lety jsou nyní opravdu častější roky, kdy je sněhu málo nebo vůbec. Nemusíme jít moc daleko, abychom ty rozdíly viděli.

I takto se v minulosti sucho odrazilo na české krajině. Ilustrační foto.
Krajina v Česku opět začíná vysychat. Mapa ukazuje, kde panují obavy

Jestliže se u nás za třicet let zvedl celoroční průměr téměř o stupeň, blížíme se k 1,5 stupně podle Pařížské dohody. Tedy limitu oteplení, za nímž nás mohou čekat katastrofické důsledky změny klimatu.
To je trochu složitější. Pařížská dohoda je o globálním průměru a je to změna teplot oproti předindustriálnímu období. Tedy oproti rokům 1850 až 1900. Když spočítáme český průměr a srovnáme ho s tím obdobím, jsme na dvou stupních. To znamená, že je to víc než je Pařížská dohoda. Ale je to logické. Jsme na severní polokouli, která se otepluje více než globál a jsme uprostřed kontinentu, kde se klima otepluje rychleji než přímořské oblasti. To, že se v Evropě klima otepluje dvakrát rychleji, než je globální průměr, je normální a nemělo by nás to překvapovat. To je základní fyzika.

Jste součástí projektu Perun, který připravuje scénáře, jak se bude měnit klima v České republice v příštích desetiletích. Jsou už nějaké předběžné výsledky?
Děláme scénář do roku 2100 ve spolupráci s klimatology z celé České republiky. Pomocí modelu Aladin počítáme dva scénáře, pesimistický a střední. Ten pesimistický už máme hotový. Hydrologům teď dáme hodnoty, jak se bude měnit klima. Oni pak zjistí, jak se budou měnit hladiny podzemních vod nebo jak se bude měnit intenzita sesuvů po přívalových srážkách. Agrometeorologové zase budou zjišťovat, jak se budou měnit agroregiony a podobně. To je princip projektu.

Každá molekula se počítá aneb I jednotlivec může pomoci, říká Radim Tolasz

Zdroj: Youtube

A jak tedy bude Česká republika v příštích desetiletích vypadat?
Bude vypadat trochu jinak, než vypadá teď. Teplota pořád mírně poroste. Podle pesimistického scénáře se do roku 2100 dostáváme na plus dva stupně oproti dnešku. To znamená, že teď jsme plus dva stupně oproti předindustriálnímu období a ještě očekáváme další dva stupně do roku 2100. Podle středního scénáře by vzestup teplot mohl skončit někdy ve druhé polovině století kolem roku 2070 na plus jednom a půl stupně. Pak by se to mělo stabilizovat, protože scénář předpokládá, že lidstvo nějak zareaguje. To, že nějak zareaguje, zaznamenáme za dvacet třicet let. Už víme, jak bude v roce 2050, pokud nedojde k nějakým neočekávaným situacím, jako jsou výbuchy sopek nebo dopad asteroidu do Antarktidy. Nevíme však, jak to bude se srážkami. U nich je velká nejistota a modely neví, co s tím.

Lze popsat, jak se změní krajina, jaké bude zemědělství a podobně? Čemu se budeme muset přizpůsobit?
Budeme muset pěstovat něco jiného nebo dosavadní odrůdy připravit na to, že budou delší období sucha. I když bude srážek přibližně stejně, při vyšších teplotách poroste výpar. To znamená, že voda v krajině bude stejně chybět. Pokud bude srážek více, nebude jich tolik, aby dorovnaly nárůst výparu. Z modelů tedy víme, že teplota jde nahoru, výpar jde nahoru a tomu se musíme přizpůsobit. Stále ale budeme mít čtyři roční období, kdy se krajina v zimním období vzpamatuje. Budou srážky, které budou odtékat a méně se budou v krajině držet ve sněhu. Dnes, i když máme problémy v pramenných oblastech, část roku tam leží voda ve sněhu a dotuje půdní profil. V okamžiku, kdy tam sníh nebude, tam naprší a voda odteče. Na jaře bude problém. Budou mizet porosty. Kolegové z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd říkají, že v polohách nad 600 metrů nad mořem nevydrží smrk. Takže sázet ho tam dnes je nesmysl.

