Osmileté gymnázium Nový PORG, kde řediteluje Václav Klaus ml., má v osobě ředitele ČEZ Martina Romana štědrého sponzora. Daroval mu 75 milionů korun. Nejmajetnější rodiče zde navíc platí až 87 tisíc korun za rok. Přesto je i tato soukromá škola příjemcem státní dotace. Což se principiálně nelíbí strážcům státní pokladny. Ministr financí Eduard Janota chystá úsporný rozpočet, který předpokládá desetiprocentní škrty v každém resortu. Ve školství by to mohlo postihnout právě soukromé vzdělávací ústavy.

„Kdybych se jmenoval Klaus, asi bych dar získal také. Takhle nemám nic. Pokud rodiče škole něco věnují, tak jednou za pět let pár tisíc korun na konkrétní akci,“ říká Klausův kolega z pražského privátního Gymnasia Jižní Město Mirek Hřebecký. Pro něj je státní příspěvek nezbytnou podmínkou chodu školy. Činí 90 procent neinvestičních prostředků, které čerpají na žáky veřejné střední školy. „Kdybychom o ně měli přijít, kvalita výuky by byla ohrožena,“ obává se Hřebecký.

Majitelé by školy prodali

Střední sportovní a podnikatelská škola v Plzni získává od státu ročně 11 milionů korun, školné tu za stejný časový úsek činí 22 800 korun. „Dotace nám pokryje půlku výdajů, ale náš rozpočet je velmi napjatý, učitelé jsou na tom platově pomalu hůř než na státních školách,“ tvrdí její ředitel Jan Sinkule. Podle něj by konec pomoci státu znamenal likvidaci školy. „Majitel už nám naznačil, že v tom případě by ji zrušil a budovu prodal,“ stěžuje si Sinkule. Zatím ale může být klidný. Ministryně školství Miiroslava Kopicová privátní školství krátit nehodlá. Realizace Janotova návrhu by podle ní byla porušením zákona a ohrozila by existenci mnohých soukromých škol. Jejich zhruba 80 tisíc žáků by zřejmě přešlo na školy zřizované kraji či církvemi. „Úspora státního rozpočtu by byla mizivá, pokud vůbec nějaká,“ soudí Kopicová.

Soukromé školy nabízejí alternativu

Hřebecký navíc zdůrazňuje, že soukromé školy nejsou ústavy pro děti zbohatlíků, kde lze maturitu koupit: „Trh se až na výjimky vyčistil, privátní školy nabízejí alternativu a většinou progresivnější metody výuky než školy státní.“ S tím souhlasí i Hedvika Kroupová, jejíž dcera navštěvuje Střední školu mezinárodních a veřejných vztahů. „Lucie má velmi náročné studium, požadavky jsou tady daleko vyšší než na veřejných obchodních akademiích,“ soudí. Proto nelituje, že dceři školu platí, i když je ke konci každého měsíce finančně nadoraz. „Nejde totiž jenom o školné, ale také o výdaje na sportovní kurzy či výjezdy do zahraničí,“ říká paní Kroupová. Tím potvrzuje slova majitele školy Aloise Houdka, že školné se dramaticky zvyšovat nemůže, protože většina jeho studentů pochází ze středně až nízkopříjmových rodin.