Zatopená silnice ve městě North Port na Floridě, kterou zasáhl hurikán Ian, 29. září 2022
Země překročí úroveň kritického oteplení v příštím desetiletí, varovala OSN

Často se také mluví o bodech zlomu, kdy kvůli změnám klimatu nastanou nezvratné změny. Překročili jsme už některý z těchto bodů?
Třeba u pevninských ledovců se říká, že už je buď překročen, nebo ho v těchto letech překračujeme. To znamená, že i kdyby se začalo ochlazovat, pevninské ledovce v Alpách, Pyrenejích nebo Kordillerách už odtají. Jiný bod zlomu je u růstu hladiny světového oceánu. Tam se říká, že ho překročíme někdy v tomto století. Ale nedá se říct, že jsme překročili nějaký bod zlomu a planeta shoří. To určitě ne.

Dá se s tím ještě něco dělat?
Samozřejmě. Ale říkáme to už třicet let a pořád se s tím moc neděje.

Automobilové emise - Ilustrační foto
Český boj za klima? Zelená pro obnovitelnou energii, stopka pro emise a Rusko

Co by se tedy mělo globálně dělat, abychom body zlomu nepřekročili a naopak to zklidnili?
Správně je řečeno globálně. Evropa snižuje emise a začíná se starat o krajinu. Emise snižuje i Amerika a část Asie. Zbytek světa k tomu nemá ani nakročeno. Globální emise ještě tak deset let porostou. Pokud se do roku 2030 podaří zastavit globální růst emisí, ještě je naděje. Pokud ne, budou body zlomu postupně překračovány.

Ve kterých oblastech je háček?
Když se podíváte na Afriku a část Asie, kolik tam žije lidí, kteří budou chtít bohatnout, emise určitě porostou. Je spočítáno, že od roku 1750 šedesát procent emisí způsobených člověkem bylo pohlceno ekosystémy – v oceánech, lesích na polích nebo v loukách. Jen čtyřicet procent zůstává atmosféře, a to dělá to oteplení. Pokud bychom tedy snížili globální emise o čtyřicet procent, systém se už začne napravovat. Ale pozor, se vzrůstající teplotou se tento poměr zhoršuje. Pak budeme potřebovat emise snížit o pětačtyřicet nebo padesát procent, aby se systém začal vzpamatovávat.

Globální oteplování. Ilustrační snímek
Metan způsobuje oteplování planety. EU chce proto snížit jeho množství

Projevila se na klimatu epidemie koronaviru?
Poznalo se to krátkodobě. Emise se globálně na půl roku snížily o nějakých osm procent, což je číslo, o kterém jsme říkali, že musíme snižovat každý rok. Takže to, co se kvůli covidu stalo na půl kroku, bychom měli udělat každý další rok. To je z hlediska dnešních technologií nepředstavitelné. Aktivistické výkřiky, že do roku 2025 nesmíme spalovat uhlí… Z čeho budeme žít, kde tu energii vezmeme?

Máme naději?
Jsem optimista. Především jsem technooptimista. Myslím si, že technologie v následujících deseti letech pomůžou. Důležité je, jak se bude globálně vyvíjet energetika, protože ta je největším zdrojem emisí. Pokud budeme pořád spalovat uhlí, klima se vzpamatovávat nezačne. Pokud přejdeme na jádro, bude to dobře.

Kdo je RNDr. Radim Tolasz Ph.D.

- Narodil se v roce 1964 ve Frýdku-Místku.
- Vystudoval fyzickou geografii na Masarykově univerzitě v Brně.
- Od roku 1986 pracuje v ostravské pobočce Českého hydrometeorologického ústavu, kde je nyní vedoucím oddělení klimatické změny.
- Externě vyučuje na Ostravské univerzitě.
- Českou republiku zastupuje v několika mezinárodních organizacích.
- Je ženatý a má dvě děti.